Mo.

Tohle a nic jiného naplňuje podstatu pojmu krimi seriál. Po všech stránkách perfektní a neskutečně ucelený příběh s maximální dávkou realističnosti, kde se jen dá. Jestli vás zajímá, jak vypadá pravá policejní práce běžné jednotky, podívejte se na The Shield. Jestliže se vyžíváte v analyzování DNA, sbírání smítek z podlahy, a vůbec používání hypermoderní techniky, tak čelem vzad a odkráčejte k ptákovinám typu CSI. Tady je totiž policejní základou rozpadající se budova, přezdívaná "stodola", kde občas nefunují ani ty hajzlíky. Ale rozhodně se nebojte, že pro samou snahu o autentičnost přijdete o jakýkoliv napínavý děj. Právě naopak. Epizody, které neposouvají kupředu hlavní linii jsou stejně vychytané a scénáristicky propracované jako ústřední vyprávění o partičce zkorumpovaných fízlů, jimž velí holohlavý tvrďák. Důrazem na propracovanost scénáře mi The Shield trochu připomíná BSG, kterému je podobné i zatraceně detailní psychologií velkého množství postav. Michael Chiklis by si za ztvárnění hlavní postavy Vica zasloužil málem Oscara (druhého bych udělil Jayi Karnesovi za postavu detektiva Dutche). Takhle promáklý a přitažlivý charakter, který se v průběhu seriálu navíc i solidně vyvíjí, se skutečně jen tak nevidí. Klobouk dolů před scénaristy i hlavním protagonistou. Po technické stránce stojí za zmínku především absence hudby - ano, zní to zvláštně, ale díky tomu se syrovost některých scén vyšplhala do naprosto netušených výšin a místy nezbývá, než zírat s otevřenou pusou na to, co právě snímá velmi dynamická a "dokumentární" kamera. Vedle The Wire (od stejných tvůrců) jednoznačně nejlepší, neřku-li, jediný seriál svého druhu. Unikátní a totálně kulervoucí výpověď o tom, že všechno se vám jednou vrátí, a stavění hradů z písku se nedá praktikovat věčně. Podáno tím nejlepším možným, naprosto nezapomenutelně luxusním způsobem.

Proč nejdřív Frank Miller neudělal komix, podle kterého by se pak natočil film o dobývání Tróje? Film, který by si nehrál na to, že je historický a u něhož by bylo jasné, že je na určitých místech určitým způsobem cool proto, že cool být má, a ne proto, že to filmaři nedokázali jinak natočit? Film, kde by postavy byly doopravdy "podle komixu" a netvářily by se, že jejich předobrazem je skutečná legenda o Tróji? Proč se prostě neudělala Trója ve stylu 300? Protože tohle... to není historický film. Tohle je popkorňák. Kvalitní, koukatelný, atraktivní, ale snažící se udělat ze sebe něco, čím není (a neměl by být). Tenhle základní rozpor pak sráží dojem z celého filmu a všech jeho jednotlivých prvků, od příběhu, postav, efektů až po kostýmy a celkové výtvarné pojetí. Z velkofilmu o dobývání Tróje se, zřejmě ne úplně plánovaně, stal kýč. Dobrý a zábavný, ovšem stále pouhý kýč.

Konečně film o invazi mimozemšťanů, který je pojatý z pohledu obyčejného člověka. A to se vším všudy. Obrovské plus za absenci VCHLM (VelkéhoChytréhoLidskéhoMozku), který by v průběhu filmu postupně celý problém s nezvanými návštěvníky vyřešil. Tady jde totiž (navzdoru názvu) o něco jiného, než o "válku proti mimozemšťanům". Divák sice celý film v podstatě nemá tušení "vocogo", ale to nemají ani jeho aktéři a je to tak jedině dobře. Nějaké zvláštní "inside informations", osvětlující z odstupu pozadí konfliktu, by tam rozhodně neseděly. Obyčejná rodina (fajnově zahraná) prchající před všudypřítomnou zkázou. Nic víc, nic míň. -- Konec je logický, protože za celou dobu se ve filmu nikde neřešilo "jak ty emzáky sejmout" (když nepočítám paranoidní plán chlápka s lopatou), takže by působilo ještě hůř, kdyby se někdo (vláda USA) vytasil s nějakou ultimátní zbraní nebo způsobem boje, a během deseti minut stopáže jim to natřel. Leč podstatné je, že takovýhle závěr působí jako rána kladivem a divák si připadá, jako by mu najednou někdo ukázal prostředníček - což je jednoduše špatně a tohle tedy Spielberg opravdu nevychytal. Jinak se mi to opravdu líbilo a mezi ostatními filmy o setkáních třetího druhu, tenhle jednoznačně vyčnívá - v pozitivním slova smyslu.

Trestuhodně nevyužitý potenciál. Toť hlavní charakteristika tohoto rádoby hororu. Snad nikde jinde jsem neviděl tolik nedotažených nápadů. Jakoby scénaristovi bleskla v hlavě myšlenka, ale vždycky zmizela nějak příliš rychle, a tak stihl zachytit jen její začátek, občas i prostředek, ale konec pokaždé unikl. Příběh je proto neskutečně rozsypaný - bohužel spíš jako krabička deset let starých puzzlů, ve které už chybí spousta okének, než jako čerstvě rozbité zrcadlo, které můžeme s trochou šikovnosti znovu sestavit. Ne, Gothika je bohužel opravdu špatně promyšlený horor a okamžiky, které dělají horor hororem tam jsou jaksi... no jen, aby se neřeklo. Přitom základní koncept se mi líbí a je značně originální. Co se ostatních aspektů filmu týče, je to spíše lehký nadprůměr, trpící stejnými potížemi jako příběh (nedotaženost). Halle Berry je mi sice obecně nesympatická, ale tady to hraje docela dobře. Možná by to tedy ve výsledku mělo alespoň na ten průměr, ale na konci filmu jsem odcházel hodně naštvaný ze zkratkovitého závěru a s příliš silným pocitem promarněného času. Takže takové hodně dobré 2*.

Film o tom, co nám řeknou lidé, když se jich zeptáme, o jejich rozdílných motivacích a o tom, že nikdo ve výsledku nepoví celou pravdu. A proto je poznání objektivní Pravdy v podstatě nemožné. Alespoň co se týče lidí. Divák zde od začátku vystupuje v roli soudce, takže film nemá žádný závěr ani žádné rozuzlení známé z typických kriminálních příběhů. Všichni účastníci incidentu vypovídají před soudem - natočeno je to tak, že herci sedí přímo před kamerou a vypravují tak divákovi a je na něm, aby se po skončení filmu rozhodl, co se tedy doopravdy stalo. Natočené je to dost "po staru" (vždyť film je z roku 1950), režisérem byl Kurosawa, snímal to jeho dvorní kameraman, a zemí původu je Japonsko. A tahle kombinace nemusí každému sednout - už jen proto, že styl vyprávění je na východě prostě jiný, než u nás na západě. Pomalé tempo může být pro někoho, kdo není zvyklí na východní produkci, těžko stravitelné, ale přesto je stopáž tak akorát a nebylo by moudré některé delší scény osekávat. Jinak film sám o sobě dává spoustu podnětů k zamyšlení, o lidech, o jejich světě, o morálních hodnotách, cti... Vyznění je ovšem značně pesimistické (i přes jasně pozitivní symboliku v úplném závěru) a vzhledem k té části Pravdy, která je odkryta, vlastně i dost deprimující.

Parádní "dětské" sci-fi, rovnocenný dobový konkurent dnešních Heroes a konečný důkaz, že ne všechny kytky smrdí. -- "Položíme Blešáky na lopatky!"

Jednoduché a blbé. Komix je prý fakt super a docela bych tomu i věřil. Je vidět, že dobrých nápadů je v něm dost, jenomže ve chvíli, kdy vezme filmové zpracování do rukou člověk bez špetky fantazie, tak jde veškerá originalita do háje. Příběh s nadprůměrným potenciálem tak okamžitě spadne k bodu mrazu (zvláště závěrečné "vyvrcholení" bylo na stříbrný drát do oka!). Ale dobrá, to by zase tak nevadilo, vsadíme na kvalitní akci, vychytané triky a cool postavy, no ne? Kéž by. Přestože film nemá ani hodinu a půl, je to místy tak neskutečně mdlé a hloupě natahované, že se modlíte, aby začalo alespoň na chvíli všechno kolem vybuchovat, lidi křičet, a hlavní hrdinové používali jednu speciální schopnost za druhou. Jenomže když k tomu nakonec dojde, trvá všechno fakt jen tu chvíli a ještě to není zrovna kdovíjaká podívaná. Po všech stránkách pohřbené na úroveň běžného průměru - a to jen v těch lepších scénách. Dvojka prostě dopadla stejně jako první díl. Bohužel.

Pointa je prozrazena hned v úvodu a asi i právě proto je to tak dobré - protože tohle téma už bylo zpracováno několikrát, režisér zcela správně předpokládal, že kdyby vsadil vše na závěrečné odhalení, film by tak degradoval. A tak tenhle problém obešel tím, že to celé "pustil pozpátku". Výsledkem je nejlépe natočený snímek na dané téma, který se sám nese v duchu závěrečného citátu Steva Jobse a ukazuje tak opravdu jenom to podstatné. A na to není potřeba víc, než těch 5 minut. Vynikající, skvělé, dojemné.

Nejdřív jsem myslel na "hodně poctivé 3*" nebo "jakž-takž 4*" - pak jsem si ale uvědomil, že v tomhle filmu (naprosto chybně) hledám něco, co nejenže tam není, ale především tam ani nemá být, nehodilo by se to tam a výsledek je lepší bez toho (ano, mluvím o nějaké "smyslu"). A když jsem se na to teda konečně přiměl dívat jen jako na oddychovou akční komedii, tak jen lehce nadprůměrné hodnocení se najednou zdálo zoufale málo. Zombieland je totiž docela originální - není moc filmů, které míchají dohromady humor a zombies a když, tak je ten humor buď až příliš velký brak anebo ten poměr zkrátka není namixovaný s dostatečným citem. Naproti tomu tady si užijete spousty (občas) nestupidního humoru, fajn hlášky, dobře vymyšlené cool postavy a relativně inteligentní (komediálně-akční) příběh - čímž chci říct, že scény jdou za sebou v takovém pořadí, že se na to dobře kouká (abych v tom zase nehledal něco, co tam být nemá); jinak je to samozřejmě předvídatelné až "hrůza". No a obě zdánlivě nekonzistentní dvojice představitelů jsou doopravdy fajn, každý je svým vlastním způsobem (ne)sympatický a co víc, herci doopravdy "pasují" na svoje postavy. Bill Murray bez komentáře (jen mě naštvalo, že jsem okamžitě poznal, jak umře), Jesse bude mít minimálně příštích deset let problém překonat vlastní nastavenou laťku z The Social Network (a furt se mi tím bude připomínat), no a z Abigail Breslin se pomalu začíná stávat "velká holka". Společně "s tou sexy černovláskou a drsňákem, co vypadá jak Krokodýl Dundee" jim to celý film prostě a jednoduše funguje. Navíc jako celek Zombieland nepůsobí "odfláknutě" - vizuální podoba postapokalyptického prostředí se celkově dost povedla a efekty jsou místy fakt na úrovni. Obzvláště potěší délka celého filmu, která je opravdu tak akorát a není to moc natahované (a klidně bych to ještě o 5-15 minut seřízl a udělal to víc akční). Překvapivě vtipná, fajn a originální příručka, jak přežít v Zombielandu, s několika nečekanými "bonusy" navíc.

Na úvod jeden zásadní poznatek: Ne, opravdu to není "film o drogách". Spíše je to o lidech, kteří takzvaně "nemají do čeho píchnout"... a to, že si z toho píchat začnou (heroin), vlastně ani není zase tak podstatné. Vše důležité je totiž řečeno na úplném začátku a úplném konci filmu. Všechno mezi je jen výborná omáčka plná vtipu, zábavy a zmaru hlavních protagonistů. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si rodinu. Vybrat si zas*aně velkou televizi, myčky, auta, přehrávače kompaktů a elektronickej otevírak na konzervy. Jo, takováhle budoucnost může vypadat jako úplná blbost (a dalo by se s úspěchem polemizovat, jestli to tak je). Jenomže chlapci, a především hlavní hrdina, zjišťují, že těch alternativ zrovna mnoho není a ta stupidní, společností nadefinovaná cesta životem je možná to jediné, co má v dohledné době nějaký smysl. Jinak Ewan McGregor a Robert Carlyle podávají neuvěřitelný výkon a herecké obsazení vůbec se prostě povedlo. Plus je potřeba vyzdvihnout soundtrack, který tomu dodává tu správnou šťávu a taktéž bezva kameru a střih. A náctiletou sexy školačku Kelly Macdonald (obzvlášť její parádně uzemňující proslov při odchodu z klubu).