Mallinali

Co mi to děláš, Camerone. Takové odmítnutí vlastní civilizace tu nebylo od volebního spotu strany Zelených. To i ve Vinnetouovi byli špatní jenom banditi a ne prakticky my všichni... takže se přiznám, dostat se s Cameronem na jednu vlnu a fandit vlastní likvidaci mi moc nešlo, asi mám pořád pud sebezáchovy. A to i když mě jinak těší,že film propaguje úctu k přírodě. Druhý problém je příběh, který je prostě pohádkový, přičemž se bere vážně a je naprosto klasický. Žádné překvápko se bohužel nekoná, což mě dost zklamalo. Námět je plus mínus originální, jenže děj má několik velkých logických nesmyslů, které mě trkly do očí už tehdy poprvé v kině. Předně, celá závěrečná bitva a masakr lidí neměl naprosto žádný smysl, protože už dnes bychom takové nepřátele likvidovali z bezpečné vzdálenosti dálkovými střelami, v té filmové realitě přímo z orbitu - bez ohrožení jediného lidského života na Pandoře, o které navíc už na začátku slyšíme, že tam člověka chce zabít úplně všechno, Za druhé, motivace Michelle Rodriguez neexistuje. Ostatním aspoň věřím, že si čuchli k domorodcům a přešli na jejich stranu, ale proč ona? To, že nesouhlasí s postupem vůči domorodcům přece neznamená, že ze sebe během chvíle úmyslně udělá zločince a vyvrhele, který nemá kam jít (kvůli osvobození hlavních hrdinů, kteří jsou sice zadržení, ale nic vážného jim nehrozí) a zabíjí vlastní (ani nemá Avatara). To bylo velké příběhové selhání. Třetí je fakt, že Worthingtona nechala jeho láska prostě chcípnout při útoku na hlavní strom kvůli tomu, že jí lhal - což pak ale ani jeho a ani jí neštve a vše zahladí ulovení pořádného ptakoještěra..tohle bych pochopil v osmdesátkovém béčku, ale ne tady. Mě nechat má láska umřít, třebaže kvůli mojí velké lži, tak za ni určitě nedolejzám, ale jsem vytočenej jako čokl u vietnamskýho řezníka. Ale stejně tomu dávám čtyřku. Zpracování je fantastické, hlášky špičkové, některé scény nezapomenutelné (např. lovení "ptakoještěrů") a Cameron má velký smysl pro detail. Přestože příběh i hudba si půjčují kde můžou, je to namixované dobře a film je prostě zážitek.

Mimořádně záslužný a odborně kvalitní pořad, který je bohužel příliš fádně a rutinérsky natočen. Pokud bych byl člověk průmyslovým dědictvím francouzsky nepolíbený, u řady dílů bych brzy přepínal. A to by bylo u památek na největší proměnu civilizace od jejího vzniku docela škoda. Občas je navíc problematická i hudba nebo kamera. Snad se industriál jako základní téma nějaké dokumentární série ještě objeví a bude to trochu záživnější.

Na americkou produkci to nebylo vůbec zlé. Zájemce se tu stravitelně dozví zásadní věci o životě a dílu Martina Luthera a dokonce se povedl i vizuál. Horší je, že se tu méně pohodlné informace o Lutherovi zamlčují a už vůbec není jasné, proč tehdy mluvil řadě evropských věřících ze srdce. Rovněž důvody, proč by měl dneska někoho mimo věřící vůbec zajímat, jsou jen naznačené (Bůh vám dal milost, tak se chovejte hezky jeden ke druhému....) a ten ohromný význam jeho díla si tak člověk musí složitě domýšlet. Ale pokud si divák dá tu práci, pochopí např. důvod, proč v protestantských zemích byl dáván větší důraz na roli státu, rovnostářství, ale také aktivní individualitu jednotlivce atd. To jsou modely, které po vítězství v anglosaském světě vytvořily během industrializace základní vzory fungování společnosti i pro zbytek naší civilizace. No vidíte, až takové výsledky mělo přibití 95 tezí jednoho rozčileného neurotického kněze na dveře kostela ve městě, o kterém jste patrně nikdy předtím ani potom neslyšeli...

Člověk se u tohoto historicky i vypravěčsky celkem zvládnutého díla těší na obrovskou závěrečnou bitvu a ono střih, záběr na mrtvoly, poslední vzepětí starce, ležérně efektivní legionářský takedown a šlus. Hlavně že byly vidět zapovězené galské dudy alias animované lentilky pod kobercem. No, to jsem opravdu moc nepobral, asi na větší scény došly prachy. Škoda, tady někdo promarnil velkou příležitost oslovit širší okruh diváků. Jo a taky jsem čekal víc z vojenské taktiky, závěrečné zhodnocení Caesara a hlavně civilizační cesty, kterou se Galie po porážce od Římanů vydala. Jsem totiž přesvědčen, že současný dokument by měl říkat současným lidem něco o vztahu k současnosti/budoucnosti a nikoliv jen plačtivě popisovat co to znamenalo pro Galy z 1. století před Kristem, o kterých jinak nevíme skoro nic. PS: Opět nebyl Caesar plešatý, asi se stydíme víc než antičtí sochaři.

Tohle se ani nemohlo povést, když z něj dělají zlé dvojče Pepka Vyskoče a mluvící hlavy se tváří, že mu můžou číst myšlenky. Mohli rovnou věštit z lógru, aspoň by to nebyla taková nuda. Dno historického dokumentu a ambiciózní dílo, které jen plně potvrzuje sestupnou tendenci britské dokumentární tvorby.

Dost nevyrovnaný mysteriózní dokument, který toho nejvíc řekne o době, kdy už byl starý Josefov dávno pryč a pátá čtvrť se stala něčím úplně jiným. Stejné je to s hojným vyprávěním pamětníků, kteří zákonitě o tom zmizelém městě těžko řeknou něco objevného, když byla asanace dokončena asi sto let před dokumentem. Řekne to něco o dospívání na Starém městě za starých časů, které připomíná dojíždění světa klukovských part zachycených nesmrtelně Jaroslavem Foglarem. Jako zpestření to chápu, ale postavit na tom dokument o dávno zmizelém ghettu... No, to jsem úplně nepochopil. Sice historik Pařík roztomile připomíná, že díky zvýšení ulic je většina základů a přízemí starého Josefova stále na svém místě včetně magického kouzla, ale ani to asi neosvětlí, proč se tam třeba pět minut mluví o soše Stalina na Letné. Naproti tomu má dokument skvělou hudbu a nádhernou grafiku ve stylu Václava Jansy a Jana Minaříka, kteří Josefov před demolicí zvěčnili na svých obrazech. Stopové množství informací od architekta Zdeňka Lukeše nebo paní Bečkové z Klubu za starou Prahu a Schwarzův vypravěč táhnou dokument nahoru, zasněné představy o mystické staré Praze také, některé nezvládnuté hrané scénky typu uštvání chlapa k smrti tajemnou židovskou tanečnicí ho táhnou zase dolů. O zbořeném Josefově se toho člověk prostě moc nedozví, natož o jeho historii. Velká škoda. Tři hvězdičky jsou adekvátní, ale zbořený Josefov a další zmizelé části staré Prahy (např. okolí Kaprovy ulice, Zderaz, Výtoň, vlastně celé Nové město aj.) si zaslouží trochu důslednější zpracování.

V dnešní době už je to především historický pramen české alternativní scény 90. let, tehdejší noční Prahy a dospívání první porevoluční generace v nové době barevného konzumu. I ta povrchnost a jednorozměrnost postav, které samy prakticky nemají historii, se mi jeví jako odraz doby v jednotlivcích. Film sám o sobě není žádný zázrak, ale byl to pionýr nové doby. Zajímavostí není jen účast hlavních postav alternativní hudební scény, ale také skvělý výkon mladého Martina Myšičky nebo nahá osmnáctiletá Tatiana Vilhelmová. A pro mě jako pro člověka, který končící boom pražské taneční scény ještě zažil kolem přelomu milénia, to má trochu melancholický a nostalgický podtext.

Seriál až pubertálně naivní, obsahující nesnesitelně budovatelskou míru patosu. To zřejmě z radosti nad tučnými granty, které tvůrcům přitekly za správné politické názory. Navíc se neustále opakuje, takže i těch pár zajímavostí je pohřbeno v tuctech nekonečného balastu, často jen nějakých dojmů mluvících hlav. A nějaký kvalitní dobový kontext? Zapomeňte, leda pokec o tom, co se tehdy taky dělo (obě světové války), ale hlubší porozumění roli a důvodu významu oněch žen nula. "Líbil" se mi třeba díl o Amélii Earhartové. Rozmáchlá hudba v něm podkreslovala příběh o tom, jak byla Amélie vlastně amatérská pilotka, která sice měla tah na branku, ale vršila jednu chybu za druhou. Za jejím úspěchem byla kombinace skvěle zvládnuté reklamy budoucího manžela a cit pro vystupování v médiích. To jí ostatně stálo život, když si chtěla ukousnout moc velký krajíc a přistát na malém ostrově v Pacifiku při letu kolem světa, když už před tím letěla do Francie a místo toho omylem přistála v Severním Irsku... Těch chyb už tam prostě bylo moc (nejen na její straně), v čemž jí nepomohl ani nový navigátor, protože ani jeden neuměli s rádiem a v bouřlivém oceánu navigovali podle hvězd... Celkově to na člověka dělá dojem, že to byl od začátku jeden velký diletantský průšvih, který zbytečně stál dva životy. Ale protože to byla žena, tak na konci slyšíme o tom, jak jsou takoví lidé potřeba, aby vedli lidstvo k pokroku...jo, ideologie musí být. Přitom kdyby měli podobnou kombinaci reklamou posvěceného nadšení pro věc a podprůměrných schopností třeba vynálezci televize, tak ten seriál nebylo do dneška na čem vysílat. Jo, každý z nás by měl kulový, ale za to genderově vyvážený.

Film příjemný jako white flight s Vicou Kerekes, z jehož námětu se ale dalo vytřískat víc. Když už má člověk dostat sluníčkový film o aktuálních tématech (a balkánští Romové se ve Francii opravdu dost řeší, na rozdíl od početnějších muslimů z no go ghett jim totiž parkují přímo u baráků), tak Francouzi jsou u toho asi tak stokrát méně naivní a vymytí, než anglosaská či německá produkce. I to je v dnešní době karnevalové civilizační sebevraždy osvěžující. Není divu, na migraci tam mají statisticky skoro stejný názor jako my tady. A vidět žida z "Co jsme komu udělali" jako Roma se žlutými zuby je docela zážitek. Zážitek je také vidět, jak si ústřední dvojka neustále nalhává něco o angažované solidaritě, i když k ní musí být donucena, radši si potají schovává cennosti a noví kempaři je bez skrupulí využívají. Při jejich úlevě, že Babik vyhnal další Romy od vrat protože to je "jeho rodina a jeho dům", i když těsně předtím Clavier monstrózně hřímal o každodenním boji intelektuála za levicové ideály, jsem se hýkajíc otočil na krovky. A to mohli být rádi, že se k nim nenastěhovali někteří z těch našich Romů, u kterých je jedna půlka rodiny závislá na perníku a ta druhá ho vaří. Jenom jsem celou dobu doufal, že tomu jejich fanatickému synovi opravdu někdo vymlátí zuby kladivem, ale člověk nemůže mít všechno.

Je to dost nevyrovnané, místama hodně naivní, ale konec mě vážně překvapil. Má to atmosféru, spád, krásně odporného Eda Harrise a je to roztomile nekorektní jako slevový voucher do afrického bordelu. Na ty čtyři dosáhne.