Mallinali

Což o to, já tomu šanci dal pořádnou, originalitu oceňuju, slušného záporáka taky a kostýmy jakbysmet. Liška s Matonohou byli opravdu vtipní. Jenže ten příběh držel pohromadě jako arabský raketoplán, nedalo se postřehnout proč se ti dva do sebe zakoukali, ani důvod náhlého morálního přerodu prince Jana. Prostě se to stalo, halt láska je zřejmě nevyzpytatelná. Tu královninu kletbu jsem pořádně nepochopil, moje malé neteře už vůbec ne a proč je důkaz lásky nesmyslná sebevražda neplavce ve vodě nebo hra o život jen kvůli radě ohledně cesty, to jsme nepobrali napříč věkovým spektrem. Proč záporák povraždil svojí partu, jaký mělo smysl celé drama s čarodějnicemi, když jsou obě z rodiny, proč má země uvězněná v zimě jen malý poprašek a proč je finále o souboji draků, když jejich monstrsouboj nemá žádný vliv na prostředí kterým prolítají a animované je to jako spořič obrazovky....příliš mnoho otázek bez odpovědí. A to nemluvím o chemii postav. Řeknu to znovu, ČT by se měla soustředit na jednu vlastní pohádku ročně (možná ještě jednu ve spolupráci se Slováky) a do té napumpovat to nejlepší co mají, pak i originální kusy nezůstanou na půli cesty.

Odmítám to hodnotit. Jednak jsem byl většinu stopáže střízlivý a můj dealer měl zrovna dovolenou, takže jsem zřejmě nebyl cílová skupina a druhak jsem netušil, že na Boží hod vánoční pustí konzervativním českým rodinám od osmi večer čistý experimentální úlet. To asi někdo nedomyslel, jestli to tedy nebyla úmyslná provokace. Neříkám, že tam nebyly dva vtipné okamžiky, ale příště to zkuste nejdřív prubnout na ČT Art, než s tím vylezete na širší veřejnost. A taky musím upozornit, že nestačí zbořit žánrová pravidla, když pak ze zbytku nic nového a smysluplného nepostavíte. Vzhledem k tomu, že prachy na natáčení evidentně byly, nechápu ty divné ochotníky ve většině rolí a drtivou absenci logiky. Jestli tedy nebyl úmysl všechny o Vánocích vytočit. Nic proti inovacím, Strach se Šťastným smolařem taky experimentoval a hodil ho do steam punku, experimenty byly i Šíleně smutná princezna nebo Tři veteráni, ale výsledek byl úplně někde jinde. PS: Ty výkřiky, že česká pohádka uvadá a že by ČT už neměla ten žánr točit jsou stejně blbé, jako tvrzení, že je pohádka hlavně pro děti. V Česku je tuzemská pohádka vyloženě vánoční rodinný rituál, novodobá tradice, na to nezapomeňte. A taky tento rok vznikla asi nejlepší porevoluční pohádka (a nejlepší český film roku) - Anděl páně 2, druhá pak vznikla minulý rok (Sedmero krkavců). Do toho za posledních 5 let vzniklo na ČT několik nadprůměrných děl (Šťastný smolař, Dvanáct měsíčků, O pokladech, Princezna a písař, Korunní princ, Tajemství staré bambitky). Tak klid a spíš doufejme, že ČT přestane chrlit tři až čtyři pohádky ročně, ale soustředí se na jednu, maximálně druhou v tradiční kooperaci se Slováky, ať tomu může věnovat víc peněz, úsilí a důslednosti.

Myšlenkově vynikající, provedením nic moc. Že má dobrý člověk kombinovat udatnost s kritickým myšlením, že musí někdy udeřit místo zbytečného vykecávání a že by měli mladí vycházet se staršími, zvlášť v rodině, navzdory nějakým těm neshodám, to je slušné morální poselství. Příběh většinou drží pohromadě a pochválit musím také Vaculíka, který si roli starého rytíře řádně užívá. Dobrých je i několik vtipů. Jenže to provedení. Natočené je to, jako by filmaři propili kamery a museli natáčet na mobil. Jednotlivé scény a dramatická výstavba, no nic moc. Ani není vždy jasný důvod toho, co se děje na obrazovce (proč nepomohl tátovi při boji s přízrakem?) a některé scény jsou svojí naivitou maximálně pro věk 6 mínus (např. vysvětlování, proč někam rytíř nemůže jen tak vlítnout, ale musí si nejdřív připravit plán). Průšvih je také ústřední dvojice, u které je chemie méně než na hipsterské farmě. A ten odbytý konec, to byl vrchol. Když si navíc vybavím nehezkou princovu tvář, jsou to opravdu hodně těsné a milosrdné tři hvězdičky. Ale jít na dvě, to bych se Vaculíkovi nemohl podívat do očí a Pauhofové s Ježkovou o pár čísel níž. ČT by vážně neměla připravovat 3 až 4 pohádky na Vánoce, když do nich může investovat tak málo peněz a tvůrčího úsilí. Méně je někdy více. PS: Nemluvte furt o českých pohádkách, jako by měly být jenom pro děti. V našich podmínkách je to prostě regulérní rodinný film a navíc významný společenský rituál v historických kulisách. Já bych to nepodceňoval, schválně se podívejte, kdo vládl českým kinům roku 2016.

Prý nevýrazná pohádka. Nahá holka v rybníce, několikrát naznačené štrejchnutí včetně nemanželského, nemálo násilí a smrti, holka rozšmelcovaná o skálu, Dvořákův stylový zvrhlík a monstrózní Bokova hudba. Já jí jen tak z hlavy nedostanu. Tři životy velmi připomínají původní pohádky, určené spíše pro dospělé, jak je lidé znali ještě před národním obrozením.

Když pominu tu zvláštní linku s otcem, hledajícím nesmyslných 20 let lupiče, je to celkem povedená nadprůměrná pohádka na silnější tři/slabší čtyři hvězdy. Podle zdejších ohlasů jsem čekal, že tam bude neustálá exhibice parkouru. Ale bylo to decentní jako koštovačka po Silvestru. Jako celek je to zábavné a dobrodružné, ústřední dvojice sympatická, takže další bod pro Janáka.

Škoda toho pojetí turnaje s roztleskávačkami v kalhotech, elektrickou kytarou a označením jednotlivých kol, evidentně vypůjčené za pět prstů z Příběhu rytíře. To mi štymovalo jako kapr od vegana a vůbec se to nehodilo do zvoleného stylu vyprávění. Nepobral jsem ani ten zákaz vstupu do velkého tajemného lesa, který byl postavený na jediném malém místě. Ale pobavil jsem se mimořádně, souboje byly pěkné, Josefíková půvabná, herci slušní, příběh držel po kupě, u souboje s drakem jsem se nestyděl, pointa s čarodějem řízná, hudba solidní, takže velmi tlusté čtyři linecké hvězdičky. Ale mohlo to být lepší, Janák pohádky celkem umí. // Po opětovném zhlédnutí v roce 2023 zvyšuji na pět hvězd. Tenhle štědrovečerní kousek pěkně vyzrál a ty malé nedostatky už mě tolik neruší. Objektivně Janákova nejlepší pohádka.

Zábavný pohádkový průměr. Nejdřív musím popřít, že je to úplně originální pohádka. Nápad na školu princů je vlastně jen šikovně rozvedený slavný motiv naháněčky Libíčka s Travníčkem a kumpány ze Tří oříšků pro popelku. Kopírování je tu ale víc, chvilkami to vypadalo, že režisér měl snad čínské poradce. Třeba nalezení princezny jezdci na koni je vykradené z Princeny Jasněnky a seznámení ústřední dvojice, aniž by věděli že jsou oba princ a princezna, bylo snad už v Šíleně smutné princezně. Jinak to celkem šlo, i když samotný příběh klopýtá jako muslim po tuzemáku. Jenže terno je ústřední dvojice. Princezna je zajímavá a Matouš Ruml je jako princ skvělý. A taky se dobře ohání mečem.

Není to zlý, má to zajímavý, i když trochu přestřelený vizuál a jsou tam poutavé momenty, jako třeba rozhovor se Lvovým vnukem. Jenže z toho Trockij vychází skoro jako pozitivní postava, což člověk přímo odpovědný za smrt milionů spoluobčanů během občanské války a následného hladomoru, fakt nebyl. A nebylo zmíněno či bylo pokrouceno několik dalších věcí. Třeba srdceryvné rodinné výjevy z Mexika by zbledly, když by se připomněl románek s Fridou, ženou malíře Diega Rivery, který mu poskytl azyl ve svém domě. Taky z Francie byl ve 30. letech vyhozen ne kvůli snaze nenaštvat Stalina, ale kvůli tomu, že utekl strážcům, aby jednal s komunistickou stranou Francie o světové revoluci i u nich doma...ostatně ani nezazněly (byly jen naznačeny, když po proslovu Stalin pokecal s lidma a Trockij ne) jeho důležité osobnostní rysy, které taktéž pomohly politickému pádu. Byl to chladný a arogantní člověk, nikdy neustoupil, ani když se evidentně pletl a jeho tolik vychvalovaný intelekt se pojil s automatickými osobními útoky na všechny, kdo mu odporovali. Se Stalinem to prohrál nejen proto, že ho podcenil, ale že si myslel, že jeho geniální myšlenky to zařídí samy. Inu, nezařídily, říkal oblíbený tatíček Stalin, přeučený gangster z Kavkazu.

Skutečně zajímavý a na Němce nečekaně otevřený projekt, ve kterém člověk musí zkousnout, že bylo v rámci přehlednosti osekáno vše okolo a soudní proces vypadá jako filosofická debata. I když to pak působí trochu vytržené z reality, na zamyšlení to stačí a závěrečná přestřelka nepostrádá náboj. Nejvíc mě na tom zaujalo, že paní prokurátorka argumentuje nadřazeností ústavy morálce zkušeností z třetí říše a přitom jí sama svým výkladem bezostyšně obhajuje, protože norimberské a další zákony byly tehdy plně v souladu s právním řádem země, jen tu morálku k tomu museli dokopat všudypřítomnou propagandou. Ať si myslí kdo chce co chce, společenská smlouva meziválečného Německa přes solidní nedůvěru neobsahovala vyloženou permici ke genocidě židů a spol., ta přišla až pak. Zklamání je pro mě spíš pan Pokorný v mezičase, který vyniká pouze v tom, jak i s hromadou zajímavých hostů zabít jejich potenciál a hodit co nejblbější hlášku typu "pojďme si to teď rozdat". Taky si nemyslím, že v půl dvanácté je nutné kvaltovat a usekávat zajímavě se rozjíždějící debatu hostů, ale to je asi spíš výtka směrem k režii.

Mimořádně kvalitní seriál ještě z doby, kdy byla pro britskou televizi důležitější faktická stránka, než vychovávání diváků v duchu moderní levice. Kvalita je podpořena i řadou pamětníků. Jediný větší problém je určitá rozvleklost a suchost.