Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Krimi
  • Akčný

Recenzie (2 855)

plagát

Osudový kruh (1970) 

Melvillovská virtuozita, která si libuje v chiaroscuro dlouhých scénách beze slov, pohledových "explozích," úspornosti v dialozích, podkreslená sametovou razancí hudebního doprovodu. Noirovská image - atmosferický "déšť" chladných barev, náladovost nevlídného počasí a elektrizující stínohra osvětlení. Fascinace stylovým tichem, inteligentní spád tradic, procítěnosti a poctivosti starých dobrých francouzských kriminálek. Galerie trojlístku "ostrých" hochů v "columbovských" pláštích s puncem profesionality, minimalistickými gesty a činy s přesností švýcarských hodinek. Vážný "šerif" Bourvil na stopě, neústupní "bandité" na loupeživé stezce. Alain Delon se šviháckým knírkem neztrácí nic ze své pověstné charismatické jiskry, lišácké vychytávky policejního zběha Y. Montanda, mrštné kousky a esprit uprchlíka G. M. Volonté. Sázka na, do puntíku naplánovaný scénář, rozevírá nůžky blyštivého "zboží." Detailně vybroušená a krůček po krůčku precizně sehraná loupež klenotnictví. Běh času pomalu ale jistě utahuje smyčku a dává mat kruhu spojenectví, důvěry, chlapské cti a osudovosti přátelství. "Jeden za všechny, všichni za jednoho."

plagát

Melódia podzemia (1963) 

Loupežné soirée kasinovské klenotnice v gala elegantním provedení pánů z božského klanu, pánů G&D. Dva muži na canneském pobřeží, v plném slunci zlatavých lákadel. Stoický Jean, "jamesbondovský" Alain a závěrečná delikatesa. Bazénová scéna, aneb jak utopit peníze jedna báseň. Nelze jinak. A lup vyplul na povrch, bez lodivoda.

plagát

Bratia (2009) 

Výměna stráží u rodinného krbu. Přehození charakterové výhybky "toho hodného a toho špatného." Vyčerpávající očistec Tobeyho Maguirea, jehož nitro rdousí a rozežírá tíha afghánského pekla. Napravený flamendr a outsider Jake Gyllenhaal (jehož charismatickou vyrovnaností, chlapáckou touhou a mužným sympaťáctvím, jsem se chtě nechtě nechala svést :-), se stává obětavým "otcem," spřízněnou duší, láskyplným srdcem rodiny v čase plačtivém. Mezi ním a Natalií Portman pulsuje výjimečná esence, kratičké splynutí rtů jen krášlí onu šimravou chemii mezi nimi, která dává na chvíli zapomenout citové mizérii a prázdnotě. Emocionální smyk a uvíznutí v tenatech útrap zapříčiní psychický kolaps. Je těžké shodit obruče paranoie a nalézt původní klid katarzního vysvobození. Dlouhodobá léčba válečných skvrn, které může vyčistit jen a jen přítomnost a podpora rodiny. Komorně sychravé, úsporně mrazivé, civilně herecky jiskřivé.

plagát

Krátky film o láske (1988) 

Voyerské nokturno polského "Jamese Stewarta." Atraktivní modla v hledáčku senzitivního Okna do dvora. Oslava půvabů prvních (ne)vinných platonických lásek. Amorovy stopy tváří v tvář zrádné realitě. Posedlost láskou zvídavou, která přetavuje svá nezkušená křídla do reálných obrysů všednosti a sráží ony naivní idealistické představy. Zkoumavá rozkoš tápe v aktu milostném. Stopy šrámů pocitového rozchodu vypjatě signalizují bázlivý útěk k tragickému sebeobětování, vykoupením se z pohlcující nešťastné lásky. Láska plachá, nevyzrálá, upřímně zbrklá, která ve své nesmělosti klopýtá, zraňuje i trestá. Křehce smýkavá panel(love)story.

plagát

Oranžová láska (2007) 

Vizuální a emocionální hostina v pulzující melodii šípů Amorových. Zkouška lásky v odvážné i tajemné hře. „Romeo a Julie 21. století“ v antonioniovském kultu citů a pocitů. Rub a líc lásky v rytmu lyrické zasněnosti. Milenecká dvojice Káťa a Roman jako jedno tělo, jedna duše, jeden život. Pocitové křivky v kontrastujícím úderu emocí. Dva bohémští andílci na křídlech zamilovanosti, kteří se stávají „oběťmi“ svých vlastních citů, zbrklých a neuvážených rozhodnutí. Podobenství a síla andělské lásky v ikonických paletách, v paprscích vizuálního obřadu. Kamera dynamicky uhání, útržkovitě bloudí, zpomaluje, vykresluje podmanivou mozaiku poezie barev i závrať emocí. Klipovitá glazura formuje rysy detailnosti poetického fluida i fotografické dekorum podtržené přílivovými tóny hudebními. Opojná, bolestná, čarovně imaginativní souhra vizuálních meditací koresponduje s metaforami narace. Setkání dvou zaláskovaných duší ve zdrcujícím pokušení přitažlivosti i démonickém prokletí času. Vítězství a zmar jedné lásky zakleté v osidlech zlomové diagnózy.

plagát

Zatmenie (1962) 

Všechny tváře zasněné, nedostižné, krásně smutné Monicy v labyrintu "bouře" citů - citů tápajících, rozkolísaných, těkavých, nepolapitelných. Komunikace jich a "lásky" na křižovatce v žonglérské konfrontaci s proměnami moderní pospolitosti. Alain Delon zasažen polibky sebevědomí vrtkavého burzovního ruchu, zmítán (ne)přijetím prchavých okamžiků mileneckých. Zbloudilý "dotek" nemožnosti sebepřijetí podtrhuje onen potenciál nečitelných rozpoložení, rozladěného, neukotveného nitra. Tón abstraktní barvitosti, atraktivita jinotajů a vize detailnosti vrství komplikovanost smýkavé duševní konformity. Stačí se jen nechat unášet meditativními polohami kamery na odtažitou netečnost pocitových rozmarů oněch poutníků a být (ne)zasaženi existencí přemítající, rozpolcenou, zaseknutou, tonoucí ve vnitřním kosmu malátnosti tříštivého monologu.

plagát

Dedičstvo Ferramontiovcov (1976) 

Velmi křehká jsou pouta rodinná. Prohnilá smetánka rodinných příslušníků Ferramontiů v "křížové palbě." Zlá krev vyvěrající z marnivé honby za penězi, touhy vozit se ve zlatém kočáru. Plány potomků však zkříží rafinovaná krasavice andělského vzezření, stanovující vlastní, vychytralá pravidla hry, pravidla falše a předstírání. Mužská ješitnost v sítích decentního dravce. Vypočítavá manipulátorka s cílem dosáhnout nejvyšší mety, postupující krok za krokem na společenském žebříčku, opilá lákadlem prestiže nejvyšší ligy a "hédonistickou" vůní peněz. Mužští členové rodiny jako postelové loutky omámeni femmefatalovskou atraktivitou, zfanatizováni, svedeni a zneužiti pošramoceným chtíčem chamtivosti. Hamižný a proradný motiv budiž po zásluze "odměněn." Trysky zlatého kohoutku jsou navždy utaženy. "Dědictví" vévodí D. Sanda, která modeluje charakter dominy Ireny minimalistickou mnohovrstevnatostí, A. Quinn jako rázný patriarcha rodu a salonně fešný, prostopášný milovník Fabio Testi.

plagát

Teraz sa nepozeraj (1973) 

Zimní Benátky se stávají azylem k vymýcení trýznivosti, lékem k obrození slzavé duše manželské dvojice. Benátky v ledové "krustě" probouzejí tóny melancholického chrámového obřadu, benátské uličky pulsují bloudivou těsností, sžíravou "slunností," matoucím rozpoložením. Mrazivá pochmurnost halí onu krásu městečka gondol v záblescích akcentu vizuálních prostřihů reminiscence, spletité reality, přeludů, záchvěvů predikce budoucnosti. Jasnozřivé svědectví vzkazu ze záhrobí záhadné slepé ženštiny - sudičky přináší neklid, strach před nehmatatelným nebezpečím, tragickou předtuchou. Symbol červené svítí jako pečeť, odkaz, varovná výstraha před "poselstvím" zla. Vizuální dialog ještě více prohlubuje přízrak mysteriózního pohlcení. Zlo zčistajasna zákeřně udeří, ukryté pod červenou pelerínou. Prolog přeludu "Červené karkulky" splývá s pojítky vizuálně fragmentujících výbojů epilogu - kontrast vidiny vlastní krve cestou k osudové smrti v Benátkách.

plagát

Najvyššia ponuka (2013) 

Kouzelně snové, nostalgicky opojné, kaskádovitě mihotavé, vizuálně svůdné, pokušitelsky vrtkavé, tajnůstkářsky křivolaké, sladce jihnoucí... Odborník na slovo, resp. umění vzatý, znalec, který pouhým okem rozpozná umělecké falzum, starý mládenec G. Rush podléhajíc druhé míze, ctitel a obdivovatel půvabů ženské portrétované krásy, oddávajíc se "polibkům" těchto sličných múz na plátnech malířských ve své vlastní galerii, hýčkán a unášen obřadem okamžiku, avšak v reálném světě k opačnému pohlaví plachý, zdrženlivý, dosud nepolíben. Jim Sturgess coby zručný konstruktér, rádce, našeptávač a donjuanský dohazovač, Donald Sutherland jako věrný společník, obchodník s uměním, komplic v aukční síni, sběratel a estét se špetkou sarkasmu, Sylvia Hoeks jako dívka obestřená aurou záhadnosti, princezna zakletá za zdmi komnaty starobylého "zámku" čekajíc na vysvobození, která rozmělní nesmělost samotářského puntičkáře Virgila. Začínají námluvy s tajemnými indiciemi krášlícími a šimrajícími naše emoce. Pozvolný meditativní rytmus vytváří impresionistickou poetiku, která se snoubí s elegancí mizanscény, čarovným duchem místa. Kamera rozvláčně pluje, nechává diváka rozjímat i svádět estetickou fantazií. Rozprostírá ozvěny harmonie a zmocňuje se nadpozemské vůně onoho mystična vizuální scenérie. Užívá si každičkého zákoutí, každičkého starožitného pokladu, prestiže i okázalosti uměleckých skvostů. Paleta křivek, tahů a barev lásky podzimu života, lásky - té mocné čarodějky, která oslepuje a ohlušuje naše smysly, kdy propadáme touze, která nás zavádí na scestí. Odměna procitnutí se zastřeně zračí v iluzi cukrkandlové romance, v iluzi ideálu vnitřní naivity, v naději skryté v nefalšované víře nalezení "svatého grálu" v kulisách magické matičky Prahy, v nalezení imaginární katarze v prostorách pohádkové restaurace. "Není všechno zlato, co se třpytí."

plagát

Čierna Dahlia (2006) 

Brian De Palma rozhazuje sítě noirové svůdnosti, roztáčí part archetypálně osobité, výtvarně nefalšované a bohatě syté žánrové formy, kterou obepíná "dědictví" elegance stylu noir. Charismatický génius loci se rozeznívá v potemnělém dekoru depalmovské mytologie, magie filmů noir. Elektrizující stínohra konturuje smyslovou temnou pohledovost, půvab chiaroscuro polibků. Potemnělé paprsky šimrají tep expresionismu, glamour nostalgie. Atmosferická náladovost se snoubí, prolíná se záludností zločinu, proradnou hrou v hávu opojné kouřové clony. Filmová múza, herecká hvězdička, žena - vamp "Dahlia "zazářila" na nebi padlém, amorálním, obestřeném obskurním, povrchním a zrádným leskem slávy v řečišti hollywoodského narcismu. Pod pozlátkem zhýčkané a lakonické "addamsovské" smetánky se ukrývá podlost, prohnilost ambiciózní samolibosti. Podrazácká zjizvenost a podivínské zlo jsou pokořeny a následně hynou ve vizuálním svitu temného "zátiší." Vášnivou sofistikovanost dolaďuje módnost poctivé image noirovských figur. Lstivá a smyslná femme fatale H. Swank, rafinovaná zdrženlivost monroeovské S. Johansson, melancholicko uhrančivý "bogartovský "princ" Josh Harnett. Btw. Páni mají opravdu radši blondýnky :-)