andrii

V této rodině, z otce na syny a dcery, má slabost dveře zavřené.

Kabaret očí vílí nevěst/k/y, toulavé Večernice z jihu, rozpouští cukrový závoj, napouští měsíční vláhou, Pierotovu slzu.

Už ti "padá listí." Už tě odzbrojili, ale... bílá vedle černé, v jedné řadě. Černá bílou objímá. Umíráček klávesnice míru hraje. Ztracená blízkost tebe dojímá.

Knoflíček za knoflíčkem. Zrníčko po zrníčku. Kámen na kameni. V jedné uniformě. Kabátce vybělené. Co jméno, to hvězda nejen na výložkách. Zlata karát. Na výsluní majestát. Výstavní herecký hrad. Úl společných, sopečných hlav. Davový, dávivý horečnatý mrav. Dunivý cval jehel v límcích. Vliv sil přediv neurčitých. Vybájeného budoucího zpřítomnění, faty morgány zrcadlení. Příval spálených lící. A cíl? "Písečný ostrov," který neodpouští, /ne/opouští, kdo má pod čepicí. I ten, z něhož vane čarovný pel. Černý vladař, co zavelel, když před branami nájezdníci.

Medový to poeta. Jedový prozaik. Mnohovrstevnatý dort vypéká, nechává vytékat. Strefuje se do chutí. Prominentním pralinkám. Maestro marcipánový. Slavná, šťavnatá třešínka. Švédská Marilyn. Flambuje fond flámový.

Rohatý naběrač vibrujících lidských vášní. Hypnotismus křesající t/o/ur. Kočovníci, tuláci bytí. Krajináři, uvázaní v běhu p/r/ovozu dní. Uvolnění intimitou nocí.

Padouch v obleku. Pavouk v obálkách. Mračný hráč s psaníčky, který vyleká.

Šéf domova křičí: "Na náš ranč patří rýč, který kypří. Žádné zbraně, to není bitevní pole, které zdravé kořeny ničí, ale když se zkříží, to pak bude velmi osobní, nutné řinčet vidlicemi, vážení."

..., toť part/i/e m/y/rt/o/vých panen aneb kam a proč se vždy zakutálí navléknutý prsten?

Štamgast noci, co má za milenku lunu, se vší její mocí. Štvanec temnoty. Černý pán, který krmí pověry nad místní poměry, hejno vran.