frbulka

Jedním slovem: hnus. Více slovy: zoufalé opakování motivů z Princezny ze mlejna, která měla ale tisíckrát lepší úroveň, trapná snaha o vtip, používání moderních slov jako "prubnout" a bylo jich takových více, asi ve snaze zavděčit se mladým divákům, modlení se k zmodernizované oživlé světici, na jednu stranu vyvolávání svatých, na druhou stranu slovo "ježiš" zaznělo asi desetkrát, naprosto nepřirozené výkony snad všech herců, a hlavní dvojice...Štěpán a Štěpánka...tak to by nedostalo snad ani zamilovanou šestnáctiletou holku. Asi to vypadá, že jsem cynická a zahořklá vůči všem pohádkám posledních let, ale kam se poděly ty krásné pohádky našeho dětství? Jedno vím ale jistě...moje děti se budou dívat na ty samé, protože Čertovu nevěstu jim nepustím. A vzkaz pro pana Trošku: prosím Vás, raději už netočte...

Russell Crowe je neuvěřitelný sympaťák a i když box jako forma sportu je mnou absolutně nepochopený, musím uznat, že Těžká váha je vskutku půvabné dílko. V ringu bylo chvílemi pořádné napětí, které prožívá chtě nechtě i divák u obrazovky, doma u Braddocků zase bylo plno porozumění a lásky. I když film přináší přesně to, co se od podobných snímků věnovaných skutečné osobnosti očekává, nikoliv moc navíc, Těžká váha si zaslouží palec zvednutý vzhůru.

Jednou větou - tyhle filmy nestárnou. A ty Štěpánovy básničky - ty se mi líbí pořád:-).

Pohádka mě dostala už jako dítě a jako dospělá se na ni dívám pořád s tím stejným hezkým pocitem. Mrazík prostě k Vánocům patří.

Ač uznávám, že Trója hraje důrazně na líbivou strunu, pro mě zůstává i po sedmi letech působivým a dobře zpracovaným velkofilmem. Hlavní postavy jsou šikovně herecky obsazené - Paris v podání Orlanda Blooma je tak naivní, jak jen Paris ve starém eposu mohl být, jeho bratr Hektor je ztvárněn jako pravý opak - statečnost, čest a moudrost jsou rysy jemu vlastní, a do třetice Achilles - krásný, pyšný a slávychtivý polobůh by nemohl vypadat trefněji než jako Brad Pitt ve zbroji. Na Tróji je třeba (kromě výborné atmosféry a perfketního historicko-mýtického vykreslení doby) ocenit hlavně zachování charakterových rysů legendárních hrdinů a držení se původní předlohy (alespoň v základních bodech) která pochází z pera samotného Homéra.

Love hurts...

Dneska byl hostem kardinál Vlk - obdivovala jsem jeho statečnost a schopnost vyjadřování se, když mu byly kladeny kolikrát velmi nevhodné a útočící dotazy. Samozřejmě, úroveň jednotlivých dílů se liší, záleží také na konkrétním vkusu každého diváka a okruhu témat, které ho zajímají. Pro mě je podsatné však to, že otázky jsou kladeny z lidu, takže jsou normálnímu, i průměrně vzdělanému člověku srozumitelné, moderátor je umě koriguje, funguje jako potřebná spojka mezi tazatelem a hostem - a hlavně, nejsou zde žádné konfrontace pod úroveň - pro příklad nemusím jít daleko - např. Máte slovo...

Musím uznat, že příběh má ohromnou sílu a v době, kdy se většina materiálních jistot zdá víc a víc nejistých, kdy lidé brečí nad svou situací, kdy vzpomínají na staré dobré časy - a to trochu zkresleně, kdy si stěžují na seškrtávání platů, přitom ale mají na to, aby si každý den zašli na oběd, večer si zatopili, oblékli slušně sebe i své děti, přečetli si knížku či pustili televizi...v této době je takových příběhů strašně potřeba. Abychom zase spadli na zem. Vánoční koleda mi do duše (přiznávám, někdy vydřigrošské) vpustila takový zvláštní klid a mír...mír Vánoc.

Venkovským učitelem Bohdan Sláma rozladil v mnohých lidech struny, které v dnešní době filmů bez hlubšího smyslu a myšlenky není lehké rozeznít. Ale musíme těmto strunám dovolit se rozechvět a učit se citlivě naslouchat, jinak pro nás tento skvostný snímek bude jen dalším dílem o "těch divných mužích".

I tohle se může stát...ps: je na světě roztomilejší ženská než Martha Issová?:-)