frbulka

V tomto filmu si každý musí najít své - a že je z čeho vybírat. Přináší morální poselství, i když jiným způsobem, než jsme tomu ve filmech o drogách zvyklí a přináší spoustu dobrého humoru, který odlehčuje jinak vážné téma, přičemž obě složky se výborně mísí. Ewan McGregor u mě opět zabodoval. Nezapomenutelné scény: záchod, dítě, absťák. 75%.

Nedovoluji si rozsáhle soudit dílo, které natočil tak věhlasný režisér a které mělo ve své době (a stále určitě má) punc kvality, i přes jistou kontroverzi, která je s tímto snímkem spojená. Bohužel jsem jeho poselství či myšlence absolutně neporozuměla, jako bych právě dočetla nepochopitelný román z období existencionalismu. Když k tomu připočtu pro mě převážně nechutné scény sexu a nelogický konec, nemohu hodnotit lépe než 40%.

Hanebné pancharty jsem dlouho odkládala, jako bych po shlédnutém Kill Bill 2 ( i když ode mě obdržel čtyři hvězdy) už tušila, že Tarantino mi nejde úplně do noty. Začnu ale klady snímku. Oceňuji originalitu, s jakou tento režisér k svým dílům přistupuje, protože jeho rukopis je opravdu jedinečný. Absolutně mi nevadí fakt, že překopal historické skutečnosti a Hitler v jeho podání vyzněl jako směšný magor. Ale: asi nemám dostatečně vyvinuté a přizpůsobené divácké receptory na vychutnání si dlouhých, na mě až moc rozvláčných rozhovorů, kdy každé gesto, slovo i pomlka hraje zřejmě svou roli a má své místo, nedokáži ocenit pro mnohé umně namíchanou směsici drsných scén a černého humoru. K hereckým výkonům: Laurent byla jedinečná, Waltz dobrý a Pitt zapomenutelný. Poslední půlhodina byla dynamická a šílená - já si ji užila nejvíce. I přes výše zmíněné klady však musím poznamenat, že převážnou část stopáže jsem měla podobný pocit, jako bych byla na povinném filmu se školou...a ty nejsou moc populární. 60%.

I když jsem snímek viděla před více než rokem, pamatuji si, že dojem po shlédnutí byl kladný. Dobrým hereckým výkonům vévodí skvělé duo Veškrnová-Havlová a Preiss, psychologie hlavních postav a jejich prožívání je umně zachycena. Trošku toho sladu tam je, zvlášť konec je asi dost naivní, ale nemůžu si pomoci, Kanadská noc je stále o třídu lepší než některé české filmy poslední doby s ambicí sklízet vysoké tržby a velké ovace. 65%.

Tak tohle je opravdu silný kafe. První dojem, který ve mně převážil po shlédnutí videa byl vnitřní zmatek. I když nemůžu zapřít, že Mádla a zvlášť Issovou mám hodně ráda a doleva nikdy nezabočím, to ještě nestačí k tomu, abych zvedla palec. Pozitivum: opravdu jsem se zasmála. Negativum: u toho smíchu mi občas šel mráz po zádech, zvlášť ty věty ke konci o četnosti návštěv prarodičů podle jejich politického smýšlení...Mrzí mě dvě věci, které vystihli ve svých komentářích dobře uživatelé Jillen (poslední větou) a kiddo (celým komentářem). Jednak, nadsázku v tom moc nevidím, maximálně tak v předkládaných obrázcích a bohužel, PŘEMLUV BÁBU URČITÝM ZPŮSOBEM SHAZUJE ZÁKLADNÍ PRINCIPY DEMOKRACIE. Na druhou stranu, mezi mlaďochy je tento klip určitě oblíbeným a významně napomohl rozhodnout se mnoha mladým voličům bez názoru, prostě proto, že klip je in. Ale otázka zní: je to tak správně???

Bílá vrána je bezesporu realistickou sondou do života s mentálně postiženým člověkem. Snímku se nedá vlastně nic vytknout, herecké výkony jsou přesvědčivé, po patosu není ani památky a námět je ušlechtilý. Malou výtku bych měla snad jen k autistovi, který má mít na úkor své mentální úrovně nadměrně vyvinuté jiné schopnosti, např. v numerické oblasti. U Charlieho jsem to nezaznamenala, třeba jen náznakem. Sečteno, i když uznávám nesporné kvality filmu, mně osobně se toto drama do mysli na dlouho nezapsalo. 60%.

Originálně pojaté drama na neoriginální téma. Ale za to, že jsem se vznášela s Candy a Danem v Nebi, pak spadla tvrdě na Zem a potom si prošla pravé Peklo, hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Herecké výkony hlavních protagonistů byly výborné. Nikdy nezpapomenu na scénu porodu, která mě dohnala k slzám. 70%.

Dokumenty tohoto typu mám ráda od dětství a s rostoucí úrovní počítačové digitalizace nabízejí výbornou podívanou, zde ještě skloubenou s krásným příběhem.

Jen podle nádherného plakátu jsem očekávala hodně a dlouho se na film těšila. Už úvodní scéna lovu dává tušit, že tento snímek bude vyjímečný. Nějak jsme si zvykli, že krvavá jatka jsou nám servírována především ve filmech ze světových válek, z období holocaustu a jiných válečných konfliktů dvacátého století. A co se týká doby předtím, jako by se nás už tak nedotýkalo, bylo utopeno v běhu času, byla pouhá historie, pouze další kapitola v učebnici dějepisu. Obdobný pocit a taková bariéra se v člověku utvoří v prvních vteřinách filmu, kdy do objektivu vtrhnou spoře odění lovci a posléze si dělí ještě teplé vnitřnosti čerstvě získané kořisti. A pak se bariéra začne hroutit s poznáním, že tito lidé taky žili, smáli se a milovali. O to dojemnější je pak přepadení, odloučení, vraždy a útrapy, které Maye postihují. Není třeba nějakého hlubšího smyslu či větší myšlenky. Ta je prostá a přitom tak obsažná. Je to dechberoucí film o kořenech, rodové sounáležitosti, souznění s přírodou, překonávání strachu a...lásce.

Někdo říká, že nelze srovnávat s verzí z roku 1981, já si ale myslím, že srovnávat se musí. Film z roku 1981 měl mnohem víc. Ať už se jednalo o mužného Persea s bohatou hřívou, klasickou milostnou náklonnost mezi ním a Andromedou, lepší ztvárnění postav jako byl Calibos (ten v původní verzi pro mě bude vždy nezapomenutelnou a děsivou dominantou), mnohem umnější pojetí Olympu i samotných bohů...Snímek z roku 2010 měl v podstatě jen digitální triky. Do role Persea si dokážu představit nejméně tucet vhodnějších typů, mytologická láska mezi Perseem a Andromedou nevzplála, ale byla nahrazena láskou k polobohyni Io a Andromedina úloha tedy skoro vyšuměla, Calibos vypadal lacině a postrádal na démoničnosti, božský svět byl rozšířen o Háda, ale jeho dialogy s Diem působily nepřirozeně a ani jednomu z bohů bych asi neobětovala. Neviděla jsem důvod v obsazení džinů a jezdících škorpionů. A abych nezapomněla, chyběl mi Bubo. Nechci uvádět ale jen zápory, jako pozitivní oproti původnímu snímku vidím ztvárnění Krakena, kterému moderní počítačová grafika přidala na hrozivosti, zajímavé a odporné čarodky a nemůžu tvrdit, že se mi něco nelíbilo i na odvážnějším ztvárnění medůzy (proč by nemohla mít i hezkou, původní tvář, která se změní ve zrůdnou jen při pohledu smrti?), kdyby ho nepodkopal její komediální výraz, který nasadila při rdoušení džina. Chápu, že verze z roku 2010 nemohla být stejná a chtěla dát filmu jiný, snad hlubší rozměr. Lidé (včetně Persea), naprosto odklonění od bohů, museli zakoušet a postupně pochopit, že bez božstva jsou jen nicotný prach, viz Perseus a jeho odmítání božského daru-meče, který uchopil až ke konci filmu. Ale tento hlubší rozměr na mě působil jako pouhý přívěsek, který nezapadal a nesnoubil se přirozeně s příběhem. Poslední část, konkrétně od zachránění Andromedy, byla kýčovitá, plná sladu, který se už nevešel do mantinelů řecké mytologie a bylo znát, že je zcela made in America. 50%.