Mo.

Lepší závěr, než v podobě filmu Serenity si seriál Firefly nemohl přát. Dokonce by se to dalo brát tak, že první a jediná série Firefly (než seriál studio zařízlo) byla jen jakýmsi úvodem, prologem k Serenity. Seriál byl místem, kde se nám postupně představí všechny postavy a svět kolem nich, aby se to pak mohlo ve filmu patřičně rozjet. V tomto případě naprosto nelze hodnotit samostatný film - a nemá smysl se na něho koukat bez znalosti seriálu. Jedno s druhým je nerozlučitelně spjato. Byly naplno využity možnosti a potenciál mnoha postav a sympatická partička "pašeráků", kteří nemají v lásce Alianci, konečně dostala příležitost přichomítnout se k něčemu opravdu velkému. Zůstal bezvadný styl, atmosféra, humor, hlášky, efekty, hudba... "pouze" to bylo celé pozvednuto na vyšší level. Pokud se vám líbilo Firefly, tenhle film si zamilujete. Skvělá práce.

Suverénně jedna z nejlepších filmových adaptací podle herní přelohy. Povedlo se na velmi solidní úrovni zachovat to hlavní - atmosféru. Ta je tvořena na prvním místě zvukovou kulisou a neskutečnými tóny, z kterých by se každý normální člověk po delší době musel zákonitě zbláznit. Ale i obrazová stránka a hlavně prostředí bylo nejenže replikováno výtečně, ale je velmi působivé i bez jakékoliv znalosti originálu (hry). Silent Hill je dobrý horor sám o sobě, jen je poněkud jiný, než většina současných monster/survival kousků. Nedává hned všechny odpovědi a děj není poplatný tradičním klišé. I styl vyprávění je jiný a přestože se z toho režisér očividně snažil udělat tak trochu popkorňák, nesklouzl k mainstreamu zase tak moc. Proto se může, hlavně zezačátku, zdát, že je všechno takové hloupě účelové (třeba střídání Temnoty a Světla), střípky příběhu jsou "jen tak" bez rozmyslu poházené a celé to nemá žádný hlubší význam. Opak je pravdou. Příběhově je na tom tenhle film lépe, než 90% srovnatelných počinů. Ačkoliv je pravda, že se filmařům nepovedlo skloubit vše dohromady úplně čistým způsobem a některé pasáže bohužel vyznívají poněkud naprázdno. Celkově však většina podobných hororů kvalit Silent Hillu nedosahuje ani omylem a jedná se tak o jeden z nejlepších filmů svého druhu za posledních pár let a rozhodně nejlepší horor roku.

Na fotbal jsem nikdy nekoukal a znát všechny souvislosti, dokázal bych si zřejmě tohle představení užít ještě o něco víc. Ale i takhle je to skvělá a zároveň děsivá zábava. Přibližuje realitu (nejen) českého sportu mnohem víc, než článek v tisku nebo televizní vyjádření zaintersovaných osob. Přitažlivou formou představuje absurdně samozřejmé chování šedých eminencí, které dění na hřišti ovlivňují bez toho, aby si byť jedinkrát koply do míče. Petr Čtvrtníček, který je autorem celé divadelní hry, si napsal postavu Ivánka přímo na tělo a předvádí sice přízemní a lidový, přesto (na české poměry) kvalitní a především značně odzbrojující humor. Jiří Lábus dostává mnohem méně prostoru a slouží především k tomu, aby měl Čtvrtníčkovi kdo nahrávat. Hudební intermezza orchestru výborně sedí, operní duo však vyloženě nezapadá. Co dost kazí dojem, je dle mého názoru zcela zbytečný ryze divadelní úvod a závěr.

Jednu rozlehlou garáž jako "meeting point" po nevydařené akci a dobře vymyšlené (a obsazené) postavy je to jediné, co Quentin potřeboval, aby vytvořil zábavu, která se dá krájet (doslova). Méně "intelektuální", než Pulp Fiction, ale dost možná Tarantinovštější. Kontrolní otázka: Když dáte gangsterům běžné barvy jako krycí jména (Mr. Blue, Mr. Orange...), kdo z nich získá označení Mr. Black? Nikdo - černou barvu musíte vynechat, protože by se o ni poprali.

Na začátku osmdesátých let musel být tenhle film něco jako zjevení. Zaslouženě byl nazývan v mnoha ohledech revolučním. Skutečný klíčový mezník ve sci-fi kinematografii a zřejmě první cyberpunk v historii filmu. Podobně jako svého času Matrix, udal i Blade Runner filmový ráz sci-fi na mnoho let dopředu a inspirovaly se jím desítky filmů. Jen mi to přišlo celé trochu roztahané a toho děje tam mohlo být přeci jenom trochu víc a občas se vyskytovala i vyloženě hluchá místa. Ovšem (možná jen z dnešního pohledu) pomalé tempo vyvažují neuvěřitelně úsporné a precizní dialogy. Postavy toho ve filmu řeknou hrozně málo, ale každou větou je řečeno strašně moc. A po závěrečných titulcích je rozhodně o čem přemýšlet.

I před tímhle filmem byl (a vždycky bude) problém vysvětlit nezasvěcenému jedinci, co to vlastně jsou ty "hry na hrdiny" a v čem spočívá tajemství jejich masové oblíbenosti. Ale pokud se někdo, kdo nezná herní předlohu, podívá na tuhle zrůdnost, získá pravděpodobně doživotní averzi vůči sousloví Dungeons & Dragons (v tom horším případě i vůči zkratce RPG). Nebo se v něm jednoduše usídlí pocit, že žánr fantasy je definován především vysokým množstvím klišovitosti, jednoduchosti a stupidního humoru. [--] "A co ty, jdeš s námi?" - "Copak mám na výběr?!"

Stodvanáctá variace na stejné téma. Zhruba od poloviny filmu i méně pozorným divákům dochází, jak to vlastně celé je a předpovědět závěrečnou pointu není zase tak složité. A pokud celou druhou polovinu filmu doufáte, že to je celé jinak a filmaři vymysleli něco originálnějšího, přichází na konci nevyhnutelně zklamání. I přes svoji neoriginalitu je to velmi kvalitní film, který samozřejmě táhne především výkon Leonarda DiCapria. Potenciál příběhu je v rámci žánru (a onoho neoriginálního tématu) využit více, než dostatečně a prostředí izolovaného ostrova s psychiatrickou léčebnou je velice atraktivní. Škoda jen, že tu něco podobného nebylo pár (hodně) let zpátky, kdy by ono "překvapivé rozuzlení" bylo podstatně údernější. Celý problém Shutter Islandu je prostě v tom, že o tomhle tématu točí Nolan filmy už asi patnáct let.

Vynikající béčko, které zřejmě původně neaspirovalo na to stát se legendárním filmem, ale postava Riddicka je natolik výrazná a nezapomenutelná, že se z Pitch Black stal film takřka kultovní. Tenhle snímek byl pro Vina Diesela skutečným odrazovým můstkem k jeho dalším "cool" filmům, protože do té doby prostě nehrál žádné drsné sexy svalovce, které ho pak proslavili. Ačkoli ani v Pitch Black není zrovna typickým "všemi ženami milovaným klaďasem" a většina jeho postav v dalších snímcích do velké míry těží právě z konceptu Riddicka, na kterém Černočerná tma stojí a padá. Bez něho by to bylo jen průměrné sci-fi s nic moc efekty a plytkým dějem, které by zapadlo. Ale po přidání klíčové esence v podobě trestance s "vyleštěnýma očkama" se z toho stala hororová akce hodná zapamatování.

Předsudky. Nejen rasové. Způsobující utrpení. I to vlastní. Perfektně zvládnuté a vyvážené prolínání několika dějových linií, stoprocentně uvěřitelné herecké výkony a na jeden film skutečně vysoký počet překvapivých a dechberoucích momentů. Hodně realistické, stále však dostatečně filmové a divácky atraktivní. Se spoustou et(n)ických ponaučení a morálních poselství, přesto rozhodně ne plytké. Film o tom, jací jsou lidé a co s námi dokáže udělat strach z někoho, kdo se od nás liší.

Ale no tak, koho vlastně zajímá, jestli to takhle doopravdy bylo? Kouká se na to luxusně a jako příběh o šikovném klukovi, který (možná drobet nefér) k pár miliardám dolarů přišel, to nemá chybu. Dodnes mně neznámý Jesse Eisenberg se pro mě stal hvězdou nejvyššího formátu a sám sobě nastavil tak neuvěřitelně vysokou laťku, že jestli zůstane u filmu, bude mít jeho kariéra možná docela rychlý konec (jeho herecké výkony budou mít už teď nutně pouze sestupnou tendenci). Stejně tak Justin Timberlake dostal dost možná svoji životní roli - však u kolika postav se poštětí, že jsou napsány herci na tělo? Neskutečně sedící obsazení je asi vůbec největším plusem filmu, který z The Social Network dělá to, čím je. Perfekcionisticky natočený "komorní velkofilm" o pozadí vzniku největší komunikační net služby všech dob.