DaViD´82

Sympaticky staromilské, založené především na skvostných dialozích i na fungující chemii ústředního dua. Bohužel s neexistujícím dějem a hodně naivním hraním si na Maďarsko. Zrovna tady by přesun třeba do New Yorku nebyl vůbec ke škodě.

Simpsonovs... ehm, Shrekovský halloweenský speciál, ve kterém by jednotlivé historky možná nemusely být úplně zlé (platí především o první a třetí), jen by nesměly být tak děsně hrrr (jeden dva odkazy na horrorovou klasiku a jedeme dál). Pár minut navíc by bylo výrazně ku prospěchu, krátit se mohlo kupříkladu v tom nudném spojovacím "ději".

Únavně utahaná pohádkově nepoetická (= chtělo by to být tuze moc poetické, ale není) "bourneovka".

Za vším hledej ženu. Narozdíl od toho "druhého" Facebooku je tohle nadčasové ve všech směrech, mimo jiné i díky tomu, že v tom o ksichtknížku jako takovou vůbec nejde (to by bylo ostatně poněkud předčasné). Ta tu zastává pouze roli berličky ne nepodobné roli wrestlingu ve Wrestlerovi. Mám neodolatelnou chuť zakliknout "To se mi líbí".

To poslední co naše kinematografie v současnosti potřebuje je další hořkosladké epizodické komediální drama o přežívání "tehdy před lety" z Jarchovského stáje... Jenže co nadělám, když mám pro tento typ tuzemského mainstreamu prostě slabost. Zvláště když se v Občance právě mix "zábavy s tím vážným" daří míchat zdaleka nejlépe za hodně dlouhou dobu. A kdyby tím defilé skvělých (i skvěle zahraných) postav a jednotlivých scén, provázel i zajímavější hlavní hrdina, tak by spokojenost byla ještě větší.

Pokud milujete počiny typu Tria z Belleville či Persepolis, tak není co řešit. The Secret of Kells je totiž ze stejného ranku alternativních animáků. A je i neméně kvalitní, audiovizuálně nápaditý či vnitřně bohatý. Skutečné umělecké dílo, zvláště v HD verzi (obrazem i bez nadsázky referenčním prostorovým zvukem).

Z nepovedeného "leporelovitého" 3D bolí oči, z šíleného dabingu uši a s nadsázkou pojatého gore festu bránice. Prostě béčko, prostě spokojenost.

Ovíněná pohádka pro dospělé, která dokáže spolehlivě zvednout náladu i takovému morousovi jako jsem já. A díky smyslnosti Marion Cotillard bych se vůbec nedivil, kdyby se některým zvedalo i něco jiného než pouze nálada.

Černobílý pohled na Sudety v prohozeném gardu, ve kterém Herz honí příliš zajíců najednou a celé to působí jako brutální sestřih mnohem delší (a lepší) látky.

Film, který dal (nebo chcete-li tak vrátil) smysl Hříšnému tanci.