DaViD´82

Tak dobrý film naprosto o ničem jsem už dlouho neviděl. Jim Davis Christiana Balea je nejlépe zahranou nejnesympatičtější postavou posledních let. On by snad strhujícím způsobem uhrál i tříhodinový nehybný pohled do zrcadla. Jeho ztvárnění psychicky nestálého tupého agresivního hovada je nezapomenutelný zážitek. Věřím, že takových lidí je nepočítaně. Sám jednoho takového, bohužel, znám. Škoda jen, že mému oblíbenci nenápadných rolí Freddy Rodríguezovi, poloha jakou má ve filmu výrazně nesedla. Stopáž se také mohla v klidu pokrátit. Jenže ten Bale, ten Bale to táhne neskutečným způsobem...

V prvních letech pořadu platilo, že na jedno dobré vystoupení připadala tři průměrná a dvě přímo trapná. Za poslední rok vysílání (počátek roku 2008) se však situace obrátila výrazně k lepšímu. Nyní na jedno trapné vystoupení připadají dvě průměrná a tři výborná.

Dvojka Kurýra se v abecedě jaksi zapomněla zastavit u béčka a vesele si štrajdá ještě dál. Ovšem výrazně vyšší rozpočet i nadsazenost z něj dělají jednu velkou akční jízdu, která předjede v kvalitě bez výraznějších problémů i jedničku. Jediná škoda je, že hlavní tahoun a hvězda - nezničitelná osmičková Audina s nezkrotným charismatem - zmizí z děje v půlce filmu.

Skafandr a motýl je malý zázrak, jelikož s takovým tématem mohl velmi lehce spadnout do klasicky uslzeného patosu obdobných snímků. Avšak nestalo se tak, tvůrci vůbec citově svého diváka nevydírají a přitom dojímají. Přirozenou cestou, bez přehrávání a především bez slzopudných okamžiků. Když už nějaký takový hrozí, tak je odvrácen nějakou cynickou duševní Baubyho poznámkou (viz třeba scéna se zapojováním telefonu, ta by bez Baubyho reakce byla prostě... vyděračská). Musím to zopakovat, Skafandr a motýl je takový malý zázrak. Krom citlivé Schnabelovy režie a velmi sympatických herců, je to díky výjimečně osobnímu zážitku. Ten stojí a padá s Kaminského kamerovými kouzly. Jeho snímání dění jakoby z pohledu hlavní postavy je nápadité, skvostné a plně se podřizující účelu, kterému slouží. Není však vše zlato co se třpytí a tak Janusz Kaminski vizuálně exhibuje i v "neočních" záběrech, což je mnohdy spíše na škodu (cesta novým autem kupříkladu). Přesto je Skafandr a motýl snímkem, od kterého by se tvůrci pohnutých lidských osudů točených na motivy skutečných událostí, mohli a měli učit.

Tři a půl hodiny nejzajímavějšího dokumentu týkajícího se filmu vůbec. Ano, primárně se dozvíte naprosto vše, a když píši vše, tak myslím prostě VŠE o Blade Runnerovi. Jenže tady se jde natolik do hloubky, že to lze brát i jako úžasný pohled na filmařské řemeslo jako celek. Navíc všichni kdo zde promluví za sebou mají již pěkných pár let fázi "bylo to bezva a čest pracovat s takovými lidmi". Naopak, tak upřímné výpovědi jsou prostě... výjimečné. Původně jsem se obával, že ač to jistě bude zajímavé, tak si to budu muset rozkouskovat abych to usledoval. Nemusel jsem, ono je totiž tak neskutečně poutavě udělané, že to uteče jako voda. Tohle je více než pouhý bonus na DVD. Dangerous Days jsou jednoduše řečeno umělecké dílo. Bez nadsázky.

Pohádka v hávu důmyslné podívané pro dospělé. Iluzionista již názvem přiznává barvu. Po většinu stopáže se totiž tváří jako něco jiného než čím je. Zdá se být chytrým a promyšleným snímkem, aby se závěrečnou pětiminutovkou vybarvil a zjistilo se, že je vlastně hloupý až běda. Pominu, že doslovné vysvětlení v závěru je trapně zbytečné, když je vše jasné hodinu před koncem. Spíše mě fascinuje, že tvůrci z ničeho nic ignorují jediný bod, který by jim to celé rozsypal jako domeček z karet; "přízraky". Herecky rozhodně nejde o žádné zklamání, ale nezapírám, že od takového obsazení jsem očekával přeci jen více. Iluzionista je až do představení na Hofburgu před honorací výtečný, poté dobrý a v závěru takřka až směšný. Krom toho je také poněkud delší než by bylo nutné. Co ho však činí zajímavým po celou dobu jsou pro našince natáčecí lokace a Glassova hudba, která to v mnoha momentech táhne až moc sama.

Aneb jak se natáčel Motýlek. Klasický film o filmu, který ničím nepřekvapí a během své krátké stopáže několika informacemi aspoň zaujme.

"Řádu mě zaslíbil otec. Pro spásu své duše." Nebýt o rok mladšího Herzova Spalovače mrtvol sedělo by Údolí včel na mém pomyslném trůnu krále nad tuzemskou kinematografií. Takto je sice odsouzeno do pozice toho druhého, ale co už s tím... Z čehož plyne mimo jiné i to, že patřím k té "barbarské lůze" co považuje tento Vláčilův snímek za lepší Markéty Lazarové (což je trochu paradox, když vznikl vlastně jen pro upotřebení zbylých kostýmů a dekorací právě po ní). Bergmanovské proporce, nepopsatelně nádherná kamera (obvzláště záběru v závěru s mizením Ondřeje do temna se asi nikdy plně nenabažím) a Liškova partitura dělají ze sledování požitek pro mysl, zrak i sluch. No a herci jsou přímo... Tady není žádný Petr Čepek, ale jenom Ondřej z Vlkova. Není tu ani žádný Jan "rodinnými pouty zpoutaný" Kačer, ale pouze a jedině Armin von Heide. To samé platí i o všech ostatních. Jasné? Jasné!

Ideální studijní materiál pro psychoanalytiky... Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Nechápete? Tak ještě jednou: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Pořád se ještě nechytáte? Nebojte já také ne. Dítě bych k tomu nepustil byť pouze na jediný moment. Důsledky, které to na něm zanechá do budoucího života zato nestojí. Roberto Benigni by se měl urychleně nechat léčit, protože v jeho duši jest cosi shnilého. Nemluvě o tom, že zřejmě opravdu věřil, že ještě někdo by s ním chtěl zprostředkovaně sdílet tento jeho úchylný div ne pedofilní celoživotní sen. A jenom pro připomenutí, kdybyste na to snad měli chuť to přeci jen zkusit: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Tohle by prostě neuhrála ani Barča Škrlová, natož pak Benigni. V lošťomilých šatičkách s kytičkama. Nééé...

Komentářem poněkud naivní dokument o "krvelačném zlém tvoru", který pouze opakuje všeobecně známá fakta. Jenže ono je to určeno primárně žactvu základních škol na přelomu prvního a druhého stupně. Perfektně řemeslně zvládnutý dokument, který nenudí, triumfuje nádhernou kamerou a navíc ty děcka, aspoň předpokládám, něco i naučí. Takže svůj účel to plní beze zbytku.