Stanislaus

Je velice obdivuhodné, že za tímto kraťasem stál teprve třináctiletý a očividně velice vnímavý chlapec, který vytvořil vskutku syrový exkurz za zdi jatek. Divákovi se během tří minut dostane pohled na krvavý koloběh života prasat - od selátka až po zvíře připravené na jatka. Poselství filmu je nad slunce jasné, zpracování poněkud pokulhává, avšak je nutné brát ohled na věk tvůrce.

Svižně natočená jednohubka se sugestivní animací, která poukazuje na nekontrolovanou rychlost šíření pomluv jdoucí ruku v ruce s nebezpečnou dětskou představivostí a škodolibostí. Hranice mezi lží a pravdou může být zpočátku výrazná, nicméně se může v důsledku neblahých okolností setřít.

Příroda, ať už živá nebo neživá, se musí potýkat se stále se rozvíjející civilizací, která je hlučnější, hektičtější a drastičtější vůči životnímu prostředí. To vše je celkem názorně demonstrováno na příběhu jedné skály, a to v průběhu několika stovek miliónů let. Tento kamenný masiv, který se lidskou vinou stále zmenšuje, hledá odpočinek, kterého se mu však v šílené době lidské nedostává. Vstkutku líbivá a pěkně animovaná jednohubka se stručně a jasně podaným poselstvím.

Vražda na večeři je vskutku netradičně pojatý film, jenž si skrze svou komediální a parodickou stránku dělá šprťouchlata z detektivních příběhů a samotných velkých detektivů - a že mu to jde velice dobře. Jeden velký dům plný nástrah a iluzí. Pět velkých mozků a jejich pomocníků. Jeden tajuplný hostitel se svým slepým sluhou a hluchoněmou kuchařkou. Tento výčet zní šíleně, nicméně právě proto tento film tak dobře funguje. Hodiny odbíjí půlnoc, vražda přichází a pak následují rozličné dedukce ohledně totožnosti vraha, které gradují v závěru tak nepředvídatelném, až se z toho jednomu hlava točí. Originální filmařský kousek se skvělým scénářem a famózním hvězdným obsazením, který dokáže zcela hravě a bez obtíží zaujmout i dnešního diváka.

Tento dobrodružný fantasy film z čínské produkce měl rozhodně potenciál, který ale zůstal značně nevyčerpaný. Chvílemi jsem měl pocit, jako by tvůrci nevěděli, co chtějí vůbec divákům naservírovat. Mytologie okolo kmene duchů vypadala na první pohled dobře, nicméně v průběhu děje se našly trhliny a v závěru jsem poněkud netušil, na čem vlastně jsem a byl jsem ztracený v rozuzlení. Vizuální efekty byly ucházející a akční sekvence lidé vs. monstra jakž takž fungovaly. Nejvíce tomu všemu však podkopával nohy scénář.

Nejnovější Predátor je větší, krvelačnější a umělejší než kdy předtím, což má svoje plusy i mínusy. Trochu mi vadilo, že si do filmu našla cestu nezáživná rodinná vata, a že scenáristé nevyužili naplno potenciál postav, hlavně když vezmu v potaz panoptikum válečných veteránů. Závěrečná honička na vesmírné lodi byla plná solidní akce a potěšila mě přítomnost predátorových "mazlíčků". Jinak jde však bohužel o podprůměrný kousek, který mohl v závěru vybalit lepší pointu. Tuctový akčňák, který sází na osvědčenou značku, avšak ani omylem nedosahuje kvalit svých předchůdců.

Fanouškem Jurského parku jsem již od jeho prvního zhlédnutí před x-lety, tudíž jsem bral návrat obřích ještěrů v podobě nové trilogie jako skvělý a svěží nápad. První Jurský svět se mi velmi líbil! Druhý díl si u mě při prvním zhlédnutí nezískal tak velké sympatie jako jeho předchůdce, nicméně po druhé projekci jsem filmu přišel více na chuť. (MOŽNÉ SPOILERY!) Po technické stránce jde o řemeslně odvedenou a kvalitní práci, což se u této značky předpokládá. Zaujala mě morální rovina filmu, zaobírající se tím, jestli mají uměle vytvoření dinosauři právo žít, nebo by měli podruhé(!) vyhynout. Zatímco první polovina filmu vrací diváka do parku, kde se mi líbil nápad s vybuchujícím ostrovem - scéna s útěkem dinosaurů a aktérů před erupcí sopky neměla vážně chybu a záběr na sténajícího brachiosaura, který zůstal na umírajícím ostrově, beru jako jeden z nejmocnějších momentů v rámci celé série - tak druhá polovina sází zejména na stísněné prostory velkého domu, který se v jeden nešikovný moment mění v jatka. První Jurský svět měl Indomina Rexa, druhý díl nám představil Indoraptora, jehož přítomnost se postarala o pár atmosféricky děsivých momentů (za scénu v pokoji Maisie by se nemusel stydět žádný horor, přičemž divák cítil závan režisérova předchozího filmu Sirotčinec). Celkově se mi líbily sekvence s příchodem dinosaurů na scénu - viz úvod s mososaurem a T-Rexem. Potěšilo mě i drobné cameo Jeffa Goldbluma, který ve filmu zastával onu moralizující funkci. Jak už jsem zmínil, měl jsem po první projekci ze Zániku říše smíšené pocity, nicméně po druhém zhlédnutí dávám filmu slabší čtyři hvězdičky.

Druhý Pacific Rim viditelně zaostává za jedničkou od del Tora, která si přece jenom kladla vyšší ambice než být pouhými audiovizuálními orgiemi bez hlubší myšlenky. Nicméně se na to i přesto celkem dobře koukalo, souboje přerostlých kaiju monster s kovovými megaroboty jsou řízně akční a opět tam v pozadí zněla tvrďácká hudba. Hodí-li člověk stranou nelogičnost nejedné scény či hloupé chování postav, které jsou podobným filmů vlastní, a prostě se nechá unášet na akčním CGI přehršli triků, tak si tento film v kině užije. Jedna z mnoha snímků, od něhož nesmí člověk čekat příliš a brát ho moc vážně, protože on sám se tak taky nebere.

Špatné triky, scénář i herci - takže vlastně klasický výčet "kvalit" u filmů od Syfy/Asyla. Proč jsem se tedy na tento film díval? Chtěl jsem nějakou skrz naskrz hloupou a nenáročnou blbinu! Jednu hvězdu dávám za jisté momenty, které byly celkem povedenou parodií samy o sobě - viz scéna s proměnou ve Whalewolfa, vnadná sestřička běžící o život či šílená honička v nákupním centru. Tento film je ve výsledku velmi špatný, nicméně to o sobě ví a ještě si z toho dělá srandu.

Vesměs mile natočená komediální oddychovka se sympatickým obsazením a nejednou humornou scénou, která sice nejlépe funguje při prvním zhlédnutí, ale i tak se k tomuto filmu čas od času rád vracím. Průpovídky dvojice Damian-Janis, roztomile nešikovná učitelka v podání Tiny Fey, obskurní matka s tváří Amy Poehler, scéna s mrtvou nevěstou, upřímné zpovědi ublížených studentek, různé pranky vůči Regině, vánoční vystoupení atd. - to je výčet vtipných sekvencí, které nabízí tato klasika ze středoškolského prostředí. Na první pohled průměrná jednohubka, která však na druhou stranu neomrzí ani při opakovaném ochutnání.