Mlle

Tento díl mě příliš nezaujal. Prvních dvacet minut je takové Kosmo, zbytek plytká rodinná sága, v níž nevýrazný humor nahradil jen mírně kriminální nádech. Ve srovnání s předcházejícími třemi díly je to vpodstatě úplně jiný seriál – hloubku nahradily povrchní vtípky, je tu jiné tempo, jiné stěžejní téma… jako bychom si předtím prohlíželi Colloseum a teď si dali rozchod v nákupním centru Letňany.

Karel Dobrý i jeho sympatický, i když poněkud úzkostný a mstivý velitel vnáší do vyšetřování konečně chybějící šťávu. „Ženské v trafačce“ svými zdařilými hereckými výkony scénu řádně dramatizují a scénář je chytře vystavěn. Povedený díl.

Texty sem tam příliš tlačené na pilu, chvílemi zní v mluvené podobě opravdu dost nepřirozeně. Ale jinak opět povedený díl, série prostřihů na skeče proběhlých situací podle měnících se aktuálních výpovědí byl velmi dobrý nápad.

Už už to vypadalo, že se génius díla vrací na výsluní, v tu chvíli však dětinský střih s falšovanou paní psycholožkou vše opět spolehlivě zhatil. Škoda, tenhle díl byl zatím největším odleskem prvních dvou Sherlockovských sérií, z nichž se daly vyzobat i výjimečné delikatesy. Nechyběl dokonce ani náznak souvislejšího příběhu obohacujícího veškeré to fantasmagorické snění všude kolem patřičným spádem. Bohužel ani tenhle flashback není dovařený, ale vzhledem k té spleti nesmyslného sebeklamu, který plní všechny ty špatné díly počínaje třetí sérií, si dozajista zaslouží lepší hodnocení.

Tohle je mnohem víc než jeden díl nějakého televizního seriálu. Parodie na celý ten konzumní normalizační fetišismus s pseudohudební broží na veksláckém tričku v podobě Janečka a jeho Kroků je nejen vtipná, s bravurním Budařem, Plodkovou i Taclíkem, ale zároveň dost mrazivá, jak věrně z hlubin historie vytahuje zdrcující bahno, které nás tehdy paralyzovalo – jako bychom se tu dívali na opravdové zrození soudobého českého národa. Herci jsou fantastičtí – vypíchnout bych chtěla taky drobnou vsuvku s Markem Brodským, který svého bubeníka pojal nechutně realisticky – se songy se někdo trefně vymazlil, a velký aplaus pro Ondřeje Štindla.

Je to ovšem moje oblíbená pohádka... Nejspíš proto, že se pohybuje na šimravě příjemné hranici mezi mýtem a zlidovělým barokním až biedermaierovským pohádkovým ponaučením plným míru a pokory. Stále se však od mýtu, sdělujícího tajemství vesmíru – a tak vlastně všeho, co člověk potřebuje vědět – plně neoddělila, což ji činí v tomto směru sdělnou, a kdo ví, o čem mluvím, ví, s jak nenahraditelným pocitem je dotýkání se této nesmrtelné existence a její věčné pravdy spojeno. Tato má obliba se v hodnocení nesporně odráží, nicméně i tak jsem byla mile překvapena, jak je nová verze pohádky hezky provedená. Líbili se mi Měsíčkové i výkony obou herců v hlavních rolích, ale nejvíc bych asi pochválila sympatickou Ivanu Korolovou, která to tedy s Květulililinkou pořádně roztočila. Nepokažený originální příběh má šmrnc i spád, takže co si navíc k dobrým hercům přát?

Takže tohle je ten vkus toho údajného rozpustilého reprezentanta skutečného lidu, kterého asi nikdo nikdy neviděl, ale určitě někde v Dolní Lhotě existuje, a dělá takové ty věci, které by průměrný Čech dělat měl, jako nesnášet školu a práci a dovádět s děvčaty? Aha. Já jsem se velmi nudila. Jediná vtipná záležitost této pohádky byla špatně připevněná Bartoškova paruka. Uvažovala bych i o odpadu, ale produkce se snažila…

Stejně jako v Ångelby je i zde hlavním pilířem umění sympatického herce ústřední postavy. Rolf Lassgård je pro mě druhý Stellan. Film byl vytvořen s explicitním citem pro detail a s pochopením pro krásu jazyka, kamera je však příliš pohyblivá a příběh nakonec není tak výjimečný, aby se ve vyměřených 113 minutách vyšihl v plné kráse beze všeho repeté. Jako bychom to všechno už viděli mnohokrát jinde.

Tak tohle je zatím bomba. Velmi vtipné dialogy samozřejmě v Trojanově podání cestují ještě do úplně jiné dimenze, tak nějak jako zdejší hlavní hrdina. Povedlo se všechno, skvělý scénář, dobré nápady a ty lokace – skvělá práce.

Zatím dobré. Asi vznikla trochu mýlka v očekávání dalších Četnických humoresek. Osobně jsem velmi ráda, že to žádné takové „pokračování“ není. Tento seriál je zcela jiná kategorie, je to klasický kus, spíše bližší Příběhům kriminalistiky, pověstná „humoresková“ lidovost, přes nesporné celkové kvality seriálu v podání Töpfera často velmi těžko vstřebatelná a protivná, by tu byla nefunkčním problémem. Seriál jistě získá i trochu jiné diváky, než jaké měly právě Humoresky. Zedníček je ve své roli přesvědčivý, snadná role to opravdu není, ani jsem od něj takovou kvalitu nečekala. Dva mladí herci jsou ke svým rolím čerstvých policistů sympaticky a zdařile poctiví, jen Vika Kerekes až tragikomicky přehrává, ale její role není naštěstí pro celkovou performanci nikterak podstatná. Prostředí, do kterého je seriál zasažen, je více než lákavé, produkční práce je výborná. Uvidíme, co seriál přinese v dalších dílech.