Nanuk, človek primitívny

To jsou mi náhody. Kameru mít náhodou zrovna na místě, kde hlavní hrdina najde dýchací otvor v ledu, který si oblíbil lovený mrož. Nanuk je považován za jeden z prvních etnografických snímků. Formy "autenticky inscenovaného dokumentu" bych se ale nebál ani dnes, kdy se spíš upřednostňuje průřez postupným procesem poznávání, případně sumarizace poznatků. (16.04.2016)

Respektuji a cenim si toho, ze se jedna o prvni natoceni celovecerniho dokumentu na svete. Cestovani a priblizeni zivota eskymaku je vice nez zajimave. Bohuzel, clovek porad musi myslet na to, ze vsechny sceny jsou jen pro kameru zinscenovane a cele mi to tak ubira na zajimavosti. I kdyz me, vzhledem k datu nataceni a prostredi napada pridat ctvrtou hvezdicku, zustanu pouze u tech trech. (13.09.2014)

Flaherty a jeho definice dokumentu, který je nám podsouván jako reálná a upřímná výpověď. Bohužel už zde se dají najít nějaké ty okliky, které byly nutné pro dobré filmařské vyjádření a věřte, že kupříkladu taková stavba iglú se nepovedla hned napoprvé. Protipól k Muži s kinoaparátem by měli vidět všichni, kdo se alespoň trošku snaží nakouknout pod pokličku subjektivního vyjadřování skutečnosti, které je nám podsouváno jako objektivní. Základ žánru a velmi příjemná hodina v extrémních podmínkách. (17.06.2005)

Každý zo záberov by sa hodil na pohľadnicu. Majstrovské dielo vizuálneho podania príbehu. Aj keď sa v tomto prípade o príbehu ako takom hovoriť nedá. Je to sled náhodných životných situácií Nanooka a jeho rodiny, ktorých doprevádza kamera a hlavne odvaha filmových tvorcov. Po celý čas síce tejto severskej grupe nezávidíte, ale vlastne niesu zaťažovaní nijakými problémami, ktoré sužujú civilizovanejšie národy. V tomto prípade je však pojem civilizovanosť dosť rozporuplný výraz. Naozaj strhujúce. Klasika nemého filmu. (10.12.2012)

Nanuk, člověk primitivní drží prvenství nejen v rámci dokumentárního filmu, ale i jeho námětově logicky související žánrové odnože; etnografického filmu. Roku 1922 se objevil v kinech a jeho velkolepý divácký úspěch ohromil i samotného Flahertyho. Debut pracoval ve shodě s pravidly tzv. salvage antropology, tedy antropologie, jež si dávala za cíl zdokumentovat a zachovat budoucím generacím přirozený pohled na kulturu na pokraji vyhynutí. Tematické zpracování života Inuitů, tedy eskymáků, zapůsobilo na tehdejší publikum jako magnet. Film poté dostal zcela nový rozměr, protože byl vlastně v tu chvíli jediným zástupcem nově vznikajícího dokumentárního žánru. Díla zachycující určitá etnika v jejich přirozeném prostředí tu už sice byla, např. krátké filmy o indiánech apod. Flaherty obdařen zkušeností s těmito filmy, jal se natáčet Inuity v jejich původní kultuře, kterou se snažil západními tradicemi nikterak nenarušovat. Velké množství natočeného materiálu se mu nicméně zdálo pro celovečerní filmové zpracování jako ne zcela vhodné. [==] Byl si vědom, že tehdejší publikum prahne po vyprávění (velkých) příběhů. Prosté ale o to čistší zobrazení reality, prvek, po kterém tak volal a prahnul sovětský dokumentární velikán Vertov, nebylo pro Flahertyho dostatečným zadostiučiněním. Snažil se proto užít všemožných výrazových prostředků hraného filmu, aby tím ten dokumentární obohatil. Přestože takto inscenované a často uměle dramatizované záběry nedokáží zachytit reálnou skutečnost, jsou alespoň částečným zachycením člověka v jeho přirozeném prostředí. V rámci etnografického filmu je také poutána pozornost na jedinečný průběh natáčení, kdy se tvůrce v drtivé většině případů nemůže spolehnout na početný tým spolupracovníků. Tak tomu bylo i u Flahertyho, o jehož skromné filmové vybavení museli dbát samotní protagonisté Nanuka, člověka primitivního. (17.01.2010)