Martrix

Koncept, kdy si to z budoucnosti přičundruje stroj se záměrem stvořit jinou časovou osu v budoucnosti tím, že sprovodí ze světa matku vůdce odboje, v další epce přímo Johna, pak jeho babičku, oblíbeného psa, souseda, učitele tělocviku, manželku...takový koncept je v rámci žánru poměrně vyčpělý, ale hlavně hloupý. Už jen to, že v ten samý den, nějakým zázrakem pošlou odbojáři z budoucnosti někoho, kdo má této změně zabránit... . Je to pořád dokola. Tvůrci T3 si to nejspíš uvědomili, takže zvolili odlehčenější tón. A spolu s vydatnou porcí akce, to vcelku funguje. Přesto je v mých očích scénář tak prázdný, že to nestačí. Je to velmi slušný akční film, ale dost slabé pokračování klasiky.

Někdy už od prvních minut poznáte, že tento film nebude váš šálek čaje. Že tvůrce vypráví způsobem, který vám nesedí. Vidíte díry ve scénáři, některé okamžiky se vám zdají být nevěrohodné... . Nebo vám třeba nejsou sympatičtí herci. Dokonce se mi díky nějaké podvědomé averzi, zdála za vlasy přitažená i prozopagnózie, kterou hlavní hrdinka trpěla. Přitom obličejová slepota je regulérní porucha a vše co o ní zaznělo je pravda. Ovšem to, jak s ní bylo v rámci příběhu naloženo... součásně hrdince pokleslo IQ o dvacet bodů a ohluchla? Opravdu by člověk nikoho nepoznal ani podle hlasu, gest, smíchu...? Přesto se našlo pár zajímavých okamžiků a místy se povedlo navodit i správnou atmosféru. Takže jako thriller to místy fungovalo vcelku dobře. Jenže Tváře v davu je strašidelně špatná kriminálka. Film dojíždí na paskvilózní a hloupý scénář, který solidní napětí srazí romantickou vsuvkou, nebo nějakou nedomyšleností. Celé vyšetřování, vrah i detektiv...to vše působí jako psané žákem osmé třídy. Postavy se chovaly nesmyslně. Závěr je pak vysloveně otřesný. Jak chcete hodnotit film, ve kterém 50% bylo solidních a zbytek stál za nic?

Tohle už vysloveně zavání klamavou reklamou. Jak někdo přišel na to, že je to komedie? Možná se tvůrci báli, že  kdyby bylo po pravdě uvedeno, že se jedná o standardní drama z kuchařského prostředí, tak by se cílovka smrskla na foodlovery. Ale i kdyby, tak lidí kteří mají filmy o vaření rádi, je spousta. O čemž svědčí desítky různých realityshow. A Dokonalý šéf tuto cílovku zaujmout dokáže, i když není až tak o vaření, jako spíš o šéfkuchaři a jeho snaze získat třetí hvězdu. Scénář sice nic extra nenabízí, ale společně s režií naplno využívá atraktivního prostředí a dynamiky, která v kuchyních bývá. Svoje udělá i velmi dobrá herecká squadra, takže to šlape dobře. Z hlavy si vybavím min. tři filmy z tohoto prostředí, které na mě udělaly podobně dobrý dojem. Je to, Šéf, Bod varu a Tajemství polévky rámen. Dokonce bych řekl, že ani Bitva kuchařů, nebyla o mnoho horší, než Dokonalý šéf. Nicméně stejně jako v případě různě zaměřených restaurací, ani tady není srovnávání úplně košér. Buď vám chutná, nebo ne. A stejně tak film...buď vás bavil, nebo ne. Dokonalý šéf mě nenudil ani chvíli, takže si zaslouží minimálně o půl hvězdy víc, než dávají Michelíni.

Oceňuji, že se tvůrci nepokoušeli o citové vydírání, i když šlo o zneužívání dětí. Nejspíš pochopili, že samotný obsah má dostatečnou sílu, aby i po letech od této kauzy, diváka emočně zasáhl. Spotlight považuji za stejně důležitý, jako samotné zveřejnění skutečného stavu ohledně zneužívání dětí v církvi. Životnost novin je totiž jeden den, jde o médium, ve kterém nová událost vytlačí ty včerejší. Ostatně bylo to vidět i v okamžiku, kdy spadla Dvojčata. Najednou muselo jít vše ostatní stranou...na těch pár novinových stránek, ale i do myslí čtenářů, by se prostě další tragické zprávy nevešly, resp. nebyla by jim věnována zasloužená pozornost. Od tohoto skandálu uplynulo více než dvacet let. Přiznám se, že i kolem mě tato kauza jen prošuměla. Netuším, co se stalo se všemi těmi pedofily a násilníky v církvi, jestli se něco systémově změnilo a existuje nějaký způsob, jak tomu zamezit. Ovšem po shlédnutí tohoto filmu o tom pochybuji. Mám nepříjemný pocit, že se s tím lidé naučili žít stejně, jako tenkrát. Že v očích většiny, počet obětí nevyváží to dobré, co církev dělá. Že to církev sama, nepovažuje za kauzu. Jak zaznělo...kvůli pár zkaženým jablkům, nemůžeš zpochybnit prospěšnost církve. I v tomto kontextu je dobře, že někdo i po letech ocenil práci reportérů Globe tímto filmem. Takhle by měla vypadat investigativní žurnalistika. Vynášet na světlo nepravosti. Ovšem jen vynášet nestačí. Je potřebná i vůle soudů, politiků a veřejnosti, něco s tím udělat. Třeba někoho shlédnutí takové filmu popostrčí. Protože je natočený skvěle.

Tak jo, všichni víme, že severský humor je svérázný a nemůžeme čekat juchanádu plnou třeskutého humoru. Ale v tomto případě mě nenapadá snad žádná scéna, která by Trierovo dílko posouvalo do žánru komedie. Možná jde o nějaký subžánr, který nejsem schopen dekódovat. Takže v tomto ohledu byla má očekávání nenaplněna. Ovšem oč byla ochuzena bránice, to bylo vynahrazeno mozku. Sledujeme sondáž do života mladé ženy, která v mých očích zprvu působí jako typická mileniálka...neví co si počít s životem, který napohled skýtá mnoho možností, ale současně působí jako sotva fungující spotřebič. Poskakuje po zážitcích, stejně jako po mužích, kdy jeden působí jako spřízněné živočišno a druhý jako spřízněná duše. Dost silně jsem vnímal generační rozdíl; postava Julie mi zrovna sympatická nebyla. Jenže bylo by zbrklé házet flintu do žita předčasně. Protože s přibývajícími minutami ve mě tvůrci probouzeli zájem a myšlenkové pochody Julie mi najednou připadaly vcelku srozumitelné a pochopitelné. Takhle "zblízka" sledovat postupný vývoj mladé ženy, může být pro chlapa vcelku zajímavá záležitost. Ovšem ne každý ocení tu "upovídanost", která tu exkurzi zprostředkovává. Oduševnělé diskuze, občas na hraně intelektuálských keců mají ukázat, že krom té tělesné intimity, existuje i mentální a sociální blízkost, která dokáže to samé, co hormony. Pobláznit. Mnozí diváci svou definici nevěry přehodnotí, nebo rozšíří, při pohledu na to, jak to začíná. Nebýt poněkud sentimentálních momentů ohledně nemoci jedné z postav, nejspíš by se v mých očích tento film vyšplhal z počátečních 20%, na úctyhodných 80%. Ta pozvolnost s jakou se můj pohled na Julii v průběhu času měnil...už dlouho jsem podobný zážitek u sledování filmu neměl. Za to "proplesknutí", si Nejhorší člověk na světě ty 4* zaslouží.

Jeden z těch počinů, u kterého si prostý občan chrochtá, protože mu tvůrci rozumí; sleduje něco, co důvěrně zná...lidová zábava. Kdežto intelektuálové v něm vidí přesah s chytrými odkazy, umně skrytými za zemitou mluvou, přesto však dokonale reflektující dnešní dobu...satirická šleha. A přitom si ti první možná neuvědomují, že spíš než veselé karikatury jich samých, jsou to nepříliš lichotivé fotomontáže. A těm druhým nedocvaklo, že přestože v hovně občas zahlédnou zrní... celozrné pečivo, to z něho nedělá. Ale pokud napíšu, že jde o slaboduchý humor založený na fekálních dialozích, které pronáší stereotypně pojaté postavy a ústřední motiv, tzn. ohrazení se proti cancel culture, je podáno bez nápadu, tak u jedněch budu nafučený cip, co nerozumí srandě a u druhých lopata, která nerozkódovala geniální Kolečkové myšlenky. Pro mě je to jeden z nejpřeceňovanějších současných scénáristů, takže přijímač mám nastavený ledabyle; mám totiž raději jiný druh humoru (Okresní přebor mě bavil moc, ale považuji ho za dílo Prušinovského). Že je něco nekorektní, mi nestačí. Ono to ohrazení se proti čemukoliv, jde i chytřeji a pořád to může působit jako těžký punk. Výše popsané není kritika práce herců i ostatních techniků, snaha je to sympatická, ale spíš zdůvodnění, proč se k davů nadšených konzumentů ostravské vlny nekorektna neřadím. Jeden Kozub, z Ostravy centrum zábavy ČR nedělá.

Někdo to rád motorizované a feministické. Nebylo to tak myšleno, ale místy působí Velké závody, jako americká odpověď na britské Báječní muži na létajících strojích (1965). Ovšem značně naddimenzovaná odpověď. V hollywoodském stylu šedesátých let. Jestliže Ben Hur, jakožto nákladný dobový spektákl stál tehdy závratných 15 mil. USD, tak Velké závody měly rozpočet 12 mil. USD. A jde to znát, protože uvidíte spoustu technických skvostů, mění se lokace... . Samozřejmě nelze opomenout hvězdné obsazení, kterému vévodí Lemmmon utržený ze řetězu, k němuž tvoří kontrast supergentleman Curtis a fúrioidní emancipálka Wood. Milovníci Columba, nejspíš ocení i spolugagaře Petera Falka. To vše vypadá parádně a poměrně slušně to i funguje. A to navzdory tomu, že často sledujeme spíš ozvučenou grotesku...spousta záměrně do extrému dohnaných scén, nemusí sednout každému. Dojde i na dortovou bitvu. Ale to mi nevadilo, bylo to příjemné retro, které mě navzdory infantilním gagům bavilo o malinko víc, než nedávno shlédnutý Návrat Růžového pantera. Jenže...tvůrci se v rámci závodu rozhodli zavítat do jakéhosi fiktivního evropského království Carpania a tam rozjet snad půl hodiny dlouhou fraškiádu s převratem, záměnou... . Postava následníka trůnu působila velmi protivně, celé to bylo v rámci příběhu jako opravdu velký a zbytečný přívěšek, který vztahy mezi postavami, ani vývoj závodu nijak neposouval...jakoby se Edwards snažil nafouknout stopáž, aby diváci dostali tříhodinový biják. Nejspíš i tehdy, by jen velký filmový fajnšmekr poznal, že mělo jít o parodii Zajatce na Zendě. V mých očích tato dějová odbočka filmu uškodila; už se nepodařilo dostat zpět tu závodnickou rozvernost, s jakou se profesor snažil vyzrát na svého dokonalého soupeře. Ostrovtip se otupil i v případě do té doby neohrožené novinářky, jakoby někdo zavelel...bacha, ať to nevypadá, že podporujeme sufražetky. Z výše popsaného je zřejmé, že mám smíšené pocity. Střihačské nůžky, by se tady mohly poměrně slušně vyřádit. Já viděl full verzi 160min. Myslím si, že ani o 14 min. kratší SE ničemu nepomůže. Tady to chtělo vykuchat aspoň 40 minut. Hravost a nadšení, mi v dnešních filmech chybí. Jen málokdy uvidíte nějaké bizarní dopravní prostředky a šílené vynálezy, jakoby fotorealističnost a snaha o autentičnost, vytlačila fantazii. Přitom film je médium pro fantasty, snílky a hravé lidi, jako stvořené. I proto jsem rád, že jsem tento film viděl a trochu zvažuji, že si dám tu práci a prostříhám si ho sám. Jinak v té plnotučné podobě, už bych ho podruhé vidět nepotřeboval.

Terminátora jsem poprvé viděl někdy v na přelomu devadesátek, na VHS z videopůjčovny. V té době jsme jako kluci vcelku nekriticky hltali skoro všechno, kde se objevil Arnold, Van Damme, Stallone... . Žánr sci-fi, byl tenkrát synonymem pro béčkový film. Nicméně i mezi tím bordelem občas nějaký film vyčníval. Návrat do budoucnosti, Věc, Blade Runner a samozřejmě Terminátor. Vážně míněno, solidně zpracováno a s herci, kteří dokázali prodat i nablbější dialogy. Tyto filmy dláždily cestu pro dnešní superdrahé sci-fi projekty, jako je třeba Avatar, Blade Runner 2049 apod. Díky nim, se dostal vysmívaný žánr do mainstreamových vod. Takže i když je dnes Terminátor poměrně zastaralý, trčí z něj scénáristická sláma, nesmírně mě irituje ten uvrzaný hudební podklad a Arnoldovo topoření (herectví) mi příjde směšné, chovám k tomuto filmu respekt. Pro skalní fandy jde o kultovku, já ale vnímám jako vrchol ságy dvojku, kde všechno funguje o dva řády lépe. A věřím, že i Cameron dnes bere Terminátora spíš jako demo, na kterém si mohl vyzkoušet to, co pak prodal v následujících filmech. Ve své době to bylo zjevení, ale dnes už mají vyšší nároky i pamětníci. Touto optikou bych dal klidně i 3*, ale z úcty dám o jednu víc.

Pravděpodobně není problém v tom, že by tato komedie neobstála ve zkoušce časem, protože situační komedie protkaná gagy, funguje pořád stejně. Takže zub času zahlodal nespíš na mě, resp. na mé schopnosti nechat se pobavit infantilními fórky ve stylu opakovaných pádů do vody, rány hráběmi, na které šlápnete, nebo usednutí na katapult, který vás příhodně mrskne na nejvhodnější místo. Prostě už se tomu nejsem schopen smát. Návrat Pinkulína je mix Fantomase, parodie na starého Bonda a samozřejmě prvního Pantera. Ale přestože jsem se za břicho nepopadal, nijak výrazně jsem se nenudil a otrávený taky nejsem. Nelze totiž neocenit herecké výkony, včetně dabingu a milou bezelstnost, s jakou je tento film divákovi předkládán. Není v tom žádný škleb, vypočítavost...prostě stará dobrá, poctivá komedie. 70%

Nepochybuju o tom, že by Denis Villeneuve udělal hutné drama i z pokračování Ovečky Shaun. Ten chlap je skvělý filmař. Použil vše, co dnešní technologie dokážou nabídnout a postavil 35 let dlouhý tunel vedoucí od (v některých ohledech) přeceňovaného Blade Runnera, k Blade Runnerovi 2049. V době vzniku BR 1982 se objevila umělá inteligence jen v pár filmech a vzbuzovala nemálo otázek. Navíc Scott příběh ovinul do působivého audiovizuálního kabátku, který byl na tu dobu opravdu velmi zdařilý. To spoustu lidí ohromilo. Ale dnes, v záplavě filmů a seriálů s tématikou UI? Lidem bez fantazie (popcornářům) musí připadat, že už bylo řečeno skoro vše. BR 2049 si tak nemohl vystačit "jen" s poctivou filmařinou. Musel stavět na 35 let starých základech, přičemž se samozřejmě čekalo, že bude použito vše, co se filmaři za těch xx let naučili a co dnešní technologie umožňují. A současně, že přijde s novými nápady. Jenže tvůrci na to šli trochu jinak. Ten svět je natolik plastický a bohatý, že je možné ho roztahovat, rozvíjet odbočky...a přitom neparazitovat, nevykrádat. Jenže spoustě lidem to nestačilo. BR 2049 velmi uškodilo, že je to pokračování, od kterého se čekaly zázraky. Kdyby film vznikl v tajnosti před Příchozími, nejspíš by všichni vyplázli 5* už jen z toho šoku, jaký je Villeneuve dobrý filmař. Ale abych nebyl pokrytec. Po prvním shlédnutí, jsem dal 4*. I když mě to mrzelo stejně, jako dát premiantovi za 2, protože udělal přesně to, co se po něm chtělo. Po shlédnutí doma...v přítmí obýváku a sám, bez smradu popcornu, se dostavilo přesvědčení, že jde o jedno z nejlepších sci-fi, za posledních mnoho let. Že bych nic nezkracoval, že ty dlouhé záběry, včetně zvukové kulisy, dokonale ladí s tempem vyprávění. Je to stejně nedoceněný skvost (i mnou), jako svého času BR 1982.