DaViD´82

Námětem poněkud ulítlá záležitost o nezaměstnaném a naivním chlapíkovi, který se z lesů vydá napříč Argentinou předat nemocnému Diegu Maradonovi kořen, který ho v jistém úhlu možná vzdáleně připomíná... A možná také ne. Začíná to jako pseudodokument a postupně se to mění v příjemnou road-movie s nadhledem o hledání a poskytování naděje.

Nechcete si to někdo zkusit naživo? Kdyžtak vždy 29. února na Střelečáku. Vezmete-li sebou pořádné repráky, tak k tomu může být i ta geniální hudba. Kitano sice nedorazí, ale sehnat nějakého charismatického santuse, který by si pro krabicové víno koleno nechal vrat, není v okolí zase až takový problém. Nejbližší příležitost se naskytne děvětadvacátého února léta páně 2012. Těším se a lovu zdar!

U tohoto typu pořadů vždy závisí především na moderátorovi a hostech. Sice si již po třech letech pravidelného vysílání začíná Kraus trochu (no dobře, trochu více) opakovat, ale stále je dostatečně zábavný aby dokázal úroveň pořadu dlouhodobě udržet. První bod se tedy daří, ovšem s tím druhým je to v poslední době již poněkud slabší. V každém díle je alespoň jeden nadmíru zajímavý host, ale kde jsou doby kdy se to dalo říci o všech třech pozvaných. Je mi jasné, že vzhledem k naší velikosti tu prostě tolik lidí není, ale stejně... A taky si Kraus starší mohl odpustit prostor pro muzicírování svého synátora. ... a uvolněte se, prosím.

Převést Kinga na filmové plátno v důstojné podobě není nic lehkého. Zatímco v jeho nehorrorové produkci se hned několik nemálo kusů zdařilo výtečně zadaptovat, tak v rámci jeho strašidelné tvorby se zadařilo vlastně jen jednou. Je tedy celkem překvapivé, že se nakonec málem podařilo tuto tristní bilanci napravit rutinérovi jakým Hafström je. 1408 je kvůli omezenému prostoru zcela závislá na ústřední postavě. Cussack se naštěstí ukázal jako výtečná volba. Jeho charisma podpořené značnou dávkou cynismu, spolu s nezaměnitelným chraplákem, drží snímek nad vodou i během mnoha slabších momentů. Zásadním problémem je, že po skvostné úvodní hodině se tvůrci nevydali přímou cestou rovnou do finiše a čtrnásetosmičku zbytečně, a až nedůstojně, natahují. Zpočátku je zde skvěle budovaná atmosféra, spousta nápadů a několik vykrádaček jiných Kingových povídek (Římsa apod.). Jenže ve druhé části tempo výrazně zvolní, děj se vydá do vod v nichž plavat neumí a atmosféra se takřka zcela rozplyne. Ani ty nápady zde již nejsou, jelikož se pouze opakují variace na již viděné věci z předchozí stopáže. Film 1408 je tak ve výsledku tím samým čím je jeho literární předloha v Kingově tvorbě. Tedy nadprůměrným řemeslem, které nezklame, ale rozhodně se nestane záležitostí, která by nějak výrazněji utkvěla v paměti. PS: Ze třech existujících zakončení je jednoznačně nejlepší to "ne-až-tak-happy-endové".

Výtečný Jack Black, dobrý nápad a jedna velká pocta na plátně opomíjenému hudebnímu žánru. Ve výsledku pak vůbec nevadí, že se to zuby nechty drží klasického mustru rodinné komedie o outsiderech.

Pan Wo, jedna "osudová" mince, jeden muž s harmonikou, čtyři cool gangsteři, desítky zbraní, hektolitry krve a stovky vystřílených nábojů v hongkongském easternu, který odkazuje na nejeden slavný Leoneho spaghetti western. Ano je to blbé, ale tento film si toho je vědom a příjemně nadsázkovým způsobem toho využívá. Většina filmů se snaží být cool, zatímco Exiled cool prostě je v takřka každém filmovém okénku. Není dokonalý, ale minimálně v akčních scénách se tomuto statusu zdatně přibližuje. Navíc je zde pravděpodobně nejstylovější product placement jaký doposavad byl do filmu umístěn... Ano, mám na mysli scénu s Red Bullem, která vám dá křídla jak to umí jen proklatě dobré filmy.

Zmatené, ne úplně dotažené, citově až překvapivě chladné a formou drtivě vítězící nad obsahem? Ale kdepak... Spíše svěží, překvapivé, žánrově neujasněné, nápadité, příjemně ulítlé (respektive hodně ulítlé i na Asii) a prostě takové "typicky asijsky" milé. Navíc je to celé opět podpořeno precizní Parkovou režií, skvostnou technickou stránkou a sympatickým obsazením. Ani náhodou to není pro každého, ovšem nesporné kvality tomu těžko někdo nepřizná. A navíc dojde i na jednu geniální akční vyhlazovací scénu a nějaké to jódlování se také dostane ke slovu...

Rok před Boormanovým vysvobozením přišel Peckinpah s takřka totožným tématem. Jediným rozdílem je umístění děje na skotskou vrchovinu. Tam se za klidem přestěhuje fyzik David a jeho žena poněkud uvolněnějších mravů. Výtečně gradující děj a perfektní herci jsou hlavními klady. Strašáci již těžko vzbudí takovou kontroverzi jako v době svého uvedení, ale i tak dnes mají divákům stále co nabídnout.

Coppola i Hackman se kdysi vyjádřili, že Rozhovor je nejoblíbenějším snímkem jejich kariér. U Hackmana to je vzhledem k perfektnímu výkonu, který zde předvádí, zcela pochopitelné. Ale u Francise již tak moc ne. Rozhovor je bezesporu dobře zrežírovaný, skvěle vymyšlený, má spoustu vynikajících scén, jeho téma je aktuální i dnes, ale... Ale celkově to je prostě "pouze" dobrý thriller.

Afektovaní rádoby herci v něčem co těžko nazvat filmem, natožpak komediálním. Nehoráznost nejtěžšího kalibru.