Mo.

Na tomhle bych asi musel "vyrůstat", tuším, že mě Komando nějak minulo a poprvé jsem ho viděl snad až v osmnácti - a sorry, tohle teda fakt ne. To už radši toho Van Damma a 1 vs 1000 na ruce a nohy, než 1 vs 1000 na kulomety, samopaly, raketomety a granáty. Na neschopné protivníky jsem od dob Chucka Norrise silně alergický a když ho ani jeden z toho milionu jeho směrem vystřelených projektilů nezasáhne, tak je to prostě trapný, to ať se na mě nikdo nezlobí. Ačkoliv teda beru, že je to klasika, snad vůbec nejtypičtější akčňák osmdesátých let a přestože Arnold vůbec neumí hrát, se zbraní v ruce a svěšenými koutky úst vypadá jako svalnatej anděl zkázy. Jen si říkám, že andělé asi nebudou až takhle moc stupidní.

Tenhle film mně něčím strašně vadí. Dokonce bych řekl, že mě na konci vyloženě na***l, ale ono se mu to dost dařilo i v průběhu. Mám pocit, že dělá z diváka takovým zvláštním, sofistikovaným způsobem vola, že mu do očí lže a za rohem se mu pak směje. Ah, už to mám! Tenhle film je totiž laciný (a to i přesto, že ho točil Jackson a nafutroval do toho spoustu peněz na efekty - vlastně dost možná právě proto). Ta holka v hlavní roli je strašně laciná, Rachel Weisz je laciná a úplně nejlacinější je ten vrah. Z nich všech vyzařuje nějaká lajdácká samozřejmost typu "to odehrajeme a protože jsme dobrý herci, tak to bude... dobrý". To samé platí pro příběh, hudbu, režii, i pro ty jakože vizuální efekty. Prostě je to celý... podraz. Podraz toho typu, u kterýho se (na rozdíl od jiných filmů) nějak nedokážu tvářit, že ho nevidím.

To je tak, když si říkáte, že Star Wars (natočené 1977) nebo Blade Runner (1982) byly strašně revoluční filmy a přitom nevíte, co jim předcházelo. Kdyby natočili Vesmírnou odyseu dnes, řekl bych, že je to vykrádačka známých sci-fi posledních třiceti let. A ono je to přesně naopak. Kubrick točil film simultánně s tím, jak Clark psal knihu a přestože se tím pádem v určitých ohledech liší (a zřejmě se i vzájemně inspirují), tak teď už rozumím tomu, proč je připisován A. C. Clarkovi takový význam. Taky už chápu, proč mi kamarád pár let zpátky tak teatrálně a zdrceně oznamoval, že umřel "největší spisovatel sci-fi". Nu, podobně jako Matrixu předcházel o desítky let Philip K. Dick a jeho virtuální vězení plné nic netušících obyvatel, byl to zřejmě Clark, kdo dal světu (mimo spousty dalšího, co se objevilo i ve filmu) myšlenku inteligentního lodního počítače s vlastní autonomií. Co se filmu týče, Kubrick natočil doslova epos - vědecko fantastický, filozofický, obrazový epos. Specielně po výtvarné stránce je to něco nevídaného. Kdo nemáte rádi Kubrickův styl a opravdu (hodně) dlouhé obrazové scény, na tenhle film pozor, mohl by vás v některých fázích nadmíru nudit. Ale pokud vám nevadí koukat na pětiminutovou sekvenci přistávání kosmické lodi a naopak si podobné věci vychutnáváte, budete unešeni (ne, fakt mě nikdy nenapadlo ptát se, z jakého filmu ty tisíckrát použíté a ohrané melodie pocházejí... ano, odsud - specielně "valčík" a "famfára vítězství"; jakmile uslyšíte první tóny, bude vám jasné, co myslím ). Všechno je tu vypiplané do detailu. Veškeré prostředí uvnitř i venku, herci (opice na začátku zvlášť), výborná hudba, i ten monolit. Celý snímek připomíná, než co jiného, umělecké dílo. Zvláštní zmínku si zaslouží vesmírná stanice a posléze kosmická loď - vypadá to, že George Lucas ty modýlky o deset let později už jen slepil tři k sobě, přidělal k tomu lasery a začal té věci říkat imperiální bitevní křižník (o interiérech lodí ve Star Wars IV už v téhle souvislosti vůbec nemá smysl mluvit). Shrnuto a podtrženo, TOHLE byla ta pravá filmová revoluce ve sci-fi - revoluce, před kterou by měly všechny pozdější takzvaně "zásadní" počiny s úctou pokleknout. Tady se psala historie.

Amélie naplňuje ideál takzvaně "čísté holky". Jako některé ženy hledají archetyp Bílého rytíře, my romantici máme Amélii z Montmartru. Hravou roztomilou holčičku, která už není tak úplně holčičkou. Dospělou, duševně neposkvrněnou ženskou, která ještě není tak úplně ženou. Holku, která to v životě neměla lehký, ale zatím toho nezažila tolik, aby jí to stihlo zlomit. Lidskou bytost, která "něco" ví, ale zároveň je téměř beznadějně ztracená. Ušmudlanou princeznu, která se do nás zamiluje dřív, než my do ní, ale na konci to budeme právě my, kdo jí vysvobodí - skrze lásku, kterou v sobě objevíme tím, že to nešťastné děvče pochopíme a dáme mu to, čeho se sice bojí, ale po čem neutišitelně touží. Amélie je předobrazem pohádkové dokonalosti a čistoty, která v reálném životě nikdy nemůže existovat. Přesto nás to k ní táhne, v marné snaze neušpinit to v nás, co už je přitom dávno poskvrněné.

O řád horší, než Pojišťovna štěstí.

O celou třídu lepší, než Rodinná pouta!

Nejdřív jsem si myslel, že jsem tu jednu hvězdičku dal za to, že se mi na tom líbí ta princezna. Ale pak jsem si uvědomil, že nejsem na blondýny a ona ani na tu blondýnu není zrovna nic moc. Potom jsem si říkal, že jsem zřejmě ocenil Rodena v roli černokněžníka. Jenomže on nepůsobí děsivě, inteligentně a nebezpečně, spíš jako by měl nějakou nepříjemnou až trapnou duševní chorobu, kterou si vypěstoval potom, co ho jako batole počůral jeho první pes. A pak mi to konečně došlo - tenhle film si tu hvězdičku zaslouží čistě proto, že vám může zvednou statistiky a počet vašich komentářů a vy se můžete cítit jako zase o něco větší filmovej znalec - protože upřímně řečeno, k ničemu jinému se tenhle film skutečně nehodí.

Pravá česká teenagerovská komedie. Téma (lyžařský výcvik prváků) je natolik univerzální a zobrazené situace natolik známé, že tu vůbec není znát datum výroby (1982) a jestli vaše dítě pojede na lyžák letos, můžete si být jistí, že se skutečně nic zásadního nezměnilo. Navíc Sněženky nejsou žádné zmalované stupidní husy (ale normální naivní patnáctky) a Machři nejsou ani přehnaně tvrdí ani přehnaně imbecilní (na rozdíl od snowboardujícího Kotka s Mádlem). Celé je to podané tak nějak citlivě, mile a film má i rozměr, který chytne za srdce. Však kdo z nás chlapů by se nenašel v mladém Václavu Koptovi? (a i těch Suchánků a Duchoslavů tu mezi námi pár bude)

Nápad vystavět film na anekdotách je zajímavý. Bohužel, jak je vidět, jen o humoru to naživu nevydrží. Chtělo by to nakrmit ještě něčím dalším. Něčím, co takzvaně "dělá film". Aby se to mohlo filmem vůbec nazývat. Protože tohle patří spíš na divadelní prkna, tam by z toho mohla být solidní komedie nějakého amatérštějšího spolku. Ale natočit to na kameru a pak to všechno pustit do kin, to je tak trochu vtip.

První a poslední počin Zdeňka Trošky, který si označení pohádka právem zaslouží. Jediný jeho film, u kterého má smysl řešit pojmy jako "herecký výkon" nebo "pohádkově znějící příběh". Michaela Kuklová je jako princezna roztomile dívčí, strašidla a čarodějnice jsou skutečnými strašidly a čarodějnicemi a ne jen směšnými živými loutkami a ten švec prťavec tam prostě sedne. Škoda, že se tu Blanarovičová projevila jako schopná hrát infantilně laděné... bytosti, protože tenhle film je možná to, co nastartovalo začátek konce její filmové kariéry (Princezna ze mlejna jí pak herecky pohřbila úplně - nutno dodat, že neprávem, připadá mi jako jedna z mála slušných českých hereček).