Dobrý ročník

Everything matures... eventually. Ridley Scott střídá malé filmy s těmi velkými a já nevidím důvod, proč bych měl dávat "pouze" čtyřhvězdičkové hodnocení, přestože Dorý ročník není nic světoborného a jedná se jenom o další z řady pohodových a oddechových filmů jak pro tvůrce, tak i pro diváka. Dobrý ročník šlechtí to, že se nejedná o film snažící se o něco víc, jako tomu bylo u Scottových Švindlířů, a taky fakt, že tady nejde vůbec o naplnění žánrové šablony nápravy arogantního sobce (protože ho za a) hraje charizmatický Russell Crowe s pověstí bijce a za b) k žádné nápravě ve skutečnosti nedojde v závěru filmu) a Scott si s jednotlivými scéhamty a klišé pohrává. Londýnské epizody jsou v chladných barvách, ty z Provence v teplých a dají upomenout jak na hollywoodskou klasiku A Bůh stvořil ženu, tak i na rozverné eskapády jako z Mého strýčka či Pana Hulota na prázdninách od Jacquese Tatiho (tyto tři jmenované filmy jsou dokonce na hrdinově rande s místní servírkou promítány na pozadí). Scott se navíc může opřít o vyloženě příjemnou hudbu a kvalitní herecké obsazení i pro ty nejmenší role (dalším plusem je, že zde nejsou žádné figurky a povinné žánrové propriety komplikující hrdinovi cestu ke zdárnému konci jsou odsouvány na druhou kolej, viz údajná sestřenice), umně balancuje na vlnách sentimentu a patosu a málokdy je skutečně kýčovitý. Ridley dozrál do dobrého ročníku. :-) (21.01.2007)

V dnešní době je hrozně obtížný narazit na film, který ačkoliv v sobě nemá jen pozitivní stránky je ve skutečnosti hrozně příjemnou záležitostí, která nádherně zahřeje u srdce a hlavně připomene Francouzskou náklonost k filmu let minulých. Já to v tomhle filmu fakt hrozně cítil, jako kdybych koukal na nějakou klasickou Francouzskou komedii s hlavní rolí Funésem nebo Belmondem, až na to, že Belmonda zde nahradil Russel Crowe a popravdě jsem se s ním přišel hrozně hezky. Nenucený, a přitom nádherně hřejivý film, který v sobě nemá pranic depresivního, a to je v dnešní době ohromný problém. Zajímavé na tom ale je to, že to se netýká jen filmu ale i hudby, a je jen otázka času, kam tohle všecko dospěje. Přitom se ani pak není čemu divit, když statistiky tvrdí, že lidé jsou kolem sebe stále více ostražitější, depresivnější a sebevražd je stále více a více. Dobrý ročník je skutečně ten film, který pokaždé dokáže potěšit. Má ve svém arzenálu zbraně, kterými dokáže zaútočit na leckterého diváka a rozhodně věřím, že nezklame. K tomu mu dopomáhá hudba a neskutečně pohodová atmosféra. Abych se přiznal, tak tohle jsem skutečně od Scotta nečekal a asi málokdo by čekal, přitom nejhorší na tom všem je, že jako film zrovna Dobrý ročník solidně prodělal. Proto zdvihám palce rovnou dva za tu radost, kterou tvůrci do tohoto filmu dali a věřím, že to nedělali jenom pro peníze, tedy doufám, protože tenhle film je tak kouzelný právě protože je tak prostý a jednoduchý. Jen je škoda, že divák tohle nedokáže ocenit a nezajde na to do kina. Abych ale pravdu přiznal, sám jsem k tomuto filmu odstup měl, a teď toho opravdu lituju. (08.07.2009)

Je pravda, že jsem na začátku k Dobrému ročníku přivoněl značně podezíravě. Velká jména u obsahem tak komorního filmu dělají dobrotu jen žřídkakdy. Navíc ten námět... Že on ten zavilý kapitalista nakonec prohlédne a uvědomí si, v čem spočívá skutečné štěstí, říkal jsem si s náramě ošklivým cynickým úšklebkem. Přesto si mě film po chvilce začal získávat a někdy v půlce jsem si najednou uvědomil, že se skoro proti své vůli velice příjemně bavím, i když se na plátně v zásadě nic neděje. Režisér, který ještě nedávno definoval filmový chaos svým Černým jestřábem, totiž nyní nesmírně zručně propůjčuje Dobrému ročníku unylou opojnost filozofie spjaté s pěstováním a pitím vína: formálně i příběhově jde o absolutně poklidný, navýsost odlehčený, velice odpočinkový a pozitivní filmový zážitek. Co na tom, že jste ten příběh už xkrát slyšeli a jeho moralitu odhadnete pět minut po úvodních titulcích? Nechte Ridleyho ať vám dokáže, že i cesta může být cíl. 80% P.S.: Za scénu, při které hraje píseň "How Can I Be Sure Of You" bych nejradši přidal pátou hvězdu, ale to by asi nebylo fér :-) Tak ji jenom tak připomínám... (24.10.2009)

V režijní filmografii pana Ridleyho Scotta, se jedná o naprosto ojedinělý snímek. Dobrý ročník se rozjíždí ihned od začátku a stejně rychle jako mi byl na úvod Max (Crowe) nesympatický, stejně rychle si mě začal získávat. Čím víc času jeho postava tráví na francouzském venkově, tím víc mě film dostával. Kromě pěkné hudby, krásných hereček a výkonu Russela Crowea, se mi moc líbilo to, jak Scott výborně střídal scény z uspěchaného a chladného velkoměsta s prostředím prosluněných francouzských vinic. I moje volba by byla jasná a jasné je i hodnocení. (01.04.2011)

Skvělá práce, Ridley! Když jsem se z traileru dozvěděl, že se chystáš provětrat klasická "hluboce lidská" klišé a naplnit přerod sobce z londýnského akciového trhu v bodrého chlapíka omámeného francouzským vínem, chytal jsem se za hlavu. Jenže tys to, chlape jeden, zvládl zrežírovat s takovou energií a vnitřní šťávou, že jsem si hned po příchodu domů zabookoval dva lístky do Provence. :-) Pohodový film s oprýskaným poselstvím, ale vášní v srdci. (12.10.2006)