Bojovali za vlasť

Co si budu namlouvat, Sověti/Rusové prostě uměli a možná ještě pořád umějí natočit válečný film. Není to ale jen v tom, že zvládají dobře bojové scény, kdy tady vás nezklamou, ale ještě lépe zvládají vztahová dramata a hlavně vykreslení postav, které je místy až krásně poetické, díky jemné kameře, která zde vyniká. (26.07.2017)

Po množstve preideologizovaných sovietskych vojnových filmov, ktoré som videl, je pre mňa výtvor tria Šolochov-Bondarčuk-Šukšin príjemným prekvapením. Je pochopiteľné, že sovietska filmografia sa príliš nehrnula do zobrazenia neslávnej epizódy Veľkej vlasteneckej vojny, keď nepripravená Červená armáda viedla neorganizované ústupové boje a nemohla počítať ani s podporou obyvateľstva. Obraz vystrašených a zmätených oviec medzi tankami je dostatočne výrečný a príliš sa nelíši od obrazu trosiek pluku s 27 vojakmi, ktorí pochovali posledného dôstojníka. Film má vydarený vizuál a nezaostáva ani hudobný doprovod. Na vojnových scénach sa rozhodne nešetrilo a scény delostreleckej a leteckej prípravy útoku preorávajúcej bojisko sú fascinujúce. Aj preto, že sa na ne dívame očami prostého vojaka a nie generála z bezpečne vzdialeného veliteľského stanovišťa. Veľká škoda, že pri toľkých vynaložených prostriedkoch boli tak hlúpo zrežírované. Vojakov, ktorých charaktermi, osudmi, postojmi a vzťahmi sa film zaoberá podrobnejšie nie je príliš veľa, takže je možné ich usledovať bez toho, aby sa divák v deji strácal. Problémom je, že viaceré nie sú ukončené, ale opustené. To v podstate aj celý dej. Zobrazenie ruskej duše bolo na hrane únosnosti, niektoré monológy (vrátane vnútorných) i za hranou. Napriek všetkému, veľmi príjemné prekvapenie. (26.05.2011)

V polohe vojnovej drámy ako celku som od Bondarčuka čakal trocha viac. Na rozdiel od jeho Vojny a mier tu vynikla skôr celková atmosféra vojny a bezprostredná, očakávaná smrť, ktorá bola cítiť snáď v každej scéne. Samotné vojnové bitky sa mi však zdali iba priemerné a miestami málinko teatrálne. Nad hrdinským pátosom sa nezamýšľam, to vzhľadom na straníckosť proste muselo byť, hlavne keď na Done vtedy Rusi dostali riadne na frak. 75/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (06.04.2015)

Film, který se vymyká a liší od všech ostatních, které v tomto období a možná i v dlouhé historii sovětské kinematografie vznikly. Není vůbec poznamenaný v té době tolik typickou propagandou, jedná se o pouze o příběh sovětského vojáka, který roku 1942 ustupuje před německým blitzkriegem. Divák tak nevidí Sověty jako geroje, ale jako skutečné lidi plné strachu v demoralizující době, která na ně doléhá ze všech stran. Bitevní scény jsou o třídu výše jak u jiných filmů, je zde také až neuvěřitelně dost dialogů o životě, což jsem taky nikde neviděl. Ano, někdy těch dialogů je až moc, že to může sklouznout k nudě, ale vždy se to nějak vykompenzuje. Proto se jedná o film, který jakoby nepůsobil vůbec rusky. A proto také stojí za vidění. (10.08.2015)

Zaslouží si snímek, který momentálně atakuje osmdesátiprocentní hranici na ČSFD, jedinou hvězdičku? Zeptám se jinak, zasloužím si já ve svém věku ztratit bezmála tři hodiny času sledováním nabubřelé a vyčpělé propagandistické podívané? A ještě jinak, nestálo by ostatním uživatelům za to, sundat klapky z očí, zbavit se nostalgie a zhlédnout dávno viděná díla znovu? V některých případech by to mohlo vést k zásadnímu přehodnocení stávajících dojmů. Během několika dní jsem zhlédl Bondarčukovu prvotinu Osud člověka a následně i tenhle kousek, přičemž Bojovali za vlast se dá považovat za totální uměleckou prohru, kdy v sobě protežovaný Bondarčuk potlačil všechno progresivní a natočil výchovný film plný patosu, snahy konstruovat mýtus sovětského člověka a propagandistický výplod oficiální sovětské kinematografie 70. let. Jestli mi u slavných amerických válečných filmů, jako je Spielbergovo drama Zachraňte vojína Ryana, vadí všudypřítomný patriotismus a glorifikace amerického hrdinství, tady se mi v hojné míře připomene slogan kupónové privatizace Jistota desetinásobku. Bondarčuk se nevyhýbá ani neuvěřitelným tragikomickým scénám typu opakovaného střihu na tvář vyděšeného německého vojáka konfrontovaného s patetickým výrazem a planoucíma očima sovětského vojáka postupujícího vpřed nebo německou jednotku, která uprostřed zuřivé tankové bitvy pod vedením opilého důstojníka spořádaně pochoduje po silnici. Ostatní členové rodiny se shromáždili před obrazovkou a nevěřícně sledovali dění, načež se znejistěně ptali, jestli se jedná o parodii. Ve stejné době se ve světové kinematografii odehrávaly úplně jiné procesy a vznikala špičková díla, tady se pod státní kuratelou zastavil čas, nebo spíš vrátil někam do 50. let. Snaha věnovat se osobním charakterům vojáků vyznívá užvaněně a nudně, choreografie bitev je neskutečně tupá a nelze nevzpomenout na televizní tradičně podvyživenou evropskou produkci zastupovanou např. německou trilogií Válka generací, která jako vrchol nabídky předvede jeden tank, nicméně je zfilmovaná vynalézavě a Bondarčukův snímek poráží rozdílem několika tříd. Ono to vážně není o penězích a počtu vojenské techniky, ale o odvaze, chytrosti a umu. Celkový dojem: 25 %. (28.05.2016)