Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Rozprávka
  • Horor

Recenzie (252)

plagát

Amores perros (2000) 

Tvrdý a syrový snímek - jako by pach všudepřítomné krve pronikal skrz obrazovku a prostupoval celým dějem. Amores perros těžce dopadal na mé vnímání, útočil na všechny mé smysly, nekompromisně si ode mě bral různorodé pocity, dotýkal se mého nitra a dostal mě do zvláštního rozpoložení, které mě přinutilo sledovat celý děj jedním dechem. Všechny tři povídky mě zasáhly, ze všech jsem si něco odnesla. Amores perros tvoří dokonalý, kompozičně sladěný celek, který v mé mysli zanechal nesmazatelnou stopu. A to od pětihvězdičkového filmu očekávám.

plagát

Zemský ráj to napohled (2009) 

Můžu jen říct, že jsem čekala něco mnohem horšího a že mě film vlastně docela mile překvapil. I herecké výkony byly výborné (kromě Vilmy Cibulkové i Tereza Voříšková, kterou jsem do této doby nedokázala úplně přijmout). Co ještě dodat? Že pro nás, kteří vládu socialismu zažily jen jako hodně malé děti, se zbývá spolehnout na vyprávění, vzpomínky, dokumenty a podobné filmy mapující danou epochu. A myslím, že tento snímek vystihl svou hořko-sladkou cestou dobu "temna" docela reálně, i když se v žádném případě nemůže řadit mezi nezapomenutelné či výjimečné.

plagát

Klub bitkárov (1999) 

Šíleně šílený film, který se pohybuje v originálních vodách, naráží do mantinelů, já stíhám, toleruji a vychutnávám styl, jakým je natočen, potom párkrát do mantinelů naráží, já ještě zavírám oči a pak ty mantinely zboří a v tu chvíli moje vědomí uř říká dost a bouří se. Klub rváčů je film opravdu neotřelý, s velkými kvalitami, které jsem místy i ocenila, ale zároveň tak schizofrenní a mimo veškeré zaběhnuté styly, že sama svým založením jsem nebyla schopná ho plně docenit, zhodnotit a strávit. Možná se k němu ještě jednou vrátím, prozatím však 65%.

plagát

Zoznámte sa, Joe Black (1998) 

Možná trochu slaďárna, ale s příchutí mystiky, tajemna a zajímavé atmosféry, kterou bych srovnala s Benjaminem Buttonem. A navíc snímek nese krásné poselství. Poselství toho, že zde nejsme věčně a každý den může být tím posledním. Naštěstí a zároveň bohužel pro nás, nemáme tu "výsadu" znát ten Den jako William Parrisch, ale můžeme se snažit s každým dnem tak naložit...(teď jsem to pouze napsala, ale jsem zvědavá, jak si poradím s realizací:-)).

plagát

Hotel Rwanda (2004) 

Když si pročítám komentáře mých oblíbených i dalších uživatelů, v každém je kus mého názoru. Byly to pro mě trýznivé dvě hodiny, které jsem prožila střídavě v slzách, údivu nad tím, jak malou cenu má pro jednoho člověka život druhého člověka, v úžasu nad tím, jak moc může někdo milovat a do toho všeho probleskovalo nutkavé přání, aby film už skončil a já se mohla vrátit k mému běžnému, bezproblémovému životu (po tomhle snímku si to opravdu uvědomuji víc než kdy dřív). Teď půjdu spát a na rozdíl od tisíce lidí po celém světě, kteří mír téměř nepoznali, budu mít spánek pravděpodobně klidný. A to je dar. A tak děkuji Hotelu Rwanda, že mi zase na chvíli otevřel oči...

plagát

Skrotená hora (2005) 

Nádherná příroda, tvrdá práce, nalezení vášně a lásky tak jiné a přece tak podobné, realita každodenního života, šeď, práce, přetvářka, lopocení, hory, západ slunce, láska, rutina, práce, peníze, intervaly mezi jednotlivými setkáními se zvětšovaly, vášeň se umenšovala, rodiny se rozšiřovaly, nespokojenosti přibývalo, ale pouto, které se zrodilo tenkrát v horách, to zůstalo až do konce. H.Ledger hrál výborně, J.Gyllenhaal skvěle. 85%. P.S.: Proč se na to se mnou nechtěla dívat žádná osoba mužského pohlaví?

plagát

S čerty nejsou žerty (1984) 

Nejkrásnější česká pohádka všech dob...herecké výkony stoprocentní a vše ostatní taky. I kdybych ji viděla tisíckrát, nikdy se neomrzí. Takovou pohádku jednou s radostí představím svým dětem.

plagát

Nuit blanche (2009) 

Moc zajímavé, technicky dokonale zmáknuté a krásné...ale jako bych držela číši plnou lahodného moku, jejíhož okraje se mé rty nikdy nedotknou...takový zvláštní pocit nenaplněnosti Nuit blanche ve mě zanechal...

plagát

Šíleně smutná princezna (1968) 

Protože se začínám vracet k Neckářovi, jehož písničky pro sebe objevuji až teď a vždy pohladí po duši, myslela jsem, že vytnu minimálně čtyři hvězdy. Ale nakonec musím říct, že pohádka na mě působila tak nějak šíleně a netradičně, že hezké písničky byly nakonec jejím největším plusem, jinak mě nic moc neučarovalo - a to včetně pruhovaných rádců-zrádců a Kokošky. Obsahuje ale i milé momenty, pro které hodnotím 65%