Martrix

Dějiny žádné země nejsou přijímány bez rozporů a téměř žádná historická postava není viděna černobíle. Tudíž je mi úplně jedno, jestli byl sjednotitel Číny despotický maniak, nebo moudrý tatíček lidu. Hrdinu vnímám spíše jako příběh z dob, kdy ještě žil duch starodávných etických kodexů. Bojové scény nejsou samoúčelné rubačky, ale choreograficky nádherně zvládnutý výrazový prostředek, podobně jako tanec. Rozdělení příběhu do tří verzí, odlišených barevným odstínem, nás celou dobu ponechává na vážkách, jak to vlastně bylo. Vše je podkresleno úchvatnými smyčci, herci hrají jako o život, příběh má smysl a dialogy jsou vedeny tak, že neobsahují žádná zbytečná slova. Celým filmem se jako černá nit táhne předurčenost. Všechny postavy mají své místo, svůj úkol, který je nadřazen jejich osobním potřebám. Že to zní povědomě propagandisticky? Víte co? Mě to u Hrdiny nevadí. Těch důležitých myšlenek je tam tolik, že celkové vyznění nepokazí ani nějaký ten rudý virus.

Reality show má za jediný úkol, přitáhnout a udržet u tv lidi. I když je to smutné, daří se to v případě Hledá se táta a máma stejně jako by šlo o pětihvězdičkový klubový film. Takže proč něco vyčítat Primě? Pokud je v ČR dost lidí, které baví sledovat, jak se obyčejní lidi shazují, nebo naopak zviditelňují podle osvědčené šablony, má takový formát v komerční tv své opodstatněné místo. Tady přece vůbec nejde o to, jestli uvidíme na konci série tři šťastné páry. Jde o ty ostatní, kteří se do "vytouženého" finále nedostanou, o jejich cestu a jak vyhazov příjmou. Proto všichni čekají na konec, aby se dozvěděli kdo vypadl. Důležité je vybrat ty správné lidi, namixovat potížisty a konfliktní osoby se skautíky a ťuňti a nechat je ať se popasují. A to se Primě povedlo na výbornou. Jan(ňouma s jediným tričkem), Eva(náladová, ve skutečnosti neví co chce), Honza(rád se předvádí, ale už má jasno) a k nim tak různorodá směska partnerů, že si ji určitě nevybírali sami. Neherci z říše snů, kdy většinou není třeba dělat nic víc, než jen natáčet a sestřihávat. Člověku pak nezbývá než nevěřícně kroutit hlavou, co všechno jsou někteří lidé ochotní podstoupit a přemýšlet nad tím, proč to vlastně dělají. Já osobně přemýšlím rád, takže se na tuto sérii klidně dodívám.

Nelíbí se mi dívat se na líbající se chlapy a nelíbí se mi ani názor psychologů, že většina mužů jsou latentní homosexuálové. Po zhlédnutí Zkrocené hory se můj postoj (ani orientace) nezměnil, přesto jsem porozuměl sdělení Ang Leeho. To se totiž týká nás všech. Je úžasné mít cíl a toužit po něm. A stejně tak je zničující mít ho nadosah, pak o něj postupně přicházet a nakonec ho ztratit. A to vše v průběhu jednoho krátkého života, ve kterém jste nedělali to, co jste opravdu chtěli. Zkrocená hora je příběh o promarněné šanci být šťastný a o tom, že i když si své role vybíráme sami, často žijeme prázdný, jakoby cizí život. Příběh silný svým sdělením, nikoliv snahou zalíbit se menšinám, nebo rýpat do heterosaurů.

Jeden z nejčastějších způsobů jak napsat příběh, je zasadit obyčejného člověka do pro něho nestandardního prostředí. Nemusí to být nutně přílet mimozemšťanů, nebo epidemie vraždícího viru. Leckdy stačí třeba dovolená v Chorvatsku. V tomto kontextu je válka a protektoriát skvělé období. Nikdy jindy se lidský charakter neprojeví tak, jako v ohrožení života. Jenže takových filmů je už na můj vkus dost. Za těch 65 let od konce války se natočilo tolik filmů a dokumentů které líčí hrůzy té doby, že po té faktické stránce, se už nic nového nedozvíme. Ale po tom humbuku okolo Protektora, to vypadalo, že se Najbrtovi něčím povedlo pozornost diváků přilákat. I když jdu se svým názorem proti proudu, tak pro mě je Protektor zklamání. Je to další vybledlá fotka z období protektoriátu, pouze zasazená do líbivého rámečku. Hrátky s kamerou, zajímavé hudební prokleslení, zajímavé záběry na cyklisty, výborná Plodková. To jsou atributy, které dělají Protektora víc než průměrným filmem. Ale po emocionální stránce mi film nedal vůbec nic, především díky nevěrohodné postavě Vrbaty. Díky tomu, že nám postava nebyla ani pořádně představena, býl její vývoj podivně klopotný a ve finále pro mě neuvěřitelný. Moje hodnocení je 60% Pokud máte rádi filmy z té doby, přidejte si 20%. Ale bylo by dobré se zamyslet, jestli se opravdu chceme ve světě prezentovat jako země, která na Oskary posílá jen filmy z období 1937-1950. Trochu to vypadá, jako by se u nás zastavil čas a filmaři hráli jen na jistotu. Tak jako Emil Vrbata v Protektorovi. PS: Jedno smutné konstatování. I tak je Protektor jeden z nejlepších filmů, který v poslední době CZ produkce nabídla :o(

Jen díky tomu, že měl seriál Battlestar Galactica tak výbornou úrověň, stálo za to přečkat rozvláčné vyprávění o tragédii, kterou začala BSG. Další střípek zapadl do mozaiky, ale dle mého názoru by stačilo vše zhustit do jedné krátké epizody o poloviční stopáži. Občas je těch teologických plků hodně, ale naštěstí je překrývá téměř Frankensteinovská otázka stvoření a ke konci tolik očekávané setkání s prvním cylonem. Ždímání minut z jednoduché pointy, tvůrci nemají zapotřebí, protože se nabízí spousta dějových linií a propojení obou sérií probíhá pouze na úrovni "víme jak to dopadne". Takže jako pilot k seriálu je to slušné, ale doufám že se tato rozvláčnost jednotlivým dílům vyhne. Pokud jste neviděli BSG, odečtěte si z mého hodnocení 1 1/2*. Pozitivní je, že stejně jako BSG bude i Caprika stát na dobrých hercích, budování vztahů mezi postavami a hlavně že se zatím nerýsuje žádná podobně otravná postava, jako byl dr. Baltar v BSG.

Přiznám se, že když jsem poprvé uviděl plakát a přečetl si o čem Ženy v pokušení jsou, okamžitě mě napadlo, že půjde o další idioťárnu ve stylu funny-sex movie, kterou před lety nastartovali Prci, prci prcičky. Prostě něco jako, Starý báby to chtějí taky. Po shlédnutí upoutávky, mi to až tak hrozné nepřipadalo a představa že bych TAKOVÝ film dokonce i viděl, mě zase tak moc neděsila. Nicméně co se týče Českých filmů, není to tak dávno, co jsem si zrakové a sluchové senzory pošpinil "filmem" Líbáš jako Bůh. Takže zase až tak sračekimunní nejsem. Pro jistotu jsme zamířili do malého kina. Kdyby nic jiného, aspoň nenacpu peníze do multiplexu. Proč to všechno píšu? Protože v malém kině vás naladí šílenými hity ze 70 let, pobaví reklamou dělanou jako z Photoshopu, nikde nesmrdí popkorn...prostě nemáte pocit, že jste šli na film s rozpočtem 200 milionů, ale na malý Český film. Tzn. těžko se budete kochat trikovými scénami a řezat se celý film smíchy. Protože u tohoto filmu nebudete. Ale budete se usmívat. Občas shovívavě, ale většinou protože je příjemné sledovat sympatické postavy v situacích, které jsou vtipné. Co se děje týče, jsou Ženy v pokušení spíš podprůměrné, ale vynahradí to ta vata okolo, výborná hudba Muchowa a hlavně herecké obsazení. Macháček perlí jako za starých časů, Vlasáková hraje přesně a Balzerová...to je kapitola sama pro sebe. Bez ní, jejího sexapealu a šarmu, by byl film poloviční. Dokonce se jí dařilo proklopýtat se občas kostrbatými dialogy bez toho, aby vyzněly jako vrchol klišé. Z úst kterékoliv jiné herečky, by výraz voňavá frnda, zněl přisprostle. Balzerová z toho udělala sexy a vtipný výrok. Ženy v pokušení jsou pohodový film nejen pro ženy.

Blbost k pohledání. Ale měl jsem pocit, že tak je to naschvál, takže se to vlastně povedlo. Nevím podle čeho si Yun-Fat Chow vybírá filmy ve kterých bude hrát, ale pravděpodobně to nebude podle scénářů. Sympatické postavy bohužel nemohly udělat víc, než nebýt otravné. Goku by si nejspíš skvěle rozuměl se Spidermanem, čemuž zhusta napomáhá i český dabing. Stejně tak by si rozuměl Piccola s Green Dwarfem, protože zelená je dobrá a škodit lidstvu je prima zábava. Nějak mi nedochází, proč se takové kousky ještě točí. Zlaté dítě (1986) je přes dvacet let starý film s podobnou tématikou a vedle Dragonball: Evoluce (2009) je to pětihvězdičková zábava.

Dobří herci, hodně slušné triky a na katastrofické sci-fi překvapivě ne úplněblbý scénář. Na filmu je vidět, že se nemuselo šetřit a že má ambice stát se jedním z mála sci-fi filmů, na které příjdou i "normální" diváci. Jediné co mi brání v lepším hodnocení, je pro mě naprosto nepřijatelná myšlenka o cestě do zemského jádra. Tímto se Jádro zařadilo k dílkům kde se ponorkou cestuje do nitra člověka, objeví se bájná Atlantida i s jejich obyvateli, nebo dokonce celá ztracená země s dinosaury. Je to velká škoda, protože až na ten námět je to 4* udělaný film.

Pár dobrých nápadů, ale hlavní hrdinové mi moc sympatičtí nebyli. Když připočítám hrozný konec a neustálé poukazování na souvislosti s diskriminací všech možných skupin, srovná se to na 2*. Místo aby se děti něco přiučili, dozví se hromadu hloupostí, kterými jsou Američani krmeni více než zmiňovaným medem.

Moc příjemná konverzační komedie. Svižně odsýpající dialogy dávají vyniknout všem hercům, nejvíce však neuvěřitelnému Thierry Lhermittemu. S ním se vrací zašlá sláva francouzských komedií s Louis de Funésem. Jeho mimika a perly které vypouští z úst, fungují na 100% a tvoří kontrast s ostatními "neblbci". Úsměv který vám po pár minutách roztáhne pusu, vás přejde jen pár minut před koncem, kdy jeho postava "blbce" dostane úplně jiný rozměr. A to během pouhé minuty telefonování. Bez moralizování a vztyčeného ukazováku, vypluje předem jasná pointa o tom, že na světě je sice pár blbců, ale mnohem víc je přecpaný lidmi, kteří se jako blbci chovají.