Recenzie (334)
Nanuk, človek primitívny (1922)
Kultovní, avšak v jistých směrech nevěrohodné (scéna s gramofónem a další fikce.), což je v případě tohoto dokumentu (je to vůbec dokument? :)), pouze malý "přečin"....
Muž s kinoaparátom (1929)
Preferuju verzi se Cinematic orchestra, což nesnižuje kvalitu originálního snímku.
Welcome to the Dollhouse (1995)
Téma založené na "demenci" amerického venkova mi z nezjištných důvodů není vůbec cizí. Po shlednutí filmu mě automaticky napadl film Gummo. Ale musím přiznat, že sem se u Wellcome to Dollhouse skrze všechnu tu byzarnost, zvrácenost a úchylnost, kolikrát i za břicho popadal....
Testament (2007)
Mám pocit, že Emir Kusturica má u mne obrovskou výsadu v tom, že mu dokážu odpustit vlastně cokoliv. V prvé řadě nezdravou ztřeštěnost, která mi v jeho podání přijde nadmíru empatizující, nádherně grotesktní a nutno říci, že i těžko popsatelná reálie života. Dále mu s čistým svědomím odpouštím vlastně totožný průběh děje (v té nejobecnější rovině) u jeho posledních tří filmů. Co s však mění (díky bohu), je výběr jednotlivých hlavních ženských rolí a my chlapci si musíme přiznat, že Branka Katic (Černá kočka...), Natasa Solak (Život je zázrak) a nyní Marija Petronijevic mají absolutní schopnost nás přitahovat svojí přirozeností a vlastné i hereckým výkonem samotným , i za handicapu (nebo výhody?), že jde o jejich první roli. Přestože, že jsem asi nepředložil dost silné argumenty (záměrně neuvádím dobře známé - hudba, či typické kusturicovi originální gagy, nebo skvělou komediální mimiku všech představitelů) na to, abych si obhájil to, proč dávám vlastně jasnému čtyřhvezdičkovému bijáku 5 stars, nemůžu skrze tu veškerou empatii, která se dá z filmu přímo ždímat a při které je Vám do breku (a to ještě vůbec nevíte proč), hodnotit film jinak.
Posádka 49 (2004)
Nůďo.....
Opití láskou (2002)
Jo jo, tohle jo. Mantinely jednotlivých náležitostí romantické komedie ( pokud mi dovolíte tento žánr alespoň trochu paušalizovat) se mi zdají celkem přesně vymezené. Avšak občas sem v údivu, že se najdou "unikáty" typu Punch-Drunk Love, které se díky originálnímu pojetí děje, odprošťují od těchto mantinelů a s lehkostí je přeskakují a pochvilce se přes ně se stejnou lehkostí vrací zpět. K tomu si přidejte kus ženské "skepse" začínajících středních let (která se zdá na první pohled neatraktivní - ale zdání, jak to tak bývá, klame a vyvine se z ní krása ani né na fyzickém základu, nýbrž na bázi "obyčejnosti" a především tolerance) a mužské, na půl zvrácené dobroty a plachosti (ve které se také jako já, možná najdete), jež vedou k přesnému důvěryhodnému psychologickému rozboru dvou hlavních protagonistů, a to vše za doprovodu audiovizuálních "vychytávek", při kterých jednotlivé zvuky a barvy přispívají k jednomu z vůbec nejsilnějších filmových zážitků u kterých Vám vlastně nemusí hrát ani žádná hudba, aby tyto čisté pocity ještě zesílila - opravdu to není potřeba...
Bublina (2006)
Pro mne, jako pro heterosexuála mi tento film nepřišel ani tak antidiskriminačně-homosexuální, nýbrž protikladně, hodně politický. Právě političnost, které se měl film svým dějěm vyhýbat, hrála paradoxně největší roli. A to mě nakonec vlastně docela zklamalo. Také závěry typu gradace = citové tlačení na pilu mi něják lezou krkem a konkréně vyústění sporu mezi Židy a Araby touhle cestou mi přijde vynucené, vydírající a vlastně subjektivně z diváckého hlediska zcela nepůsobivé ( Ideální kinematografické východisko sporu Ž vs A, dle mého názoru, můžeme najít v dalším izraelském filmu ( http://www.csfd.cz/film/232605-bands-visit-the-bikur-hatizmoret/ ) Avšak pro občasného cestovatele, který navštívil Izrael (myslím katastrálně - včetně Palestiny) a který viděl na izraelsko - palestinské hranici ( Check pointech ) opravdu stejné scénaře, si přesto všechno myslí, že právě Izrael (včetně Palestiny) je nejcharizmatičtější a nejmultikulturnější stát, nebo spíše území, které zcela "obyčejný" a vlastně ničím nevýrazný a né snadno ovlivnitelný Čech (resp. středoevropan), typu Já, může navštívit.
Horšie ako smrť (2007)
Vlastně sem byl částečně zklamán při poslechu závěrečné pohřební reči MacFadyena. Předvídatelnost, ztřeštěnost - ovšem nutno podotknout, že to na průměrné a komerčně úspěšné komedie dnešní doby pohodlně stačilo, avšak i přes na první pohled skvěle připravený scénář, dotahnuté výkony všech malých i "velkých" rolí, ji pro mne chybělo blíže neurčité a empatizující "přitahovadlo" , které povyšuje žánr komedie (myslim komediální žánr obecně - nemyslím konkrétně britský humor, který tam byl, až na jeho typickou černou formu, vlastně minimálně) o jeden a v tomto případě a finální krok výše. Škoda a spokojenost zároveň...
Přednosta (2003)
Že mám oblibu v kvalitních "nízkorozpočťácích" už možná někdo tuší, ale že to bude z ranku "americké - nezávislé" tvorby, až taková trefa do černýho, to jsem upřímně nečekal. Tento příběh "normálně" fyzicky a psychicky "nenarušených" lidí si budete pamatovat dlouho, to vím na beton. A navíc filmy, kde přátelství dává na frak lásce, se mi poslední doubu vrývají pod kůži a cením si jich, kór když k nim hraje skvělá hudba a odehrávají se na venkově, kde i přes některé občasné "buranské" výlevy neztrácím iluze o tom, že život má zelenou, ať Vás potká cokoliv. Jasná pětihvězdičková letní záležitost...
Sunshine (2007)
Už jen proto, že sem od toho nemohl utrhnout oči....