Goldbeater

Z béčkových následovníků úspěšných Čelistí je mexický Tintorera jedním z těch zajímavějších kousků. Je to zejména díky tomu, že filmaři si troufli natáčet akci s reálnými žraloky, a proto podmořské sekvence a potažmo scény útoků tygřího žraloka vypadají opravdu působivě. To ovšem má i svou temnou stránku, podmořská stvoření totiž byla přímo na kameru i reálně lovena a tyto scény rozhodně není zrovna příjemné sledovat. Pravou a bezelstnou zábavu naskýtá spíše přestřelená romantická dějová linie snímku, která svou spletitostí, erotickým nábojem a neustálou nahotou prakticky připomíná sexploitation a která je ve spojení s kouzelně toporným herectvím Huga Stiglitze opravdu, ale opravdu k popukání. [Sitges 2023]

Velmi jednoduchá mysteriózní premisa jako z epizody Twilight Zone, hodná tak čtyřicetiminutového kraťasu, je v tomto snímku natažená na zdlouhavou hodinu a půl. A těch několik efektivních hororových výjevů a jedna bizarně natočená autonehoda tu rozbředlost a stojatost děje bohužel nezachrání. [Sitges 2023]

Fishmonger je velmi zábavný a ujetý komediální kraťas z produkce Amerického filmového institutu (AFI), v němž se hlavní postava ubohého irského rybáře vydává na cestu za spasením duše své umírající matky. Cestu, která mimo jiné zahrnuje nucené zásnuby, pokusy o sebevraždu, romantické muzikálové číslo a chapadelnatý sex s mořskou pannou. Vtipná námořnická báchorka, jejíž dramatická linka na ploše 26 minut funguje lépe, než u jiných třeba třikrát delších snímků. [Sitges 2023]

Spíše než o smysluplný kraťas s nějakou pointou jde o showreel věhlasného maskéra, který do svého portfolia chtěl přidat nějaký solidní monster make-up. Škoda, že je to celé tak tmavé, takže je většinu času prd vidět. [Sitges 2023]

Vesměs obyčejné rodinné drama z Pákistánu. Hororové scény jsou v něm tak nějak nadbytečné a prakticky jsou příběhu spíše na obtíž, než že by ho podporovaly. Některá rozhodnutí postav a jejich následné dopady jsou líčené podivně a bez zjevné pointy. In Flames je ničím neurážející, ale poměrně zbytečná záležitost, která v mnohých scénách poměrně přešlapuje na místě. [Sitges 2023]

Apokalyptická premisa o tom, že zemi zachvátí extrémní kyselé deště (rovnající se prakticky vysoce koncentrované kyselině pršící z nebes) je nosným nápadem a naskýtá rozhodně velmi neveselou a fyzicky nepříjemnou podívanou. Škoda je, že tvůrci s ní nevymysleli nic moc chytřejšího, než je neustálý chaotický úprk postav před opakujícím se nebezpečím. Jakmile se Acide rozjede, je poměrně intenzivním thrillerem a rozhodně se u něj nebudete nudit. Trpí ale taky běžným neduhem katastrofických filmů, kdy se postavy v krizových situacích chovají buď zvláštně, úplně pitomě, nebo řeší věci, které jsou v danou chvíli zcela irelevantní, což v dílčích okamžicích příběhu je docela unavující. [Sitges 2023]

Kanadský slasher o teenagerech, kteří se rozhodnou strávit noc v obchoďáku po zavírací době, načež se do nich krvavě pustí disfunkční noční hlídači. Tematicky nejde o nic nového pod sluncem, dá to třeba vzpomenout na 80s pecky jako Chopping Mall, nicméně natočené je Wake Up velmi dynamicky a tvůrčí kolektiv RKSS, stojící za retro throw-back snímky jako Turbo Kid nebo Léto 84, umí výrazně stylizovat akci do neonově laděných barviček a vézt se na vlně žánrových klišé, aniž by to působilo otravně. Je to jednoduché a nikterak objevné, ale co je důležité, je to taky zábavné a poměrně škodolibé. [Sitges 2023]

Není to můj šálek čaje. Mohu ocenit opravdu obdivuhodnou animaci a nápadité budování světa, ale lhal bych, kdybych řekl, že mě to divácky uspokojilo. Jednorozměrný, málomluvný protagonista je nudným a nezajímavým pojítkem mezi četnými fantastickými snovými výjevy Hajao Mijazakiho. Emocionálně mě to zcela míjelo a zejména v poslední třetině už mi to přišlo dost ubíjející. Not a fan, sorry. [Sitges 2023]

Joe Lynch velmi volně adaptuje povídku „Věc na prahu“ z pera H.P. Lovecrafta a svým pojetím skládá poctu dílu Stuarta Gordona, jehož filmové adaptace povídek podivína z Providence proslavily. Čeká nás klasické retrospektivní vyprávění protagonistky zavřené v psychiatrické léčebně, trocha erotiky, několik spontánních výbuchů násilí a notná dávka roztomilého přehrávání a černého humoru. Nedočkáme se však výrazných speciálních efektů, jaké bychom od lovecraftovské adaptace čekaly. Vizuální libůstky se zde tvůrci snaží dohánět hrátkami s kamerou a střihem, které však v tom low-budget hávu nevyznívají nikterak působivě. Svým nízkorozpočtovým pojetím a vizuální stránkou to téměř evokuje direct-to-video filmy 90. let, takže kdyby Suitable Flesh měl člověk porovnat právě s tvorbou Stuarta Gordona, patřila by spíše do éry Castle Freak než Re-Animatora/From Beyond, což není nutně výtka, spíše jen upřesnění. Pro fanoušky žánru to může být zajímavý throw-back, komukoliv jinému bych se to ale pro tu specifičnost pojetí asi zdráhal nějak doporučovat. Heather Graham a Barbara Crampton jsou zde každopádně velmi dynamickým duem a to nesdílí ani tolik společného času na plátně. [Sitges 2023]

Indie horor o vlkodlakovi, který se rozhodne ulehčit světu od své existence, ale předtím hodlá srovnat účty s několika svými sousedy v newyorském vidlákově a k tomu konfrontovat místního realitního magnáta používajícího nekalé praktiky. Je to vlastně docela milé, diletantsky naivní nezávislé drama, které svůj velmi nízký rozpočet schovává seč může, ale ta lacinost je na tom zkrátka hodně znát. Což zejména v poslední třetině snímku přináší několik (zřejmě nechtěně) vtipných scén. [Sitges 2023]