frbulka

Forrest Gump je film, který vás pohladí jako peříčko, s kterým si pohrává vánek za zvuků líbezné hudby v úvodu filmu. Neznám snímek, který tak dokonale kloubí smutek, radost a prožitky ústřední postavy filmu se smysluplným a hlubokým životním příběhem, dokáže vám v jednu chvíli vyčarovat na tváři úsměv a v druhou vám oko zaplní slzou, to vše bez jediné známky patostu či cílenosti. Forrest Gump je a zůstane mou srdcovou záležitostí...

Když jsem ten film viděla poprvé před deseti lety, zapsal se mi nesmazatelně do srdce. A kdybych měla dnes vybrat jeden jediný, který je mi z celého světa kinematografie nejdražší, byla by to stále ta stará, známá Legends of the Fall, opředená závojem dobrodružství, plná obrázků krásné přírody, podbarvená čarokrásnou hudbou, spoutaná celoživotní vášní, propletená velkou láskou a zmáčená bolestnými slzami. To se nedá více popsat slovy, to prostě cítím.

Po třetím zhlédnutí mám pocit, že to je vůbec nejkrásnější film, který jsem kdy viděla. Nemyslím si, že by se jednalo o velký kalkul už zesnulého režiséra, aby získal co největší počet Oskarů. Bolestná romance prostě táhne a záleží především na tom, jakou formou film toto téma uchopí. Tady ho uchopil za správný konec. Ať už se jedná o záběry (nejen letecké) pouště v Africe, tržiště v Káhiře, jeskyně s malbami plovoucích lidí na stěnách, atmosféru opuštěného a vyrabovaného italského kláštera v druhé rovině filmu, kam se v myšlenkách přenesete, písečnou bouři, kdy skoro cítíte v ústech zrnka písku, drsnou scénu vyslýchání, při které Vám buší srdce, odstraňování miny, kdy Vám buší srdce ještě více a v neposlední řadě uhrančivý pohled Ralpha Fiennese, který je tak naléhavý, že skoro nevnímáte, že je určen Kristin Scott Thomas. Málokterý film vyjádřil podle mého vášeň tak dobře, jako tento. Snímek je opravdu velmi dlouhý a těch 162 minut je naplněno až po okraj smutkem, touhou, vášní, strachem, zradou, slitováním, dobrotou a smířením, je to kotel emocí a citů. Ale ani jedna minuta není plytká, každá má pro mě neuvěřitelnou váhu a každá se mi zapsala do srdce - a přesně o to asi Anthony Minghella usiloval...

Ach láska, ta láska...:-). A tady to prožijete znovu, navíc vše podtržené skvělými hereckými a pěveckými výkony hlavních představitelů, výborným vtipem a velkým smutkem zároveň. Christian a Satine jsou pro mě novodobí Romeo a Julie a Moulin Rouge jedním z nejpůvabnějších filmů o lásce, který si mě napodruhé plně získal.

Byla jsem tam. Byla jsem dívkou, která během několika vteřin ztratila pevnou půdu pod nohama, která se topila ve svém žalu, snažila se dostat blíž svému snoubenci, který ztratil vůli k životu a byla odmítána, která hledala útěchu v náruči ženatého doktora, která nechtěla být opuštěná...a byla jsem ženou, která milovala svého muže, která s ním měla tři děti a pro niž byla rodina středobodem světa, byla jsem jí, když ji manžel podvedl a viděla jsem žal v očích jejích dětí...Nikdy mě žádný film tolik nevtáhl jako právě tenhle a žádný film mě tolik citově nerozebral. Asi proto, že TOHLE je život. A my jen musíme doufat, že my budeme mít štěstí...

Naprostý balzám pro mou filmovou duši. Obrazy líčící válečné utrpení, útrapy lidí v horách, ale také sílu lidské soudržnosti a obětavosti tvoří dokonalý celek, který se umně snoubí s ústředním příběhem lásky dvou lidí, jejich odloučení a hledání. Ada naklánějící se nad okraj studny, Inmenovo obětí mladé vdovy, Adino loučení se s klavírem a Rubiino naslouchání, stará žena zabíjející svou kozu, aby nasytila Inmana, bolest, kterou zažívala nebohá Sally, to je jen zlomek scén, na které se nedá zapomenout. Herecké výkony jsou výborné, jemná a éterická Nicole Kidman je překrásná. Toto je výčet jen některých důvodů, proč film zasáhl mé srdce tak silně poprvé, podruhé, potřetí a znovu…

Už na začátku, když zazněla The Blower's Daughter mi naskočila husí kůže a věděla jsem, že TOHLE bude něco výjimečného. A nespletla jsem se. Na dotek jsem sledovala bez dechu, hltala každičký dialog, každý výraz tváře, uronila jsem slzu i se zasmála, zamýšlela se nad vlastním partnerským vztahem. Herecké výkony hlavních představitelů jsou brilantní a těžko mezi nimi hledat lepší. Pro milostné n-úhelníky mám slabost, ale ne každý režisér umí tuto tematiku uchopit originálně, neotřele a působivě. Mike Nichols to dokonale zvládl a já mám další snímek do mých top deset.

A Moment To Remember...někdy jsou slova nadbytečná. Celou stopáž jsem intenzivně prožila až do morku kostí, abych se v slzách podivovala nad sílou lidského citu, o kterém v tomto snímku plně platí, že "Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá."

Skoro se zdráhám napsat komentář k tak půvabnému dílku, snad abych mu něco z jeho půvabnosti neubrala. Film se skládá z dvou dějových linií, realistické, která nás zavádí do Španělska v období občanské války a snové, jenž přebývá v mysli Ofélie a snad i skutečně existuje, to už záleží na subjektivním cítění každého diváka. Realistická rovina nešetří krutostí a syrovostí, snová nám pak odkrývá přenádherný, avšak zároveň děsivý svět. Vše, každičký prvek, každičká scéna, dialog a postava zapadá do kontextu a slévá se v dokonalý celek, který mi umožnil vychutnat si každou vteřinu filmu a zažít opravdové filmové uspokojení. Nikdy nezapomenu na dominantního tajemného fauna, poletující elfy, starý strom s květy a děsivé ztvárnění ďábla. I postava a tepající srdce Ofélie hraje svou jasnou roli, a tak jak roste osamělost děvčátka v realistickém světě, stále více uniká do světa snového, aby zde učinila oběť nejvyšší...

Jen podle nádherného plakátu jsem očekávala hodně a dlouho se na film těšila. Už úvodní scéna lovu dává tušit, že tento snímek bude vyjímečný. Nějak jsme si zvykli, že krvavá jatka jsou nám servírována především ve filmech ze světových válek, z období holocaustu a jiných válečných konfliktů dvacátého století. A co se týká doby předtím, jako by se nás už tak nedotýkalo, bylo utopeno v běhu času, byla pouhá historie, pouze další kapitola v učebnici dějepisu. Obdobný pocit a taková bariéra se v člověku utvoří v prvních vteřinách filmu, kdy do objektivu vtrhnou spoře odění lovci a posléze si dělí ještě teplé vnitřnosti čerstvě získané kořisti. A pak se bariéra začne hroutit s poznáním, že tito lidé taky žili, smáli se a milovali. O to dojemnější je pak přepadení, odloučení, vraždy a útrapy, které Maye postihují. Není třeba nějakého hlubšího smyslu či větší myšlenky. Ta je prostá a přitom tak obsažná. Je to dechberoucí film o kořenech, rodové sounáležitosti, souznění s přírodou, překonávání strachu a...lásce.