Goldbeater

Vincent Must Die je příběhem zakřiknutého muže ve středním věku, jenž se zničehonic začíná stávat obětí náhodných brutálních útoků svých známých nebo kolemjdoucích. A to, co začíná jako poměrně komická premisa, postupně graduje do nových a nových úrovní. Prozrazovat víc by bylo medvědí službou tomuto příběhu, protože je velmi zábavné sledovat, jak s ubíhajícími minutami snímek nabírá nové směry, kudy se bude dál ubírat. [Sitges 2023]

Na Lake Michigan Monster cením tvůrčí zápal a schopnost udělat s titěrným rozpočtem něco takhle kompaktního a stylového. Autoři námětu Ryland Brickson Cole Tews a Mike Cheslik zde nicméně spoléhají více na verbální gagy než ty vizuální, což jim ve finále úplně nevychází a snímek tím pádem není až tak vtipný, jak se snaží být. Tento problém ovšem perfektně opravili ve svém následujícím snímku Hundreds of Beavers, který spoléhá z 99% právě na nápaditý vizuální humor a je v tom naprosto bombastický. [Sitges 2023]

Poté, co devastující zemětřesení postihne Jižní Koreu, v troskách zničeného Soulu zůstává stát jediná budova, která slouží jako bytový komplex pro střední třídu. Přeživší z celého okolí musí velmi brzy svést boj o to, kdo se do tohoto posledního útočiště dostane a kdo ne. A hned máte recept na sociální satiru, která příští rok může reprezentovat Jižní Koreu v boji o Oscara. Prvky satiry jsou zde ale chvílemi vyhrocené do tak absurdních sfér, že to z filmu dělá prakticky komedii, jejíž vykonstruovanost ohledně chování postav v krizové situaci působí více na sílu a uměle, než aby připomínala reálné lidské pohnutky. A tahle tonální i žánrová rozkročenost, která je korejským filmům často vlastní, tomu bohužel dělá medvědí službu. S tímto tématem bych mnohem víc uvítal seriózněji pojatý katastrofický survival, který by se zabýval reálnou logistikou přežití v postapokalyptickém světě a který bych jako divák mohl brát vážně. Tohle jsem vážně brát moc nemohl. [Sitges 2023]

Zajímalo vás někdy důkladnější ponoření do tématu propojení hororových snímků a metalové, potažmo rockové hudby? Pak tenhle dokument je přesně pro vás. Má to trochu punkovou a vágně sestavenou strukturu, ale vzhledem ke zvolenému tématu a dotazovaným personám to k filmu prakticky tak nějak sedí a nevadí to. Je poměrně obdivuhodné, jak výrazné osobnosti z filmové i hudební scény se Mikovi Schiffovi podařilo do tohohle dokumentu zlákat, a poslouchat některé z nich byť jen mluvit třeba o jejich oblíbených hororech je zkrátka poutavé a zábavné. Viděl jsem kratší stominutovou verzi, ale s plodností tohoto tématu a zábavností jeho podání bych si rád někdy pustil i onu dvouapůlhodinovou variantu. [Sitges 2023]

Nenápadná vztahová komedie o upírech, která se nesnaží o nějaké hlubší myšlenky a témata jako jiné, dřívější podobně laděné snímky, nicméně je stále ve své podstatě nekonfliktně fajn. [Sitges 2023]

Skvěle gradovaný a nápaditý mysteriózní horor o tom, jaké hrůzy v sobě může skrývat náměsíčnost. Ačkoliv snímek Sleep obsahuje velkou míru humoru, buduje postupně velmi silnou atmosféru nejistoty a znepokojení, jež vede k velmi působivému finále, které navíc nabízí více než jedno vyznění. [Sitges 2023]

Sharksploitation je velmi povedený a nečekaně mnohovrstevnatý dokument, v němž téma exploitace žraloků je řešeno na více úrovních, ať už jde o tu filmovou, mytologickou nebo reálnou. Je to zároveň taky velmi zábavný kompilát úryvků ze všemožných žraločích snímků, ať už relativně kvalitních nebo objektivně naprosto příšerných, které vám mohou dát mnoho typů na právem či neprávem zapadlá filmová díla, která po zhlédnutí tohohle dokumentu budete mít chuť nakoukat. [Sitges 2023]

The Sacrifice Game je velmi umělým pokusem o rádoby cool horor zasazený do roku 1971. Celé to působí tak studiově čistě a uhlazeně, že ani na chvíli nevěříte, že byste sledovali skutečné prostředí, skutečné charaktery a skutečný teror. K tomu si připočítejte tragické přehrávání většiny zúčastněných herců a úplně vám to bude připadat jak nějaké ochotnické představení převedené do filmové podoby. Je to snímek, co se hodí leda jako vycpávka do videotéky nějaké druhořadé streamovací služby, kde ostatně taky skončí. Vidět tohle v rámci festivalu žánrových filmů vedle děl, které se srovnatelným nebo daleko nižším rozpočtem mohou dělat hotové divy a svým retro prostředím dokážou působit realisticky, je pro tuhle strojenou a otravnou kravinu vyloženě diváckým rozsudkem smrti. [Sitges 2023]

Zemřelí lidé se po celém světě začínají měnit v zombie. Byl by to motiv, který jsme už stokrát viděli, jenže oživlé mrtvoly v tomto filmu vůbec nelační po lidském mase a zabíjení, jen mírumilovně zůstávají na tomto světě a začínají svou přítomností být společnosti na obtíž. Je to vydatný nápad, který by si skoro říkal o nějaký typ společenské satiry, ale o to zde tvůrcům vůbec nešlo, a tak naservírovali jednoduchou komedii s natvrdlými charaktery, kteří se ze situace snaží vytřískat co jen lze. Ze dvou letošních počinů tvůrčího týmu RKSS je We Are Zombies tím méně kvalitním, méně zásadním a zřejmě narychlo splácaným filmem, ale jako přitroublá nenáročná komedie to asi nikoho neurazí. [Sitges 2023]

Proč proboha tyhle diletantské hovadiny musí tvůrci natahovat na 100 minut? All You Need Is Blood je příběhem šestnáctiletého kluka, který je odhodlaný natočit amatérský film, k čemuž hodlá využít toho, že se jeho otec zrovna proměnil v zombie. Ve filmu nedává nic smysl, události se dějí zcela náhodně a chování postav postrádá jakékoliv ukotvení v realitě (navíc hlavní hrdina je krajně nesnesitelnej blb). Zábavné je to trochu asi pět minut před koncem, kdy přijde malinký gorefest, ale to je opravdu málo po té předchozí hodině a půl meandrujícího utrpení. [Sitges 2023]