Mo.

Je těžké hledat v té hromadě zvráceného násilí, brutálního masochistického sexu a extrémního lidského ponížení, nějaký myšlenkový přesah a filozofický podtext. Ale ono to tam je (celé se to odehrává na konci druhé světové války, nikoliv v blíže neurčeném čase; oběti jsou židé, násilníky nacisté; mladí chlapci a dívky vs. staří dědkové atd.) . Přestože Markýz de Sade byl zřejmě totální úchyl, jeho díla jsou v jistém smyslu uměním a to mnohem hodnotnějším, než valná většina toho, co je dnes za umění vydáváno. Stejně tak Pasolini asi neměl v úmyslu natočit nejdrsnější porno století, ale stejně jako většina kvalitních režisérů, snažil se cosi sdělit. Bohužel to dnes už jaksi nejsme schopni vnímat a Saló tak často působí buď ryze účelově anebo rovnou směšně. Řekl bych, že problém je v současném náhledu na zvrácenosti a kontroverze ve filmu i popkultuře obecně. Asi se shodneme, že ve třetím dílu Saw těch myšlenek k nacházení příliš mnoho není - zhruba stejně je tomu v případě drtivé většiny dnešní, povětšinou akčně hororové, filmové tvorby. A to je ono. Násilí má dnes jediný účel a to šokovat, vzrušit a přitáhnout, ovšem tím to zpravidla končí. Což vede u konzumentů k otupělosti a neschopnosti nahlédnout někam dál, než k nejbližší kapce krve nebo výkřiku bolesti. Ve 120 dnech sodomy je naopak kontroverznost prostředkem, nikoliv cílem. Násilím a šokem z toho, co divák vidí, to nemusí končit. Byť paradoxně je tohle v zásadě to jediné, co je neotupělý člověk schopný vnímat. Nicméně je, dost možná, mnohem horší, než hrát si na to, že je v Salu ukryto jakési vyšší poselství, tvářit se, že všechen ten hnus se nás vlastně vůbec netýká. Že jsou to jen zvrácenosti, které zajímají jakési odporné tvory někde tam venku, které snad ani nemůžeme nazývat lidmi a kteří s námi nemají vůbec, ale vůbec nic společného. Ono totiž jedním z poselství snímku je myslím tvrzení, že "i tohle je člověk". A ne jenom "ten druhý", ale do jisté míry každý, vy nebo já. Není důvod shazovat ze stolu 120 dnů sodomy jen proto, že je to zvrácenost. A ještě větší chybou by bylo udělat to "právě proto".

Matrix dal světu hollywoodského akčního filmu dvě věci: Bullet time... a budoucnost plnou sexy holek navlečených v černých latexových kostýmcích a se žhavým železem v rukou. Blade se zapsal do historie kinematografie svěžím názorem, že být upír je fajn, a že bojující upíři jsou divácky atraktivní. No a pak někoho napadlo vzít upíra, navléct ho do latexového kostýmku, dát mu do ruky bouchačku a říct, že umí bojovat. A protože i filmový producent musí živit rodinu a platit alimenty, padlo rozhodnutí, že onen upír nebude upírem, ale upírkou a zabíjet nebude kamarády upíry, ale ošklivé chlupaté lykantropy (aby v kontrastu k jejich ošklivosti patřičně vynikl sexappeal naší upírky). A to je vesměs to jediné, co stojí na Underworldu za zapamatování. Zbytek je... dle očekávání. Jedním slovem kýč. Nebýt Kate Beckinsale, na kterou se opravdu dobře kouká a které role nočního tvora s extrémně vyhraněnými stravovacími návyky vyloženě sedí, nebylo by tu moc čeho se chytit. Ono se na to sice ve výsledku dá jakž-takž koukat, ale když už v tom člověk začne hledat alespoň tu kvalitní akci a promakané efekty, tak i v tomto se bohužel tak trochu zklame. A přitom na tu nálepku "dobrá akční řežba" tenhle film snad i původně aspiroval, leč nepovedlo se.

Čekal jsem mnohem víc akce, o dost méně propracované a vleklé dialogy a zdaleka ne tak zajímavou hlavní zápornou postavu (a ne, nemyslím tím Hitlera). Nic z toho se mi nesplnilo, ovšem po závěrečných titulcích jsem odcházel spokojený. Film jsem musel v polovině pozastavit, spustit prohlížeč a na csfd proklikat seznam herců a podívat se, co je to zatraceně za ženskou, která dostala postavu té židovské holky. Dodnes jsem sice jméno Mélanie Laurent ani nezaslechl, ale... nu, takovéhle herečky mají zkrátka jen ve Francii. Hanební Pancharti se z Tarantinovi tvorby hodně vymyká, přestože jeho osobitý styl je na celém díle pořád dost znát. Jen je tu poměrně znatelný odklon od kýčovitosti a občas to skoro vypadá, jako by se Quentin snažil točit seriózněji - ale v příštím záběru dojem zase vždycky velmi rychle "napravuje". Jiné, než obvyklý Tarantino, ale chytlavé, vcelku neotřelé a hlavně zábavné.

Dokonalé naplnění pojmu "pohádka". Má to všechno, co by člověk od pohádky očekával a odhadem tak tunu věcí navíc. Jen namátkou: Spousta skvělého humoru, rozvětvený příběh, správně fungující, efektní a hojně používaná magie, spousta parádně napsaných osobitých postavy, epická hudba... Velmi milé překvapení se koná v podobě neprofláknuté Claire Daines a její Hvězdičky. Vůbec většina postav je nejen scénáristicky vybroušených (Neil Gaimanův rukopis je znát) , ale i nadmíru dobře zahraných. A když jsme u hereckých výkonů, je nutno zmínit vpravdě legendární ztvárnění "hrůzostrašného kapitána pirátů" Třasoštěpa Robertem De Nirem. Celkově výborná podívaná a kupodivu nečekaně kvalitní a vůbec ne laciná zábava, díky které Hvězdný prach ocení vlastně spíše dospělejší publikum. Málokterý hollywoodský film si v porovnání se Stardustem může troufnout nazývat se pohádkou a jen málo pohádek je tak milých, zábavných a... pohádkových.

Pozdní období normalizace očima příslušníka StB? Jen trochu. Spíš příběh o sebedestrukci formou cesty za iluzí normálního života. Antonín je hajzl. Ale zároveň člověk, který musí svoji lidskost neustále potlačovat, i když ve skrytu duše touží po tom být jako ostatní. Žít obyčejný život a těšit se z obyčejných věcí. Ale nemůže. Už to v podstatě nedokáže. A protože už si zároveň nedokáže dostatečně dobře lhát, že to, co dělá má nějaký smysl, upne se k nereálné fantazii, která mu má přinést vykoupení. Tím začíná cesta, z které není návratu. Cesta, v níž nemají místo filozofické debaty o principu fungování totalitní společnosti ani jakákoliv prvoplánová kritika tehdejšího režimu. Cesta, na níž se Antonín Rusnák s až psychopatickou zaslepeností upíná k představě jediného světlého bodu v moři nesmyslnosti jeho vlastního života. Jednoznačně nejlepší český film svého druhu.

Julius Ceasar věděl, že aby mohl vládnout, musí lidem dávat "chléb a hry". Jinými slovy je potřeba mít co do huby a u čeho se večer po práci odreagovat. Kdyby tenhle seriál za časů starověkého Říma vysílali místo zápasů gladiátorů, lid římský by se vzbouřil a zavraždili za tuhle zrůdnost Caesara mnohem, mnohem dřív, než se to povedlo úskočným senátorům. Anebo by římské impérium nepoložil vpád barbarů, ale sociální problém v podobě všeobecné intelektuální degenerace obyvatelstva. Ti, co tohle natočili, by zasloužili předhodit lvům.

Většinou není žádný zvláštní důvod sáhnout po české produkci. Na to, abychom byli schopni točit větší množství kvalitních věcí jsme prostě příliš malá zemička - není tu dostatečné odbytiště a tak v českém filmu zkrátka nejsou prachy (o nedostatku opravdu kvalitních herců a režisérů nemluvě). U seriálů se tenhle problém projevuje ještě mnohem markantněji, protože u nich je zapotřebí především ucházející scénář, který vydrží na dostatečně dlouhou dobu - a právě v tom bývá problém. Českých seriálů, které by stály za řeč je minimum a většina jich má datum výroby 5-15 let zpátky. Comeback se sice tváří jako něco výjimečného a na české poměry zřejmě i je (jedná se v zásadě o jediný český sitcom amerického střihu), ale v porovnání se zahraniční tvorbou je ta kvalita prostě a jednoduše špatná. Nezachraňuje to ani české prostředí ani na české reálie šitý humor. Na výběr je mnoho zábavnějších seriálů typu Comebacku, jen většinou nejsou české. Což alespoň trochu náročnému divákovi obvykle nijak zvlášť nevadí. Snad jednou přijde doba, kdy bude mít smysl věnovat českým seriálům svůj čas .

Jediný film, kde Tom Cruise doopravdy hraje svoji postavu. Prošedivělý profesionální zabiják Vincent mu výborně sedne - možná i proto, že je to jedna z mála "postav s osobností", které se mu kdy dostaly do rukou. Cruise se v téhle roli myslím hodně našel a jeho výkon je (právě na jeho poměry) velmi uvěřitelný. Jak je u Manna obvyklé, film se tváří hodně realisticky. Tradičně hodně dynamická kamera snímá přesně to, co snímat má a vyhýbá se tomu, co divák nechce vidět. Přestože se příběh často posouvá kupředu až nechutně účelově, zápletka je originální, chytlavá a vydrží poutat pozornost celé dvě hodiny. Očekávaným zklamáním je závěr, ale nic moc jiného se ani čekat nedalo. Jediná noc v životě taxikáře a jeho značně nekonvenčního zákazníka vypadá ve výsledku hodně atraktivně (byť jako celek je to zkrátka nedotažené), dobře se na to kouká a Jamie Fox s Tomem Cruisem tentokrát prostě a jednoduše odvádějí dobrou práci.

Tenhle film není komedie. Je to milé až roztomilé, příjemné, sympatické a velmi často úsměvné, ale okamžiků, které by zavdávaly příčinu k smíchu je tu jako šafránu. Je to mnohem víc absurdní drama, než komedie. Už jen (na komedii) neskutečně kvalitní výkony herců a skvělá psychologická propracovanost postav naznačují, že tenhle film neaspiruje na tradiční americký chechták plný zvířátek, typicky humorných situací a rádoby vtipných poznámek. A byla by chyba k němu tak přistupovat. Tohle je totiž příklad filmu, který je zábavný i komický zároveň, ale není trapný a především, nesnaží se být za každou cenu komediální. Little Miss Sunshine je plná ojedinělých a dost silných a zajímavých momentů, ale pokud budete očekávat na konci každé scény nějakou vtipnou pointu, která by vás měla rozesmát, budete takhle čekat celý film a na konci odejdete zklamaní. [--] Tohle je asi jediný film, u kterého snesu Steva Carella, kterého jinak nesnáším. Dokonce se dá říct, že jeho role je zde výborná a nic lepšího asi nikdy nehrál (a hrát nebude). Aneb takhle to vypadá, když komik hraje nejdepresivnější postavu v celém příběhu.

Bondovky bylo vždycky trochu obtížné hodnotit. Jejich ráz se měnil s každou obměnou hlavního představitele. Co herec, to jiný film. Co herec, to jiný 007. S příchodem Daniela Craiga a Casina Royale jsem si řekl "Wow! Konec šamponovitým hošíkům, tohle je konečně pořádný Bond!". Líbila se mi Craigova osobitost, surovost a hlavně nový styl vyprávění a šmrnc, který to celé dostalo. Jenomže Quantum of Solace vzal tentokrát do rukou režisér, který se diváka snaží přesvědčit, že série o agentovi s povolením zabíjet je jen tuctová akčňárna a Craiga se pokusil napasovat do role průměrného přihlouplého "chlapíka s pistolí". Většina věcí, co jsme měli na Bondovi rádi zmizela. Promyšlený děj i nezaměnitelná atmosféra se rozplynuli v záplavě akce, která už od prvního pohledu působí lacině a existuje ve filmu jen pro akci samotnou. A kupodivu právě ani ty akční scény nejsou nic moc, je to nuda, efekty a triky takové, že žádné a člověk si chvílemi připadá jako u nějaké béčkové vykopávky. Prostě celkové zklamání. Zřejmě nejhorší Bondovka poslední doby.