Martrix

Velmi, velmi průměrný film, který se snaží navázat na o něco povedenější jedničku. Žádný nový příběh, pointa, nebo aspoň náznak neotřelého pohledu na úpíry. Jen jsme se přesunuli do LA. Stejně jako spousta jiných úpířích filmů, se ani tento nevyhnul spoustě nelogičnostem. Ono se to nejspíš nepovede žádnému filmu o úpírech, ale i blbina se dá podat s nadsázkou, nebo aspoň stylově, jako třeba u Bladea. Jenže 30 dní dlouhá noc: Doba temna, postrádá nejen šmrnc, ale i charismatickou postavu, které by měl člověk chuť aspoň trochu fandit. Mia Kirshner byla už od začátku bezchutná jako hamburger pro vegetariána a když se pokusila působit drsně, bylo asi tak děsivé, jako kdyby šla s pletací jehlicí na Predátora. Díky tomu, že jsem si před projekcí přečetl hodnocení na CSFD, nejsem zklamaný, ale těch 92 minut, jsem určitě mohl využít smysluplněji.

Blade, Underworld, anime Blood: The Last Vampire, Blood: The Last Vampire 2009... . Nevím kdo koho vykradl a je mi to vcelku jedno. Mám rád filmy o upírech a tento film mi udělal radost. I když je Nahon Francouz, povedlo se mu dát do BLV to, co se mi na asijské kinematografii tolik líbí. Poetiku, postavy které žijí a bojují samy se sebou, hudbu která filmu pomáhá... Sice se mu to povedlo nejspíš jen díky náhodě, nebo nějaké chorobě, ale i tak je pro mě BLV slušný úpírák. Pokud v něčem pokulhává(no dobře, belhá se) např. za Bladem, tak jsou to příšerné triky. Naštěstí film na nich není postavený, protože jeho těžištěm je příběh a hlavní postava. Co příběhu vysloveně škodilo, byla role přitroublé Američanky a přítomnost rádobytajné organizace. Ale i tak zbyla spousta super akce a zajímavých momentů. Jako opravdu příjemné překvapení považuji konec, který bývá u podobných filmů katastrofální. Nebyl překvapivý(ostatně to nebylo ve filmu nic), ale byl...vkusný a megadémonka působila opravdu mysticky. Je velká škoda, že se nechopil režie některý s asijských tygrů. Když si tak čtu, co jsem napsal, nevím proč dávám 3*. Asi proto, že během filmu jsem se nenudil. A to za ty 3* stojí.

Nejlepší filmový zážitek tohoto roku. V mnoha ohledech je to takový antiAvatar. Jemný film, s mnoha náznaky, plný niterných emocí a bolesti, bez triků a velkohubých dialogů a hlavně bez jakékoliv podpory ze strany distributorů. Těžko říct, jestli spoléhali na to, že si náročný divák takový film najde i bez reklamy, nebo si spočítali, že film sotva vydělá sám na sebe. Bohužel to bude asi to druhé, protože v Brně se konalo promítání pouze v jednom sále a jednou denně. Při mé návštěvě nás bylo na promítání asi deset. Přitom Single manovi nelze prakticky nic vyčíst. Firth dostal roli na tělo a zhostil se jí skvěle. Pokud k sobě film pustíte a naladíte se na stejnou vlnu, objevíte několik rovin, které vás přinutí zamýšlet se nad těmi nejzákladnějšími otázkami života. Což je luxus, který vám 99% filmů z USA produkce nemůže zprostředkovat. Všechny ty výhrady, že jde o strojené představení, které má za úkol pouze provětrat naše peněženky a slzotvorné kanálky chápu. Opravdu ano. Strach je prevít a ono je opravdu o dost snadnější mávnout nad Single manem rukou a říct, "to je jen jako". I když většinu času jde o příjemně absurdní pohled do života člověka, který se vyrovnává s velkou ztrátou, vyznívá film velmi smutně. Ale on život někdy smutný je, ne? *****PŘIDÁVÁM REAKCI NA MOJE HODNOCENÍ OD DISTRIBUTORA, RESP. OSŮBKY, KTERÁ PRO NÁS SINGLE MANA NAŠLA. TÍMTO JÍ DĚKUJI***** Pracuji pro Aerofilms, film jsem vybrala na festivalu v Rotterdamu a mám k němu tudíž velice osobní vztah. Samozřejmě si pravidelně čtu reakce diváků na ČSFD a snažím se případným výtkám porozumět a nebrat si je osobně. K tomu Vašemu komentáři ale něco mám. Bohužel jsme se kampani Single Mana věnovali poměrně dost, ale máte pravdu, že naše počáteční obrovské nadšení opadalo ve chvíli, kdy nám všichni kolem říkali, že je to vyložení artový film a bylo velice těžké ho do jakýhkoli kin dostat. Kinaři ho bohužel nechtěli, přestože jsme jim posílali samé pozitivní recenze ze zahraničí atd. To je tedy jedna věc - do kampaně jsme mohli investovat pouze určité množství finančních prostředků, neb není možné dát do reklamy milion, když na film přijde velmi omezený počet diváků (i s tak velkou kampaní). Další věcí je to, že distributor jakkoli nemůže zasahovat do nasazení v kině. My kinu film nabídneme, on si kopii zapůjčí a je jen a jen na něm, kolikrát denně a v jakých časech film pustí. Bohužel. Nám by se samozřejmě líbilo, aby film řádně podpořili a promítali ho ve více časech denně a především v odpoledních a večerních hodinách, ale na to nemáme právo. Bitý je pak film a následně distributor. To je jasné. Velkým problémem návštěvnosti v současné době je i fakt, že mnoho lidí si stačilo film stáhnout z internetu. Do českých kin se film dostal bohužel pozdě - opět není chyba na naší straně, ale na straně držitele mezinárodních práv, se kterým jsme se o koupi domlouvali půl roku.

Že půjde o obsahově plytkou trikovinu, to se dalo tušit už z účasti producenta Jerry Bruckheimera a paherce Nicolase Cage(pokud bude ve svých výkonech pokračovat dál, nejspíš vznikne nadávka: hraješ jako Cage). I tak jsem se na Čarodějova učně docela těšil, protože trailer... . O to víc jsem zklamaný, protože jde o naprosto zbytečný film, který nepřináší do žánru vůbec nic nového, triky jsou na úrovni Mumie a o scénáři snad ani nemůže být řeč. Příběh je na pomezí pohádky a komiksu pro náctileté a postavy jsou neskutečně nudné: hodný kluk, zlý kluk, hodný čaroděj, zlý čaroděj, hodná čarodějka, zlá čarodějka a ocelový orel. Nejen že je celou dobu zřejmé, co se bude dít v následujících minutách, oni vám to pro jistotu ještě řeknou. Takže na nějakou překvapivou pointu nezapomeňte. Ten film je sám sobě spoilerem. Jediný důvod, proč nedat odpad, je pro mě Monica Bellucci. Pokud nesdílíte můj názor, že je to po čertech pěkná ženská, tak si tu jednu hvězdičku co dávám, klidně umázněte.

Po shlédnutí první řady (téměř na jeden zátah) mohu jen konstatovat, že jsem nikdy neviděl tak skličující seriál, plný úzkosti, bolesti... . Snad žádná postava v Caprice není šťastná. Všichni jsou něčím drásáni a drceni. Ať už je to dívka zavřená v těle robota, dívka zavřená ve virtuální realitě, otec který hledá dceru... prostě všichni jsou týráni událostmi. Pokud někdo čekal něco jako BSG, tak na jednu stranu ano. Vztahy jsou stejně vyhrocené, scénář stejně inteligentní, režie má nadprůměrnou úroveň a herci hrají jako z partesu. Slabina jsou místy špatné triky, což se ovšem vzhledem k jejich množství dá přehlédnout a misty otravné dějové linky, řešící např. příčetnost Mrs. Greynstone. Nicméně i tak jsou v BSG i v Caprice, ženské postavy neuvěřitelně napsané a stejně neuvěřitelně zahrané. Více než sci-fi, je Caprica drama. A dost drsné.

I když jde o klasickou romantickou slátaninu v duchu proměny blééé ženy v hmmm kočku a dum, dum chlapa v ahááá ženicha, dá se na to dívat. Resp. dá se to poslouchat. Kupodivu, bavila mě totiž spíš ta vata okolo, než pointa. Zajímavé

Přiznám se, že tento film byl můj první s Marcello Mastroiannim. A nevycházel jsem z úžasu. Velkou roli měl i perfektní dabing V. Vosky. V okamžiku, kdy jsem přistoupil na pravidla hry, tak jsem se celou dobu královsky bavil. Je to samozřejmě i o náladě, v jaké si film pustíte, ale ten potenciál pobavit tam nesporně je i po těch 50-ti letech, od jeho vzniku. Rozvod po italsku je totiž velice aktuálním dílkem. Vřele doporučuji, i když si jsem vědom, že se možná krapánek sníží rozvodovost a zvýší úmrtnost :o)

Pokud bych chtěl být opravdu objektivní, nejspíš bych dal 4*, ale já od Mendese čekal víc. Celý film táhnou hlavní hrdinové, kteří v mých očích představují normální Američany. V tom nejlepším smyslu slova. Lepší protiklad ke všem těm akčním a afektovaným hvězdám, nám Mendes nabídnout nemohl. Potud je to bez výhrad. Jenže co dál? Scénář je podivuhodně plytké poselství, plně obsažené v názvu, který filmu připlácnul Český distributor. Hlavní hrdinové poskakují z jednoho rohu USA do druhého, aby našli místo, kde chtějí založit rodinu. Postupně shledávají, že jejich známí, či příbuzní, kteří na těchto místech žijí, jsou na míle vzdáleni jejich představě rodiny a života, jaký by chtěli žít. Na jednu stranu je film velmi příjemná směska bizardního humoru a něhy, ale občas to zaskřípe afektem a přílišným zjednodušením. Celkově na mě film působí jako bublina. Sice je to pěkné a necítíte se být ošizeni, ale pořád je to "jen" bublina.

Jsou filmaři, kteří dokáží promícháním fikce a skutečnosti opravdu nahnat strach a když už lidi o pravdivosti příběhu nepřesvědčí, tak je aspoń znejistí. Mille Jovovich bych uvěřil ledacos, ale ve Čtvrtém druhu se něco nepodařilo. Touto tématikou jsem se kdysi vcelku intenzivně zabýval, takže můžu klidně prohlásit, že se scénáristi drželi ještě při zemi. Některé věci ohledně mimozemských únosů jsou tak neuvěřitelné, že by nezůstal žádný prostor pro pochyby. Tedy pokud tomu můžete, či chcete věřit. A to je ten problém Čtvrtého druhu. Diváky kteří na mimozemské únosy nevěří, tento film rozhodně nemá čím přesvědčit, nebo je v jejich skepsi zviklat. Naopak. Většina se utvrdí v tom, co už slyšeli dřív. Tzn. co neumíme vysvětlit, svádí se na bohy, ufony, nebo duchy a démony, ale pořádné důkazy nejsou. Od doby, kdy pračlověk pobíhal po lese a pokoušel se někoho umlátit kyjem se v tomto ohledu moc nezměnilo. Abych se vrátil k filmu. I když na mimozemské únosy věříte a nevadí vám pokus zapojit do této kauzy i Sumery, budete nejspíš zklamaní plytkostí a nedotažeností některých témat. Což bylo nevyhnutelné, protože jinak by byla stopáž neúnosně dlouhá. Nepřekvapilo by mě, kdyby jsme se dočkali seriálu. Ale ten si nechám klidně ujít, protože se mi nelíbil dokonce ani způsob, jakým byl Čtvrtý druh vyprávěn. Provokativní thriller si představuji úplně jinak.

Jak už bylo zmíněno, je to misch-masch všeho možného, nejvíce pak asi Terminátora a E.T. mimozemšťana. Pokud by se o něco takového pokusila americká produkce, byl by to nejspíš trapný blábolinec. Jenže tady se do toho opřeli Japonci a nějak se jim podařilo udělat z tak děsného námětu vcelku vtipné, milé, akcí protkané sci-fi. Velký podíl na tom mají hlavní postavy, včetně záporáka Mizogučina. Ale aby to zase nevyznělo jako bůhvíjaký trhák. Některé akce jsou jako z 80-tých let, děj je předvídatelný a režisér se často nerozpakuje zaútočit na slzotvorné kanálky nějakou bolavou scénou. Triky jsou vcelku ucházející, i když invence je na bodu nuly. Vše jsme už někde viděli. I když byl pohled na transformersáckou loď hezký a ufon byl roztomilý, bylo to jako koukat se na staré dobré známé. Což je fajn, ale od dobré sci-fi čekám něco víc.