Mallinali

Není to žádný zázrak, ale taky to není vůbec zlé. Francouzi tu nemají (za evropské peníze) problém nechat deklarovat vlastní dobové představitele, že Němci nebyli nějaké oběti Hitlera a nacistů, ale aktivní spoluviníci a svou vinu musí odčinit. Také nemají žádný problém při nezastírání německých zvěrstev ukázat ta sovětská (často podceňovaná), která se lišila jen menší organizovaností a tím, kdo si začal. Když zmínili neznámou historku o tom, jak hrdina Sovětského Svazu maršál Žukov vyprávěl svému dobrému známému Eisenhowerovi o způsobu čištění minových polí pěchotou, spadla mi čelist. A to jsem si nedělal o sovětských metodách žádné iluze. A zase bombardování nedůležitých Drážďan tu je naznačeno jako angloamerický válečný zločin. Francouzi se prostě snaží ukázat historii bez ideologického nánosu, což je osvěžující. Na rozdíl od anglosaských tklivých příběhů přeživších jednotlivců, které často působí jako od děje odtržené citové vydírání, tady se jako doplněk celkového dění řekne pár zážitků klidně anonymních lidí...a podpoří je kolorovanými a ozvučenými záběry. Přičemž shledání zajatců a nuceně nasazených se svými rodinami, vyprávěné jen obrazem, vás zasáhne mnohem víc než jakákoliv historka. Celkově je to nepříliš originální představitel současné vlny francouzských dokumentů, občas taky vykrádá jiné dokumentární majstrštyky, ale zpracováním na slabé čtyři hvězdy dosáhnul.

Poutavě podané, často vyzdvihující méně známé a přitom zajímavé události. Jenže je v každém díle dost chyb, nepřesností, chybějící kontext a někdy z toho přímo čiší tendenční výklad. Asi by si pan Zuna měl vzít k ruce šikovného historika, nebo aspoň nějakou obrázkovou encyklopedii pro mládež, i to by byl pokrok. A obrazově taky nic moc, hudba se neustále opakuje jako migréna po svatbě...je to prostě za slabé tři.

To lepší z britské dokumentární produkce. Technický přelom v bojových letadlech za první světové je zde podán typicky anglosaskými prostředky, tedy empirickými pokusy v současnosti a vyzdvihují se jednotlivci - konstruktéři a piloti. Dokument je přehledný, zajímavý a obsahově přínosný, ale nic moc ze společenského kontextu, jež formovalo tehdejší letectví, se nedozvíte. A do hloubky se taky moc nejde. Řeší se jen britské a německé stroje, ani spojenečtí Francouzi nestáli za zmínku. Trochu moc se tlačí na pilu i při ódách na letce a jejich smysl pro čest, povinnost a morálku...že to samé platilo i pro protistranu nebo spolubojovníky z ciziny, to už se nedozvíte. Moralizování je základ snad každého britského počinu a zde není tak otravné, jako v tématech dotýkajících se aktuálních problémů, takže kvůli tomu hvězdu neseberu. Zase je hezké, že si svých hrdinů váží, i když trochu slepě.

Moderní francouzské historické dokumenty jsou světová špička kvůli funkčnímu propojení tří hlavních faktorů. Za prvé jde o srozumitelný a přitom vysoce odborný přístup k historii a její televizní prezentaci (tzv. strukturalistický či poststrukturalistický, který analyzuje spíš společenské jevy a roli jedince v nich, na rozdíl od anglosaského vypichování individuálních osudů a emocí). Pokud k takto zpracované látce Francouzi přidají nějaký méně známý postřeh, ten podtrhuje celé dílo...zatímco v anglosaském podání má vztah k celku mnohem volnější a často je jen samoúčelný. Za druhé kvůli mnohem menšímu ideologickému omezení odborné práce. To když si vzpomenu na jeden čerstvý anglický dokument, který odsuzoval vyhnání Němců ze středovýchodní Evropy a prakticky zapomněl připomenout, že před tím byla nějaká druhá světová... Za třetí je to skvělé technické provedení v čele s málo známými a kolorovanými záběry, které však slouží celku. Opět dám do protikladu anglosaské (někdy hrané) dokumenty, které objevily kouzlo počítačových efektů a posílají proti sobě více či méně efektně armády...aby pak v obsahu zazněly v lepším případě nepřesnosti či subjektivní názory, v horším úplné kraviny. Tento francouzský dokument je ale jiný. Je totiž smíšeným pokusem o anglosaské emocionální výlevy pamětníků, zasazené do méně známých a přitom naprosto zásadních událostí přesunů desítek milionů obyvatel roku 1945. Nového stěhování národů. Námět je tedy skvělý, jenže...popis událostí roku 1945 je naprosto zahlušen množstvím chaotických emocionálních výpovědí oněch pamětníků. Samy o sobě jsou cenné, jenže celek je velmi nepřehledný a jeho informační hodnota malá. Další pokus o smíření anglosaské a francouzské dokumentární školy tedy nevyšel, na rozdíl třeba od Velké války: 1914-1918. Velmi slabé tři.

Tak co nám přinesl další historický dokument z dnes asi nejkvalitnější líhně na světě - Francie? Nu, několik zajímavých postřehů, nečekaně nekompromisní pohled na často podceňovaná sovětská zvěrstva (oproti ideologicky kovaným britským dokumentům je to stále svěží vítr), plno neznámých a kolorovaných záběrů...a to je tak všechno. Hlavní problém je, že do dvou dílů chce dokument nacpat všechno důležité a ještě něco navíc...výsledek tak působí jako obecný, i když dobrý průlet letem světem, okořeněný "veselými historkami z natáčení". Z mého hlediska je to málo a spíš na tři hvězdy, ale pro začátečníky to vlastně není vůbec k zahození. Takže sázím hodně slabou čtverku.

Kdyby scénář nebyl patetickou ahistorickou pohádkou, byl by to skvělý seriál. No, bohužel. A je fakt, že Marie Terezie tam chyběla jako drogy na technopárty.

Dobře natočené, do velké míry plné zajímavých, často originálních informací, propojených do komplexního celku. A v barvě. Inu, už pár let to je ve francouzské produkci standart. Ale takhle hezky načrtnout a vygradovat operaci v Omaze, ukazovat že tam dostali po čuni jak taliáni na pivním festivalu, rozdělit tím oba díly dokumentu a pak to zazdít jednou větou o tom, že další útok už byl úspěšnější...to se nedělá.

Rozjezd slabší, na nedoladěný přízvuk jsem si taky musel zvyknout, ale na konci jsem postrádal dolní čelist a měl ohromné nutkání si stoupnout na hymnu. Mimochodem, pro mě zatím nejlíp ztvárnění Němčouři ve WW2 filmu, prostě děsivý zrůdy. A protože akční film stojí na tom, že do záporáků musíte chtít zapíchnout vidle, chrochtal jsem blahem.

Zajímavý a velmi výpravný psychoválečný film, který vyzdvihují i sráží samotné bojové scény. Proč? Protože máte efektní panoramatické bombardování, neskutečně náročné na zfilmování a jistě velmi drahé...a pak je tam samotný boj, který je veden naprosto nerealisticky až směšně, navíc ve stylu: střih na tank, střih na sovětského střelce, střih na hořící tank, střih na obličej sovětského geroje. Výsledkem je rozbitá kompozice, přehlednost, dynamika a všechna efektnost, natož drama, jsou v háji. Směšnost boje podporují nejen naprosto ujetý průběh bitvy, ve kterém Wehrmacht útočí bezhlavě, bezzubě a bez přípravy, ale hlavně samotní němečtí vojáci, kteří klidně pochodují do bitevní vřavy aniž by se kryli. To se pak nedivíte, že pár chlapů s protitankovou puškou a špaginem zastavilo masivní útoky tanků a pěchoty. Kdyby tak Němci skutečně bojovali, postříleli by je všechny už před první sovětskou dědinou... Když k tomu přidáte strašlivou rozvleklost, od třech hvězdiček to nezachrání ani herecké výkony, ani jinde neviděné tabu (modlení, nevraživost civilistů vůči vojákům). Ale co se týče patosu a ideologie, tak ty patřily nejen k době natočení, ale ještě mnohem víc k roku 1942...takže kritika je zbytečná. V čem ale má kritika pravdu je, že rozstřílení vojáci nebývají nejlepšími filosofy...

Ta informace o oblíbené kratochvíli brněnských Němců, včetně počestných dam - tedy sledování poprav Čechů v Kounicových kolejích - mě zalila studeným potem. To jsem fakt nevěděl.