andrii

Brian De Palma rozhazuje sítě noirové svůdnosti, roztáčí part archetypálně osobité, výtvarně nefalšované a bohatě syté žánrové formy, kterou obepíná "dědictví" elegance stylu noir. Charismatický génius loci se rozeznívá v potemnělém dekoru depalmovské mytologie, magie filmů noir. Elektrizující stínohra konturuje smyslovou temnou pohledovost, půvab chiaroscuro polibků. Potemnělé paprsky šimrají tep expresionismu, glamour nostalgie. Atmosferická náladovost se snoubí, prolíná se záludností zločinu, proradnou hrou v hávu opojné kouřové clony. Filmová múza, herecká hvězdička, žena - vamp "Dahlia "zazářila" na nebi padlém, amorálním, obestřeném obskurním, povrchním a zrádným leskem slávy v řečišti hollywoodského narcismu. Pod pozlátkem zhýčkané a lakonické "addamsovské" smetánky se ukrývá podlost, prohnilost ambiciózní samolibosti. Podrazácká zjizvenost a podivínské zlo jsou pokořeny a následně hynou ve vizuálním svitu temného "zátiší." Vášnivou sofistikovanost dolaďuje módnost poctivé image noirovských figur. Lstivá a smyslná femme fatale H. Swank, rafinovaná zdrženlivost monroeovské S. Johansson, melancholicko uhrančivý "bogartovský "princ" Josh Harnett. Btw. Páni mají opravdu radši blondýnky :-)

V bikinách, v mini. Horké léto, horká těla. Dokonale opálená. V plném slunci. Dobronzova. Charisma Romy a Alaina sálající jedna báseň. Stoupající do hlavy, jako bublinky z dobře vychlazeného "šáňa." Honosné letní sídlo, opájení línou dovolenkovou idylou slastného nicnedělání, požitkářství mimo realitu všedních dní, spalující žár, žhavé milenecké souznění, průzračné vodní vlnky. Bazén jako ochlazující lázeň, relax, oáza, jako katalyzátor chvilkového vyšplouchnutí mysli... Rajský "ostrůvek" mileneckých radovánek je náhle nalomen příjezdem sebevědomého a chlubivého "vetřelce" a jeho dcery, která svou nevinnost, plachou atraktivnost, ukrývá pod unuděným, pohrdavým chováním vůči svému otci. Postupné spojenectví a sbližování snílkovských "rozervanců" protne tětivu blízké vzdálenosti. Psychologické tahy variability črtají obrazec postav, obrazec zahořklosti, žárlivosti, zrady, amoku mileneckého provinění. Zneklidňující tíže nevyřčeného, pohledové "výkřiky," tiše vkrádající se indicie rozčarování, hutně dusná, našponovaná atmosféra."Prst na spoušti" v impulsu provokace. Rivalský vztek umlčen slabošským sobectvím. Slunečná dovolená zpřetrhána v bažině hněvivé podezíravosti. Oddanost za každou cenu chrání svobodu na vlásku. Rány osudového štěstí v prověrce intenzity vztahu. Nánosy tragických jizev ve tváři nitra odplouvají na vlnách finálního usmíření.

Tvůrčí i životní brainstorming rozlévající se v nekonečný mejdan živelného uměleckého zápalu, pokřtěného slastnými neřestmi, které jsou dopingem, živou vodou tvůrčí obsese, ale i nespoutaným koktejlem balancování na periferii vedoucím k vlastní sebedestrukci. Síla scény taktů umělecké imaginace, erotické jiskření doteků vášnivého temperamentu tanečních kreací, svůdná fascinace muzikálových reflektorů, pokušitelská vábení pozlátka showbyznysu, energický workholismus, dokonaný zlatavý triumf múz jevištních na prknech euforického transu, výživná extáze tvůrčího i životního statutu quo. Show musí pokračovat až na doraz, adrenalinovou, spalující jízdou na perutích kabaretu k zaslouženým vavřínům.

Martyrium lásky zmítané v hávu "montecristovské" msty. Srdce Heathcliffa bije jen pro tu jednu jedinou, avšak neopětovaná láska Cathy, pokryje jeho srdce jinovatkou chladné mizantropie. Duše zasažená šípem zrady se zaprodá ďábelské manipulátorské odplatě. Tenkost hranic, kontrast lásky a nenávisti v grimmovsky laděné mysteriózní poetice anglického venkova a mytologických akordech hororové melancholie. Démonický "černokněžník" Ralph Fiennes jako elegantně temný vládce Větrné hůrky s mrazivou přitažlivostí ztělesňuje uhrančivé zlo, z něhož se (za)tají dech. Heathcliffovi vtiskuje doteky křehké zamilovanosti, nářky zanícených citů, odstíny bolesti zachvácené posedlou žárlivostí, živelnou nenávistí a mstivou krutostí. Jeho oči jsou skutečným oknem do "katakomb" Heathcliffovy tesklivé duše. Z jeho pohledů šlehají blesky charismatické černoty, děsivosti a zloby. Kamenné srdce je ve skutečnosti jen maskou plačící duše, zlomeného citu, tváře nešťastné a zklamané bytosti. Spiritistická posmrtně snová katarze vroucího objetí Heathcliffa a Cathy na milovaném vřesovišti budiž jakýmsi magickým vykoupením oné zhrzené pozemské lásky. Duše Heathcliffa čas od času bloudí Větrnou hůrkou jako memento zranitelné rozervanosti a niterné vášně v rozsudku citu, který zažehl plamen zášti a spálil veškeré kvetoucí bytí.

Náhodní milenci z baru se ráno probouzejí vedle sebe jako "tabula rasa." Až při společném brunchi opatrně a zlehounka vybrušují svou vlastní tvář prostřednictvím několika klíčových střípků, vzájemného a nesmělého oťukávání. Dějová linka naplněna střihovým dialogem vchází do mysli pomocí vzpomínkových útržků, bloudí v přemýšlení o uvadlých snech a kotrmelcích svých dřívějších životů v odlehčeném partu, vnitřní konverzace mapuje možné argumenty přítomnosti, obrysy budoucnosti se vydávají do končin hodných fantazijní filozofie. Nezávazné důvěrnosti ostražitě hlídají onu pověstnou jiskru, která nevyprchala ani s ranním kuropěním. Oba, ač by se vyslovili nahlas, chtějí z lásky na jednu noc, udělat daleko více. Ani malá roztržka mezi nimi však nezabrání tomu, aby polibek na rozloučenou, byl tím posledním. Jména mladého páru jsou odtajněna jeden druhému až v těsném závěru, jak příjemná, symbolická tečka sladkého happy endu. Komorně rozkošné, obyčejně vytříbené, kaskádovitě zkoumavé, křehce čisté. Á propos hnědovlasý Dustin Hoffman ve svém ateliérovém "mezonetu" je tak gentlemansky roztomilý a kouzelně šarmantní.

Nadčasový, svěží snímek protkaný originálními a nápaditými prostřihy, trefnými filmovými interpunkcemi, vtipnými glosami, odvážnými scénami a excelentními hereckými kreacemi v čele s nesměle-kouzelným Dustinem Hoffmanem. To vše hudebně „dozdobené“ dnes již kultovními melodiemi obou songů. Lahůdkový film, který nikdy neomrzí.

Pomocná ruka v exilu nesvobodného bytí. Statečná srdce, obětavost, nesobeckost, touha nevzdávat se a přemoci okovy oné ideologické konformní moci. Slzy přítomnosti prosluněné kratičkým milostným vzplanutím, s nadějným cílem blýskání se na lepší časy, ve svobodném království budoucnosti. Sugestivně pravdivé, psychologicky košaté, herecky vytříbené.

Činí se, větrolamy dění, jako Casablanca. Nezničitelnými činy. Truchlivě omlazující vizuální "velkoportrét" horoucí romance. Tlukot zamilovaných srdcí zahalen suknem časů nehostinných. Příliv lásky silné a houževnaté na pozadí náruče macešské. "Belle de Jour" Catherine Deneuve jako „vévodkyně“ plantáží oplývající vnitřní zanícenosti a silnou vůlí. Uhrančivě pohledný a hříšně přitažlivý důstojník Vincent Perez v načechrané elegantně svůdné sněhové i černé uniformě rozpíná svá charismatická objetí, proti jejichž dotykům nelze být imunní. Krajinné exteriéry "kolorují" prostupující výpravný půvab i trýzeň v pozvolném a neuspěchaném rytmu vyprávění.

Restaurant jako mekka uměleckých múz, vzájemných propletenců tvůrčích, mileneckých, přátelských, kolegiálních i rivalských. Každý si kráčí cestičkami za splněním svého malého/velkého snu. Každý touží po hvězdných polibcích slávy. Adrien Brody lehounce protíná éterično svého uměleckého já, svobodného a nezávislého uměleckého ducha, s rozervaností sobě vlastní, na jevišti (ne)chtěné reality.

Aristokratický vějíř barvitých, melodramatických rošád a milostných avantýr sňatku z rozumu a povinnosti... Dobové kostýmní orgie a pohádková výprava lákají k téměř rajskému životu, avšak za těmito sluncem zalitými slastmi, se pomalu odkrývá pravá tvář věci - tvář mocensky melodramatická, majestátní, intrikářská... Boj o vlastní důstojnost a pocit svobody, který vzhledem ke konvenčním způsobům a tradicím doby, se zdá býti až příliš "obskurní." Vzepřít se oněm konvencím by způsobilo rozklad a zmar pout rodinných. Pompéznost a honosnost na povrchu, chlad, tíže, prázdnota a pokrytectví uvnitř. Casanovsky dominantní vévoda - manipulátor s přísnou sfingovskou tvářičkou, místy až tyranskou zásadovostí, nedostupností a nepropustností srdce, zalitého slepotou k citům vlastním i citům svých blízkých. Frivolního šik vévodu s image ledového krále "barví" Ralph Fiennes, v jehož "diktátorském" výrazu se zrcadlí drobnokresba charismatické rafinovanosti, v jeho očích a pohledech se odráží výsostná kontrola moci i hříšná pojistka majestátnosti. Krásná, hrdá, silná a nakonec vyděračskými ústupky, smířlivá a poddajná vévodkyně Keira Knightley, jejíž "Sophiina volba" se řídí mottem: "Moudřejší ustoupí."