Goldbeater

Hlavním postavám tohoto snímku se nedá fandit. Čím dříve divák přijme tento fakt, tím lépe přijme dění v druhé části filmu a velmi naturalistický závěr. A i když veškerý děs tohoto hororu pramení spíše jen z náznaků, jde o velice mrazivou podívanou, po jejíž skončení budete mít možná mírný pocit zadostiučinění, optimismem vás však rozhodně nenaplní.

Solidní slasher, jehož největším nedostatkem je, že na krvavé řádění vraha si docela dlouhou chvíli počkáme. Ovšem pak už to stojí za to! Měl bych samozřejmě i další výtky ke scénáři (kam se ve finální části příběhu poděla postava Leslieho Nielsena?), ale nemá cenu to příliš pitvat. Za ta léta jsem se naučil, že takovéto slashery se musí brát trochu s rezervou, jinak po nich člověk je akorát naštvaný. Prom Night je dle mého názoru dost podhodnocený slasher, který se v USA stal kultem hlavně díky účasti Jamie Lee Curtis. Ostatně za humorně odlehčeným pokračováním to mírně zaostává.

Cravenova sadistická vize toho, jak se vám může zvrhnout rodinná dovolená. Dokážu si představit, jak šokující snímek to musel být v době svého uvedení. Ostatně šokující je dodnes.

Dokument je to zajímavý a pro fanoušky série Pátku třináctého rozhodně povinnost, nicméně i při své devadesátiminutové délce nepřináší moc nových informací a jde spíše o ohlédnutí se zpět, místy mírně sklouzávající k self-promotion a nekritickému poplácávání se po zádech (samozřejmě výkonným producentem dokumentu je Sean S. Cunningham). Navíc sekvence, v níž tvůrci filozofují o Jasonu Voorheesovi, dělajíce z něj téměř postavu antické tragédie, musí nutně rozesmát. Zbytek dokumentu už se však nese v úmyslně humorném duchu, ať už jde o průvodní komentář Toma Saviniho či pár velmi vtipných narážek (hvězda Kevina Bacona na chodníku slávy), a celkově je potřeba tento dokument brát stejně jako všechny díly Pátku třináctého - vypnout mozek a bavit se.

Až absurdně značná absence logiky v tom, co postavy říkají a jak se chovají, musela být snad tvůrčím záměrem. Rozhodně tím je dost podpořena silná snová atmosféra. Po audiovizuální stránce (velmi mrazivá hudba ve spojení s pestrobarevným provedením a zvláštním střihem) je Messiah of Evil na špičkové úrovni. Jen škoda toho víceméně prostinkého děje bez větších překvapení. Jinak palec nahoru.

Buckaroo Banzai (takový americký Jára Cimrman s japonskými kořeny) s pomocí své rockové kapely odkrývá tajnou invazi mimozemšťanů z 8. dimenze (z nichž každý se jmenuje John a velí jim naprosto šíleně přehrávající John Lithgow) a při tom všem zní hudba ze syntezátoru. Nenapadá mě, co víc dodat. Nejpodivnější na tom snímku je, že pokud se tvůrci snažili natočit komedii, tak selhali. A pokud se snažili nenatočit komedii, tak selhali také.

Četl jsem románovou předlohu, která je celkově velmi dobrá a poutavá. Filmová adaptace je už jen vcelku věrným přepisem, který čtenáře předlohy bohužel ničím nepřekvapí. Nicméně diváci neseznámení s předlohou jistě ocení napětí, jehož sílu nelze zapřít.

Dokonalé stylizací, dokonalé hereckými kreacemi, vskutku dokonalé v celé parádě! U tohoto snímku platí, že čím víc jste obeznámeni s původními filmy s Frankensteinem od Universalu, tím více se budete bavit! Gene WIlder, Marty Feldman, Peter Boyle, Mel Brooks... no zkrátka každý, kdo stojí za tímto filmem, všichni jsou to géniové komedie. Mladého Frankensteina bych mohl sledovat pořád dokola!

Slušné, i když už opravdu minimálně inovativní zakončení frankensteinské série studia Hammer. Potěšil mě návrat Petera Cushinga do hlavní role a zajímavé bylo i prostředí blázince, kde se baron ukrývá (tento díl velmi připomíná Edgara Allana Poea a jeho Metodu doktora Téra a profesora Péra). Ovšem vzhled titulního „monstra z pekla“ už je hodně vzdálený původním frankensteinským monstrům. Možná to byl záměr, ale já se nemohl ubránit dojmu, že sleduji spíše chlupatého mimozemšťana z filmu Robot monster. S naprostým klidem můžu ze série doporučit první dva filmy. Ostatní už jsou na uváženou hororových fanoušků, tento rozhodně neurazí.

Půlhodinové upíří mockumentary, které se stalo předlohou úspěšného Co děláme v temnotách. Je z toho samozřejmě cítit trocha amatérství a vtipy nejsou ještě ani zdaleka tak vybroušené jako v následném celovečerním filmu, nicméně i jako malý celek to funguje a baví velmi dobře (hlavně Jemaine Clement si svou roli neskutečně užívá). Pro fanoušky zmíněného celovečeráku je to rozhodně milé rozšíření mytologie - například pokud vás někdy zajímalo, kam zmizí oblečení upíra při odrazu v zrcadle.