andrii

Klobouk nasadil, oblékl eleganci i pestrobarevné kalhoty šáši. Masku za maskou střídá v díle rozstřižené momentky - fotografické indicie k pokladnici.

Můj rodný domove. Ve věci soukromé. Z padlého nebe vedou schody do pekel.

... důvěrných to chvil. Motýli a můry. Citlivá místa, temné kapitoly. Labyrintem žen. Hlubinami porcelánových panen, erbovních dam, které se vybarvily. Chodbami tužeb a pudů. Poutem nenadálých doteků. Svíčce života už mizí, hyne knot. Její přání. Jediný krok. "Držte mne, když odcházím..."

Po nocích s pražskými uličníky - rebely.

"Odplata slz." Kvantum akce. Žádná legrace. Kvantum krve. Rudá žeň. Žádná elegance.

Ještě jedna věc, pane. Bez signálu, jste nahranej.

Průkopník rozkoše. Popularizátor odhalení "sedmého nebe Adama a Evy" na plátně.

...tonoucí. Hoře nitra, hlavy horoucí. Co musí podstoupit, vstřebat umělci, aby byli múzičností nepřetržitě magičtí? Být vnímaví k bolesti, až do hloubky.

Bez klíče. Bloudění. Blouznění. Nemožnost, neschopnost promluvy. Rty jsou sevřeny. V cizí zemi, není k nalezení, skutečná, společná řeč rodinné intimity. Bezúspěšné, bezútěšné jsou průniky do ní. Mystérium scén brání v anamnéze její identity. Stíny zalknuta, zanícená je duševní komnata. V ní nenápadně plápolá nenávratná temnota. Hoří a spaluje bytí - nebytí.

...mezi trnovými rámy. Odmítá ctěné nápadníky - kavalíry, růžové krajkoví. Unášejí ji volné verše niterní, až ji vzápětí uhranul a omámil, omotal si její cit, utáhl korzet manželský, sám ďábelský... Píchá kvítek zlověstný. Ničí a tíží kamenný pohled netvora. Potají popíjí poháry slz. Srdce v touze. Stůně, žízní po líbezné harmonii. Láska v dáli. Kráska v moci zvířete.