andrii

Barcelonská "amnézie" Lino Ventury, který se stává účastníkem nevysvětlitelného, přísně střeženou obětí. Otevřením a nahlédnutím do 13. hotelové komnaty "se upsal" cizáctví své vlastní mysli, hledajíc smysl toho všeho, klíč k podstatě...a ctihodných mrtvol v utajení stále přibývá. Podivuhodná, neklidná hra motivů, vzkazů a chování "těch druhých." Matoucí kalkul, záhadné a rafinované polibky docela "obyčejného" zločinu, schizofrenní úzkost nebo hypnotický trik filmové dezorientace? A co ten kufřík?

Překročení Rubikonu vlastní svobody, minoritní příslušnost bičována jidášovskými polibky režimů. Generační freska osobní neoblomnosti, hrdosti, separace,... zrakem potomků z rodu "Slunečního svitu." Rodinná sága smáčená v očistci režimních syndromů načrtává myšlenkovou pečeť a sochá pomník vykoupením ze stigmat finálním katarzním poselstvím - jakýmsi osvobozujícím myšlenkovým verdiktem hrdosti a vztyčené hlavy. Kronika "slunečných poutníků" zajatých v malosti dobového diktátu, /ne/zalykajících se paprsků mefistovských, pozvedajících onu pomyslnou číši vnitřního omilostnění. 3 hodiny ve společnosti Ralpha Fiennese, který vás odmění vysilujícím, bystrým, elektrizujícím a charismatickým vhledem do trojice charakterových pater příslušníků mužského pokolení dynastie Sonnenscheinů, které nesou rysy heroické pedantnosti i individuální zářezy vlastní rozervanosti. Ralph Fiennes je tím pravým architektem hloubky vnitřních interiérů jednotlivých postav, které si prorážejí v poskvrněném světě étos polemické neoblomnosti, rozbouřené zranitelnosti, vnitřní přímosti, jemné rtuťovistosti i křehkého sex-appealu. Jeho oči jsou aristokratickým palácem, kterým prochází zvláštní svit, studánkou, v níž se odráží komornost mlčení, výkřiky sveřeposti i zdobnost oné posvátné niterné herecké kapacity.

"Jen pro ten dnešní den..." Přátelství, které se utužuje každý rok ve stejnou dobu, v jeden výjimečný den. Přátelství, které se dotklo galaxie jiskřivého p(r)otkávání. Střípkovité životní medailonky vzestupů a pádů "Popelky" Emmy a playboyského "flamendra" Dextera. Zapalovač citů čeří spodní proud hlubin lásky. Jim Sturgess skládá k nožkám své nejmilejší Anne Hathaway nejvyšší možnou nabídku. Ambivalence a obrozenectví obou charakterů v interakci srdcí a navigaci životů, které si podaly ruce ve správný okamžik, na správném místě.

Sluncem, létem, Itálií a tím pravým kavalírem políbená Liv Tyler v bertolucciovském atmosferickém obřadu ozdobné lehkosti bytí. Toskánský parfém bohémství prochvívá opojnost odpočinkového bezčasí umělecké smetánky. Slastná oáza líbivosti ovívá věk nevinnosti i sladce mámivou euforii oduševnělosti. Charisma bytí svléká onu virtuozitu nedotknutelnosti, onen vzrušující vánek času malin /ne/zralých. Excentricky živočišná, toužebně dráždivá rozkoš prchlivosti laská svůdný třepot erotična, opojný stisk milostných něžností a chválu oslav půvabů krásy de luxe ve všech jejích barvách a podobách.

"Můj dům, můj hrad" á la Tim Burton.

Stačil jeden pohled a byl ztracen...Motiv lásky a motiv pomsty se střetly, aby vznikla nadpozemská, nebesky unikátní "road-movie" lásky. Zločin jako rozbuška, zločin jako "osudový posel Amorův..." Vizuální meditace a korporace ticha. Podmanivá mlčenlivost intenzivních krůčků sbližování jsoucna lásky. Oční fluidum a charisma citů "shakespearovských milenců" na útěku. Pohádkově impresionistické, poeticky pohlcující. Oslava čarovné moci lásky. Minimalistický, leč okázalý pohled Cate Blanchett, mušketýrský rytíř Giovanni Ribisi, v jehož očích se zračí ušlechtilá čistota zamilovanosti. Oba vzdušně, s jistou lehkostí mimesis, portrétují ten nadnášející pocit, to neuchopitelné třepotání v srdcích, tu "zachumlanou" slast metakomunikační nirvany. Těžiště krásy uvržené do střídmosti slov, do velkoleposti činů.

"Lásku si člověk ze srdce (ani ze vzpomínek) nevytrhne..." Identita mysli mizí a je znovu restaurována v obrazovém i dějovém rébusu. Herecký vklad "ukázněného" Jima Carreyho, který vrství svůj charakter v partiturách střízlivé bizarnosti, nejrůznějších situačních podobách, percepčních výrazech a s nesmělou vážností "laškuje" s /ne/chtěnými otisky v labyrintu paměti. Anulování prožitků, embargo vzpomínek s humornými fantasy zatáčkami, odbočkami i zádrhely. Ztracená, hledaná láska vykukující v každé zákrutě vyhubených a znovu vyskakujících vzpomínkách.

Citlivý, zadumaný, prchlivý. Nadaný, tichý, charismatický Colin Firth, který duši svého malíře vyšperkoval jemnými mystickými tahy a povznesl ji do výšin letmě cenných, nedostižně ryzích svůdností. Malířova schovanka, křehká "sněženka," chápavá múza Scarlett Johansson ve vizuálně chvějivém, komorně éterickém příběhu o niterném souznění mlčenlivého vyznání, atmosferické malbě v království nebeském, vůli harmonie, o tom vzácném bušení tvůrčího zanícení, poezii uměleckého sdělení, třepotajícím střetávání a zachycení enigma oné umělecké procítěnosti. Poeticky lyrický valčík o dotecích posvátných, zasněných, něžných, cudně nevinných, inspirativně zranitelných.

Brokeback Mountain jako svatyně milostných dostaveníček, jako mlčenlivý strážce, vnímavý ochránce svobody zakázané, nepřípustné romance. Bůžek lásky vykřesal jiskřivý plamen, svými šípy prostoupil rozbouřená skaliska hor a peřeje řek, aby opanoval otevřená, konvencemi oproštěná srdce obou milenců poselstvím citu, rozlévajícím se v křehkost, spalující vášeň a toužebnou přitažlivost. Síla horoucí louče lásky, hloubka citu a pevnost slibu obtočených poutem živočišné shovívavosti, která se snáší na pírkách zanícené zamilovanosti a ukrývá se v magii vztahu jako perly v lastuře. Milenci Heath Ledger a Jake Gyllenhaal - sympaťáci k zulíbání, z nichž tryská žár emocí, žár kontrolovatelný vzhledem k jejich zázemí, v "třaskavém" elixíru o splynutí duší, duší jihnoucích v kapkách přítomné lásky. Třináctá komnata tabuizované lásky "Divokého západu," která neškemrá o laciné hrdinství, podporuje onu poetičnost a vzácnost okamžiku "být spolu" a kde stereotypní model svazku manželského, je jen nutností společenské uniformity. Láska, která byla opojným vřídlem, jako voda a oheň, jako den a noc. "Láska ubírá ducha těm, kteří jej mají a dodává ho těm, kdo jej nemají. "

Lesk a bída sladkého římského života. Serenáda reminiscencí felliniovského mýtu v alegorickém vystřízlivění. Toni Servillo jako požitkářský lev salonů, večírkovský král, švihák římský, pozorovatel a průvodce bohémským chrámem velkoleposti, zhýralosti, marnivosti, dekadence i falše. Řím jako mlčenlivý aristokrat, sentimentální divák, nostalgický impresário, shlíží do podpalubí pozlacené honosnosti, listuje v bonvivánské pýše, konzumní omezenosti, alibistické lhostejnosti karnevalového pozlátka. Noční závoj večírkovského království zakrývá věčně tíživou hořkost prázdnoty, hlas konformní slepoty odkrývá alternaci hýřivě pokrytecké mondénnosti. Římská elitářská bohéma se utápí v narcismu malátnosti, stává se zajatcem unavené reality, unuděné metafyzické skouposti. Zalykává se samolibým, plebejským "dress-codem" v otupělé bizarní vratkosti. Moderní pochroumaná smetánka uzamčená ve svých salóncích stereotypů a předsudků odhazuje škrabošku věhlasné bohyně Afrodity ve filozofické koláži života, života jako jednoho velkého mejdanu, jedné velké ironie, "enfant terrible" se ztrátou iluzí. V každém okamžiku klíčí semínko krásy, které zůstává skryto v naší niternosti, v letmém smítku tajemství prožitého okamžiku. "Nikomu nepatří život, však užívat mají ho všichni." Život je sen, naleštěný vnější plagiát, jehož vnitřní obnažeností jsme však neustále pohlcováni a nikdy jí nepřestaneme odolávat.