frbulka

Sběratel polibků není špatným filmem pro obyčejný večer pracovního týdne, hezky si u něj totiž odpočinete a hlavu si taky nebudete muset lámat. Průměrný snímek s dynamickým dějem a katastrofálním dabingem, který hned na začátku prozradí vraha. Takže pokud si chcete tuto "nepodstatnou" informaci nechat až na samý závěr filmu, doporučuji sehnat v originálním znění.

Příběh, který na psychiku člověka dopadá o to více, o co jsou nám tyto události bližší jak časově, tak vzdálenostně. Realisticky zachycená občanská válka, smrt na panelákových sídlištích ne nepodobným těm z našich měst, to vše působilo mrazivě autenticky. Ústřední příběh ženy, která milovala svého muže natolik, že za ním šla i do pekel, dokonce (pro mě trochu nezodpovědně) opustila své děti je velmi silný a dojemný.

Je bez debat, že Lidice jsou jednou z nejbolestivějších událostí historie naší země. A jako takové by jí film měl vyjadřovat poctu, seznámit neznalé s historickým pozadím, vykreslit nesmyslnost lidské krutosti a násilí. Podařilo se mu to však jen částečně, jako by chybělo koření jinak povedenému pokrmu, jako by snímek nebyl úplně dotažený. Celkově ale oceňuji snahu ztvárnit tak podstatnou událost a vložit do děje fakta i osobní prožívání hlavních postav. Petr Nikolaev se tohoto úkolu zhostil poměrně dobře. 75%.

Forrest Gump je film, který vás pohladí jako peříčko, s kterým si pohrává vánek za zvuků líbezné hudby v úvodu filmu. Neznám snímek, který tak dokonale kloubí smutek, radost a prožitky ústřední postavy filmu se smysluplným a hlubokým životním příběhem, dokáže vám v jednu chvíli vyčarovat na tváři úsměv a v druhou vám oko zaplní slzou, to vše bez jediné známky patostu či cílenosti. Forrest Gump je a zůstane mou srdcovou záležitostí...

Když jsem ten film viděla poprvé před deseti lety, zapsal se mi nesmazatelně do srdce. A kdybych měla dnes vybrat jeden jediný, který je mi z celého světa kinematografie nejdražší, byla by to stále ta stará, známá Legends of the Fall, opředená závojem dobrodružství, plná obrázků krásné přírody, podbarvená čarokrásnou hudbou, spoutaná celoživotní vášní, propletená velkou láskou a zmáčená bolestnými slzami. To se nedá více popsat slovy, to prostě cítím.

Tuto projekci jsem si uložila za úkol v době, kdy zemřela Elizabeth Taylor, ale byl to nakonec Paul Newman, kdo mě z ústřední dvojice zaujal více, i když oba herci i jejich výkony byly výborné. Americkým filmům z padesátých let přicházím pomalu ale jistě na chuť a stejně jako u Na východ od ráje, který končí velice silnou scénou řešící vztah otce a syna, i zde nalezneme podobnou tematiku. Přestože režiséři té doby neměli tolik dostupných prostředků a tak vyspělou techniku, snímky mají neodolatelnou atmosféru a dokážou vykreslit citové bouře v člověku, neduhy a složitost rodinných vztahů s přesvědčivostí, s jakou to mnohé filmy dnešní doby nedokážou, ač se o to kolikrát i velmi nuceně snaží.

Hezký a dojemný film jako pocta skutečnému člověku, Russell Crowe ztvárnil génia opravdu dokonale. Ale přece jen mi něco do plného hodnocení chybí a nejen u tohoto filmu mám výtku, když dvacetileté i sedmdesátileté hrají ti stejní, špatně vizuálně upravení herci. To potom slavnostní závěr snímku působí i krapet komicky. Ale jinak velmi povedené dílko.

U první série jsem si říkala, dobře, proč nedát šanci talentovaným, ale k dnešnímu datu už je mi z celé Superstar a Leoše, Rytmuse atd. blbě. Palec dolů.

Muzikály, které mají smysl a švih můžu a tento k nim patří. Miloš Forman ukázal výběrem hlavních představitelů, že do tohoto žánru má co mluvit a písně, které zaznívají, jsou úžasně živoucí, i když se musí odposlouchat. Scéna, kdy Berger nastupuje do letadla mi vždy vžene slzy do očí...

Americký zločin jako filmový snímek jistě nepostrádá kvality, ale na mě to bylo příliš silné kafe. Ellen Page hrála krásně, Catherine Keener, tedy osobu, kterou ztvárnila, bych nejradši zaškrtila holýma rukama. Ale přesto, postupem času podobné fimy už nedokáži tak ocenit. Násilí páchané na dětech je to nejhorší a stačí mi fakt, že se děje, nechci ho prožívat dobrovolně na plátně.