Goldbeater

Fantaskní satirická komedie Dream Scenario sleduje osudy nesmělého a zakřiknutého vysokoškolského profesora, jenž se zničehonic začne objevovat ve snech stovek lidí. A zatímco si své bizarní slávy zprvu užívá, realita se pro něj pomalu začne měnit v noční můru. Pokud předchozí (výborný) počin režiséra byl o temných stránkách touhy po pozornosti, tento je o tom, co se může stát, když se pozornosti člověku dostane až moc. Snímek neskrytě otevírá téma „cancel culture“ a je solidním doplňkem ke kvalitním filmům jako Hon nebo Tár, i když k látce přistupuje s lehkostí a humorem (nutno dodat že poměrně temným). Nicolas Cage září v jednom ze svých nejambicióznějších projektů posledních let a jeho neurotického ňoumu si zkrátka oblíbíte. Nakonec dodávám malé varování. Pokud zhlédnete trailer, budete mít vyzrazené významné části filmu včetně některých z nejvtipnějších scén. Dávejte si tedy pozor, jak moc si o tomhle snímku před zhlédnutím budete dávkovat informace. [Sitges 2023]

Toxický mstitel je už v jádru materiál, jemuž zkrátka sedí zařazení do ultranízkorozpočtových vod studia Troma Entertainment, které se zároveň nikdy nebálo být provokativní, ujeté a nespoutané, což patřilo k jeho hlavnímu kouzlu. Převedení Toxieho do středorozpočtového projektu od velkého studia Legendary Entertainment selhává už na papíře. Výsledkem je rádoby ostrá, ale ve skutečnosti v porovnání s originální sérií čtyř filmů zcela krotká, učesaná a nepřekvapivá podívaná, u níž si ani nejsem vůbec jistý, na jaký typ diváků vlastně cílí. Bizarní je také to, že ačkoliv byl rebootu dopřán štědřejší rozpočet, krom obsazení známějších herců to na filmu vidět vůbec není, a to zejména co se týče akce, která v něm výrazně absentuje. Chybí tomu nápady, hravost a odvážnost (porovnejte si to s dadaistickou explozí nápadů a břitkého vtipu, jakou je Toxický mstitel 4: Masakr ve městě). Místo toho to má spoustu, ale opravdu spoustu hluchých míst a taky pokusů o humor, které skoro vůbec nedopadají na úrodnou půdu. [Sitges 2023]

Výborný herec vedlejších rolí David Dastmalchian září v hlavní úloze moderátora noční talkshow, jejíž halloweenský speciál v roce 1977 narušil zlověstný nezvaný host. Celý snímek je formátem podaný jako nově objevený záznam osudné epizody pořadu, jejíž stopáží se mezi strojenými vtipy, varietními výstupy a uměle vytvořenými senzacemi postupně proplétá nit mrazivého znepokojení a napětí, které se přibývajícími minutami stupňuje a stupňuje až do překvapivého finále. Připomíná to třeba britskou kultovní pecku Ghostwatch také zasazenou do televizního studia, jež ale tlačila v prvé řadě autenticitu. Tu se Late Night with the Devil nesnaží úplně mermomocí předstírat a naopak odchylkami od formátu dává divákovi připomenout, že je stále hlavně výpravným filmem, a to hodně působivým. Celou dobu moc dobře víte, že něco děsivého přijde. A když to přijde, stojí to za to. [Sitges 2023]

Hundreds of Beavers je nízkorozpočtový snímek zasazený do sněhem zasypaného Wisconsinu 19. století, který kombinuje vizuál klasických němých filmů s dynamikou warnerovských animovaných grotesek, k tomu si bere i něco z videoherní estetiky a všechny tyto styly mixuje do skvěle vygradované smršti bombasticky vtipných nápadů a kuriózních situací. Je to hotová masterclass v konstruování scénáře a zejména vytváření, opakování a rozšiřování jednotlivých gagů, které oplývají takovou nápaditostí jako u žádného jiného filmu za dlouhou dobu. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem se v kině takhle za břicho popadal. Pro oba hlavní tvůrce jde o sedmimílový skok vpřed od jejich předchozího Lake Michigan Monster a zároveň tu máme opět nádhernou ukázku toho, že za málo peněz můžete mít hodně muziky, pokud v hlavě máte solidní nápady. A že některé zdejší nápady mají na to zkultovnět a udělat z tohohle malého snímku instantní komediální klasiku. [Sitges 2023]

Vermines jsou takovou Arachnofobií na francouzský způsob. Dostanete poměrně netradiční a ne zrovna sympatické postavy, špinavé prostředí chudinského činžáku a velmi omezenou dávku humoru, ale k tomu taky solidní akci, velmi nevybíravý pavoučí teror a několik scén, z nichž se budete v sedačce kinosálu hodně nepříjemně ošívat. Film používá v mnoha scénách reálné potvory, a když už přejde do počítačově generovaných efektů, není to vůbec poznat, takže ten realistický vizuál v tom pro divácký efekt dělá mnoho. Ono těch kvalitních pavoučích hororů historicky asi zas tolik nebude, tenhle se mezi ně ale může v klidu počítat. [Sitges 2023]

Frankensteinova dcera a její emancipační odysea napříč Evropou a Středomořím. Yorgos Lanthimos nám opět představuje úryvek z pokřiveného fantaskního světa, jenž však nese s tím naším více paralel, než by člověk z prvopočátku čekal. Příběh je zaměřený na vývoj postavy Belly, která byla po smrti přivedena k životu svérázným vědcem, načež s mozkem dítěte poznává svět a postupně se rozvíjí po všech směrech a to i těch, které by se daly označit jako tabuizované. Emma Stone podává mistrovský herecký výkon a její charakter na sebe s ubíhajícími minutami snímku nabaluje stále nové a nové vrstvy až do triumfálního finále. Tahle poutavá, vizuálně extravagantní a humorná podívaná o cestě nerozkoukané hlavní hrdinky za poznáním reálného světa a postupnou emancipací vás rozhodně nebude ani chvíli nudit. [Sitges 2023]

The Primevals je projekt studia Full Moon Features, jehož převážná část byla natočena v roce 1994 po značném úspěchu Jurského parku, nicméně po problémech s financováním zůstal nedokončen a po úmrtí režiséra Davida Allena téměř na tři dekády odstaven. Až před pár lety se producent Charles Band rozhodl, že zaplatí dokončení celého snímku, a tak tu v roce 2023 máme po dlouhých 29 letech konečně finální produkt, jenž je vyloženě žánrovým reliktem z poloviny 90. let využívajícím ve značné míře technik stop-motion animace. Dějově je to takový Ztracený svět s malým žánrovým twistem a k tomu poměrně hloupoučká, úsměvná podívaná, ale rozhodně to má bezelstné kouzlo Bandových produkcí, a pokud jste fanoušky braků od studia Full Moon, určitě vám to sedne. [Sitges 2023]

Po tolika pochvalných prvních reakcích je When Evil Lurks pro mě solidním zklamáním. Námět démonické posedlosti šířící se jako epidemie je super, ale jak to tak bohužel bývá, převedení nadějného námětu na plátno a zvlášť cesty, jakými se s ním tvůrci rozhodli ubrat, šly s přibývajícími minutami víc a víc mimo mě. Postavy dělají prapodivná rozhodnutí ovlivněná pohnutkami, které nechápeme, k tomu z děje mizí a zas se objevují, jak jen se to scénáři hodí, a celé je to dějově tak podivně vystavěné, že po absolutním vyvrcholení celého snímku jsem byl přesvědčen, že musí následovat ještě aspoň jeden akt, který to vytáhne z mdlého podprůměru a dodá nějakou celkovou rezoluci. Nenásledoval. [Sitges 2023]

The Last Stop in Yuma County je prakticky takovým mixem toho divácky nejefektivnějšího z Tarantina a bratří Coenů v komorním, minimalistickém provedení. A to míním v dobrém smyslu toho tvrzení. Vyhrocené situace se střídají s osudnými nedorozuměními, výrazně specifické a zajímavě charakterizované postavy dostávají solidně a nevybíravě na frak a rozhodně si pro vás snímek taky chystá nejedno dějové překvapení. Je to taková malá, hravá, zábavná festivalová pecka. [Sitges 2023]

Kultovní znělka Grindhouse Releasing v prvních vteřinách filmu naláká na nenáročnou brakovou hororovou podívanou, ale navzdory prvotním očekáváním o tomhle Hollywood 90028 prakticky vůbec není a fanoušci lačnící po krvi a násilí si zde na své rozhodně nepřijdou, i když jde o takový umírněný prototyp Lustigova Maniaka. Snímek je více dramatem než hororem. Undergroundovým dramatem, který ukazuje, jak hollywoodská „továrna na sny“ zametá s ambiciózními mladými lidmi, kteří přišli do Los Angeles s velkými plány a ocitají se v něm rozžvýkaní, zlomení a osamělí. Je to prakticky exploitation v rom nejryzejším slova smyslu, protože funguje na více úrovních. Film je fascinující svými záběry Hollywoodu počátku 70. let, v nichž jsou postavy přitahovány scenériemi, kulturou v ulicích, streetartem nebo třeba architekturou starých budov, které budou brzy strženy, a proto snímek funguje i jako taková časová kapsle té doby. Dějově je to pomalá, doslova zádumčivá podívaná, nicméně trpělivý a vnímavý divák se smyslem pro ambiciózní nízkorozpočtovou žánrovou produkci se do ní může ponořit a odměnou mu poté krom několika myšlenkově plodných témat může být i finální scéna, která kombinuje poměrně náhlé a šokující završení příběhu s dokonalým táhlým kamerovým záběrem z vrtulníku přes celý Hollywood. [Sitges 2023]