Martrix

Jeden z těch počinů, u kterého si prostý občan chrochtá, protože mu tvůrci rozumí; sleduje něco, co důvěrně zná...lidová zábava. Kdežto intelektuálové v něm vidí přesah s chytrými odkazy, umně skrytými za zemitou mluvou, přesto však dokonale reflektující dnešní dobu...satirická šleha. A přitom si ti první možná neuvědomují, že spíš než veselé karikatury jich samých, jsou to nepříliš lichotivé fotomontáže. A těm druhým nedocvaklo, že přestože v hovně občas zahlédnou zrní... celozrné pečivo, to z něho nedělá. Ale pokud napíšu, že jde o slaboduchý humor založený na fekálních dialozích, které pronáší stereotypně pojaté postavy a ústřední motiv, tzn. ohrazení se proti cancel culture, je podáno bez nápadu, tak u jedněch budu nafučený cip, co nerozumí srandě a u druhých lopata, která nerozkódovala geniální Kolečkové myšlenky. Pro mě je to jeden z nejpřeceňovanějších současných scénáristů, takže přijímač mám nastavený ledabyle; mám totiž raději jiný druh humoru (Okresní přebor mě bavil moc, ale považuji ho za dílo Prušinovského). Že je něco nekorektní, mi nestačí. Ono to ohrazení se proti čemukoliv, jde i chytřeji a pořád to může působit jako těžký punk. Výše popsané není kritika práce herců i ostatních techniků, snaha je to sympatická, ale spíš zdůvodnění, proč se k davů nadšených konzumentů ostravské vlny nekorektna neřadím. Jeden Kozub, z Ostravy centrum zábavy ČR nedělá.

Někdo to rád motorizované a feministické. Nebylo to tak myšleno, ale místy působí Velké závody, jako americká odpověď na britské Báječní muži na létajících strojích (1965). Ovšem značně naddimenzovaná odpověď. V hollywoodském stylu šedesátých let. Jestliže Ben Hur, jakožto nákladný dobový spektákl stál tehdy závratných 15 mil. USD, tak Velké závody měly rozpočet 12 mil. USD. A jde to znát, protože uvidíte spoustu technických skvostů, mění se lokace... . Samozřejmě nelze opomenout hvězdné obsazení, kterému vévodí Lemmmon utržený ze řetězu, k němuž tvoří kontrast supergentleman Curtis a fúrioidní emancipálka Wood. Milovníci Columba, nejspíš ocení i spolugagaře Petera Falka. To vše vypadá parádně a poměrně slušně to i funguje. A to navzdory tomu, že často sledujeme spíš ozvučenou grotesku...spousta záměrně do extrému dohnaných scén, nemusí sednout každému. Dojde i na dortovou bitvu. Ale to mi nevadilo, bylo to příjemné retro, které mě navzdory infantilním gagům bavilo o malinko víc, než nedávno shlédnutý Návrat Růžového pantera. Jenže...tvůrci se v rámci závodu rozhodli zavítat do jakéhosi fiktivního evropského království Carpania a tam rozjet snad půl hodiny dlouhou fraškiádu s převratem, záměnou... . Postava následníka trůnu působila velmi protivně, celé to bylo v rámci příběhu jako opravdu velký a zbytečný přívěšek, který vztahy mezi postavami, ani vývoj závodu nijak neposouval...jakoby se Edwards snažil nafouknout stopáž, aby diváci dostali tříhodinový biják. Nejspíš i tehdy, by jen velký filmový fajnšmekr poznal, že mělo jít o parodii Zajatce na Zendě. V mých očích tato dějová odbočka filmu uškodila; už se nepodařilo dostat zpět tu závodnickou rozvernost, s jakou se profesor snažil vyzrát na svého dokonalého soupeře. Ostrovtip se otupil i v případě do té doby neohrožené novinářky, jakoby někdo zavelel...bacha, ať to nevypadá, že podporujeme sufražetky. Z výše popsaného je zřejmé, že mám smíšené pocity. Střihačské nůžky, by se tady mohly poměrně slušně vyřádit. Já viděl full verzi 160min. Myslím si, že ani o 14 min. kratší SE ničemu nepomůže. Tady to chtělo vykuchat aspoň 40 minut. Hravost a nadšení, mi v dnešních filmech chybí. Jen málokdy uvidíte nějaké bizarní dopravní prostředky a šílené vynálezy, jakoby fotorealističnost a snaha o autentičnost, vytlačila fantazii. Přitom film je médium pro fantasty, snílky a hravé lidi, jako stvořené. I proto jsem rád, že jsem tento film viděl a trochu zvažuji, že si dám tu práci a prostříhám si ho sám. Jinak v té plnotučné podobě, už bych ho podruhé vidět nepotřeboval.

Terminátora jsem poprvé viděl někdy v na přelomu devadesátek, na VHS z videopůjčovny. V té době jsme jako kluci vcelku nekriticky hltali skoro všechno, kde se objevil Arnold, Van Damme, Stallone... . Žánr sci-fi, byl tenkrát synonymem pro béčkový film. Nicméně i mezi tím bordelem občas nějaký film vyčníval. Návrat do budoucnosti, Věc, Blade Runner a samozřejmě Terminátor. Vážně míněno, solidně zpracováno a s herci, kteří dokázali prodat i nablbější dialogy. Tyto filmy dláždily cestu pro dnešní superdrahé sci-fi projekty, jako je třeba Avatar, Blade Runner 2049 apod. Díky nim, se dostal vysmívaný žánr do mainstreamových vod. Takže i když je dnes Terminátor poměrně zastaralý, trčí z něj scénáristická sláma, nesmírně mě irituje ten uvrzaný hudební podklad a Arnoldovo topoření (herectví) mi příjde směšné, chovám k tomuto filmu respekt. Pro skalní fandy jde o kultovku, já ale vnímám jako vrchol ságy dvojku, kde všechno funguje o dva řády lépe. A věřím, že i Cameron dnes bere Terminátora spíš jako demo, na kterém si mohl vyzkoušet to, co pak prodal v následujících filmech. Ve své době to bylo zjevení, ale dnes už mají vyšší nároky i pamětníci. Touto optikou bych dal klidně i 3*, ale z úcty dám o jednu víc.

Pravděpodobně není problém v tom, že by tato komedie neobstála ve zkoušce časem, protože situační komedie protkaná gagy, funguje pořád stejně. Takže zub času zahlodal nespíš na mě, resp. na mé schopnosti nechat se pobavit infantilními fórky ve stylu opakovaných pádů do vody, rány hráběmi, na které šlápnete, nebo usednutí na katapult, který vás příhodně mrskne na nejvhodnější místo. Prostě už se tomu nejsem schopen smát. Návrat Pinkulína je mix Fantomase, parodie na starého Bonda a samozřejmě prvního Pantera. Ale přestože jsem se za břicho nepopadal, nijak výrazně jsem se nenudil a otrávený taky nejsem. Nelze totiž neocenit herecké výkony, včetně dabingu a milou bezelstnost, s jakou je tento film divákovi předkládán. Není v tom žádný škleb, vypočítavost...prostě stará dobrá, poctivá komedie. 70%

Nepochybuju o tom, že by Denis Villeneuve udělal hutné drama i z pokračování Ovečky Shaun. Ten chlap je skvělý filmař. Použil vše, co dnešní technologie dokážou nabídnout a postavil 35 let dlouhý tunel vedoucí od (v některých ohledech) přeceňovaného Blade Runnera, k Blade Runnerovi 2049. V době vzniku BR 1982 se objevila umělá inteligence jen v pár filmech a vzbuzovala nemálo otázek. Navíc Scott příběh ovinul do působivého audiovizuálního kabátku, který byl na tu dobu opravdu velmi zdařilý. To spoustu lidí ohromilo. Ale dnes, v záplavě filmů a seriálů s tématikou UI? Lidem bez fantazie (popcornářům) musí připadat, že už bylo řečeno skoro vše. BR 2049 si tak nemohl vystačit "jen" s poctivou filmařinou. Musel stavět na 35 let starých základech, přičemž se samozřejmě čekalo, že bude použito vše, co se filmaři za těch xx let naučili a co dnešní technologie umožňují. A současně, že přijde s novými nápady. Jenže tvůrci na to šli trochu jinak. Ten svět je natolik plastický a bohatý, že je možné ho roztahovat, rozvíjet odbočky...a přitom neparazitovat, nevykrádat. Jenže spoustě lidem to nestačilo. BR 2049 velmi uškodilo, že je to pokračování, od kterého se čekaly zázraky. Kdyby film vznikl v tajnosti před Příchozími, nejspíš by všichni vyplázli 5* už jen z toho šoku, jaký je Villeneuve dobrý filmař. Ale abych nebyl pokrytec. Po prvním shlédnutí, jsem dal 4*. I když mě to mrzelo stejně, jako dát premiantovi za 2, protože udělal přesně to, co se po něm chtělo. Po shlédnutí doma...v přítmí obýváku a sám, bez smradu popcornu, se dostavilo přesvědčení, že jde o jedno z nejlepších sci-fi, za posledních mnoho let. Že bych nic nezkracoval, že ty dlouhé záběry, včetně zvukové kulisy, dokonale ladí s tempem vyprávění. Je to stejně nedoceněný skvost (i mnou), jako svého času BR 1982.

Wells, Wyndham, Asimov, Clark a Heinlein. Především oni stáli za mou vášní k žánru sci-fi. I proto mi hodně vadí, když je jejich dílo praseno. Nedávno filmaři domrvili Nadaci, ale na druhou stranu, se vcelku povedly nové Midwich kukačky. Proč je zmiňuji? Protože Vládci loutek, by si zasloužili právě takový přístup. Místo akčního a přesto sterilního polobéčka, měl vzniknout thriller s plíživou atmosférou, která by nejen naplno využila knižní námět, ale ještě ho obohatila o nové nápady. Což tady vůbec nehrozí, takže se tento film řadí mezi průměrárny, jakými jsou třeba Invaze zlodějů těl, nebo Invaze. A to jen díky účasti Sutherlanda a atraktivní látce. Jinak by to bylo čisté béčko, se solidními triky. PS: koukám, že za scénářem stojí ten samý David S. Goyer, který zrovna prasí Nadaci. Bohužel je velmi plodný, takže nepřekvapí, v čem všem má ještě pařáty.

Výrok Lid chce být klamán, tedy je klamán, je připisován neznámému autorovi již z dob starého Říma. O jeho pravdivosti se můžeme přesvědčovat každý den, speciálně na webu. S tímto faktem velmi zručně pracuje i Hollywood, který lze s minimem nadsázky, považovat za jednoho z největších producentů a distributorů dezinformačních a propagandistických materiálů, všech dob. Už desetiletí předkládá filmy, ve kterých obratně manipuluje s diváky pomocí nepravd a zkreslených informací. Největší rozmach přinesla osmdesátá léta, kdy se ke slovu dostal mix vrcholného kapitalismu se studenou válkou. Úkol byl jasný. Domácí diváky uklidnit, pobavit a přimět k poslušnosti a vlastenectví. Zahraniční postrašit a přimět k závisti. Bylo by tedy dost pošetilé vnímat Správnou posádku jako historický film, protože scénář stojí na beletrii, kterou se sice snažil Kaufman protkat fakty, ale ... . To ovšem není výtka, jen připomenutí mladším divákům, aby nevěřili všemu, co uvidí. Protože ono to vše velmi uvěřitelně působí. Především díky dobře napsaným postavám, atraktivitě námětu, ale i zpracováním. Pokud tvůrci pohodí pár zrnek faktů, je snadné nechat se strhnout příběhem o mužích, kteří posouvali hranice a snažili se dostat dál, výš, rychleji... . Co na tom, že byli v rolích postradatelných figurek ve hře, kde si poměřovali šulínky politici SSSR a USA? Jak by divák mohl nefandit posádce správných chlapců, se sympatickými tvářemi vynikajících herců? Ale věřím, že Kaufman chtěl opravdu natočit film o statečných pilotech. I proto ho vypráví tak odlehčeně, že místy vlastně tu šulínkovanou i znevažuje. Přestože se nemohl vyhnout kontextu doby, v popředí jsou hlavně piloti a jejich ženy. A také úspěchy a selhání, kterých sice bylo o dost více, než se divák dozví, ale v osmdesátých letech, se pravdu nedozvěděl ani Kennedy. Podpora veřejnosti byla klíčová, protože "odvrácená" strana demokracie je, že politici musí skládat účty veřejnosti. Proto s ní bylo a je manipulováno skrze mediální kampaně a lži. Přesto se u tohoto filmu vyplatí nepátrat a nezasazovat si ho do kontextu doby. A užít si ho přesně tak, jak ho tvůrci předkládají. Jako dobrodružné drama o pilotech, kteří se jako první pustili tam, kam se dosud nikdo jiný nevydal... . Tedy s výjimkou Gagarina, šimpanzů, psů... . PS: líčení světlušek, které Glenn popisoval, stojí u zrodu mnoha konspiračních teorií.

Stejně jako u jedničky, ani teď se nedočkáte ztřeštěností, nebo chytrého humoru. Opět je to spíš úsměvný příběh o policajtech, než kriminálka. Rozvážně vyprávěný, aby si mohla zahrát i Paříž a různé postavičky, které v té době tvořily její podhoubí. Děvky, šejdíři, ilegálové, zkorumpovaní policajti...ekosystém, jehož křehkost naruší suspendování Reného a Francoise. Resp. zjistíme co se stane, když se objeví jejich dravější náhradníci. Noiret i Lhermitte neslezou z obrazovky a přestože jde o svět pestrý, jsou to oni, kdo divákovi vynahradí občasnou roztahanost děje a s ní související delší stopáž. Samozřejmě nelze opominout výborný dabing. Nicméně v mých očích je to mistrovství Zidiho, kterému se opět povedlo vytvořit přirozeně plynoucí a vcelku soudržný film, prodchnutý zvláštní atmosférou. I když nevyužívá pozlátka Paříže, ale spíš ji ukazuje "odspodu", mám pocit, jako bych Reného okrsek znal. Obsahově to není bůhvíco, ale režie a skvělí herci, moje hodnocení přes průměr v pohodě překulí.

Z Wikiny jsem se dozvěděl, že se Eda Orel Edwards narodil ve stejný den jako já, jen o devět let dřív. Ani nevím proč, ale potěšilo mě to, protože mi byla jeho postava veskrze sympatická. Na té samé stránce jsem se ovšem dozvěděl i to, že je celý tento film jen snůška lží... dokonce za hranou toho, nač jsme u většiny "životopisných" filmů zvyklí. Což mě mrzí, protože jsem se bavil a nechal se strhnout Egertonem i Jackmanem natolik, že jsem si užíval i tu šablonovitost a patos (které jsem včera vyčítal Creedovi). Byl bych tedy raději, kdybych se nedočetl, že Eddie ...ale víte vy co? Nic si nezjišťujte, resp. ne před tím, než se na Orel Eddie podíváte. Holt to není tak úplně životopisný film a někdo se snažil udělat z diváků blbce...nic nového. Je to fajn příběh o zarputilém mládenci, typickém outsiderovi, jehož sen byl dostat se na olympiádu a také o jakési nápravě bývalého skokana, který ho bude trénovat...klišé jako prase, ale ...velmi funkční, pokud přepnete do módu: nenáročný naivka. Jako třeba u romantických filmů... .

Zápletka je zprvu skoro na úrovni divadelní taškařice, ale pak se začnou vykukové množit, prvky situační komedie vrstvit...až mi to připadalo zbytečně moc "kudrnaté". Navíc se karty rozkryjí vcelku brzy, takže to probíhá trochu předvidatelně. Pravda...v době, kdy byl filmový archiv ještě poloprázdný a televize nevysílala, bylo možné překvapit naivní diváky, téměř jakoukoliv zápletkou. V kontextu doby vzniku tohoto filmu, se ovšem nabízí i zamyšlení, jaké to asi bylo, točit během probíhající války komedii. V době, kdy byla válka v plném proudu a lidi se exportovali do koncentráků... . Jaké to tenkrát bylo, jít do kina na komedii? Dnes už na mě Paklíč funguje jen jako nostalgická fraštička s oblíbenými herci, ale po takovém zamyšlení, přecejen trochu mrazivá. 65%