Mo.

Je to sice pořád Trigun, stejný svět, stejné postavy, stejný humor, ale to podstatné se jaksi vytratilo. Vážné okamžiky, které v seriálu dokázaly tak skvěle a brutálně kontrastovat s naivní stupiditou Vashe, zde totiž vůbec nefungují. Přitom právě ta temnota, ta odvrácená tvář, dělala z Triguna to, čím byl. Teprve to dodávalo seriálu hloubku a jedinečnost. V Badlands Rumble na filozofování jakoby není moc prostoru a když, tak je to strašně plytké, nedostatečné a "nemá to sílu". Pro příznivce Lidského Tajfunu je to sice pořád skvělá zábava, ale pokud jste dokoukali původního Triguna do konce a chápete hlavní postavu v celé její komplexnosti, budete z tohohle filmu zřejmě zklamaní, protože žádný pětihvězdičkový nářez se bohužel nekoná.

Haha. To se dalo čekat. Žižek i tentokrát válí.

Šebestová vypadá jako jeden z těch kluků, co ho na základní škole nikdo neměl rád a Mach mi připomíná drobet jetou českou emo holku. No tvářilo se to docela dost slibně, ale bohužel, naproti veškerým očekáváním, se žádný bizzar sex ani po hodině a půl filmu nekoná a celou dobu se děj dost nepochopitelně točí kolem prapodivného kusu starého telefonního přístroje. A všichni se zcela schizofrenně tváří, že skrze něj lze vykonávat jakési prapodivné magické rituály, jež mají reálný dopad na svět kolem. Kupodivu u tohoto až příliš nevinného fetišismu vše končí a dokonce ani zřetelně se rýsující potřeby čtyřnohého stvoření, mylně zaměňovaného za psa, nedojdou naplnění. Vpravdě poněkud nedomyšlený počin...

Ať se vám to líbí nebo ne, Televizní noviny mají ze všech pořadů na všech kanálech, běžících mezi sedmou a osmou hodinou večerní, zdaleka nejvyšší sledovanost. Hodnocení 30% na CSFD tím pádem (jak už to na CSFD bývá) nereflektuje všeobecný názor, nýbrž jen názor uživatelů ČSFD (konkrétně počtu něco kolem tří tisíc lidí, kteří vůbec měli žaludek tuhle zrudnost hodnotit). Jinými slovy, zprávy na Nově jsou populární a lidé se na ně dívají a důvod, proč je to taková ohyzdnost je stejný jako ten, proč se to těší tak velké pozornosti a proč je Nova nejúspěšnější televizní stanicí u nás: Reflektuje potřeby lidí. Potřeby jako je touha po nasilí páchaném na druhých a z toho plynoucí možnosti prožít si falešnou sounáležitost, potřebu pocitu senzace, nevšednosti a pocitu, že se děje něco zvláštního a speciálního, co si zaslouží, abysme tomu věnovali energii. A protože se jedná o "zpravodajství" (#@{ß$×), uspokojuje i tu vůbec nejsilnějí touhu, touhu po tom spatřit svět jednoduše, v nějaké kompaktní a pochopitelné podobě a dostat ho naservírovaný přímo k sobě domů, s každým soustem třikrát předžvýkaným, s plechovkou dietní coly na spláchnutí a dezertem v podobě ujištění, že to nakonec všechno dobře dopadne. Je to hnus, je to ubohý, je to šílený, ale z nějakého důvodu právě tohle lidé potřebují a právě tohle hledají. A i když si uvědomí, že je to strašná špína a lež a manipulace a celé je to blbost, stejně na to koukají dál a namlouvají si, že teď už je to neovlivňuje, protože si od toho všeho získali intelektuální odstup (což je nemožné a je to jen další lež, kterou na sebe lze hrát). Televizní noviny jsou naprostý psycho, je to extrémní perverze a zároveň je to droga, jejímuž užívání se brání jen těžko, protože uvědomit si, že mi to škodí, v tomhle případě zdaleka nestačí. Ještě je potřeba na to skutečně přestat koukat!

Dalo se čekat, že film celou atmosféru z knihy nakonec totálně zmrzví, ale že u toho mrvení bude přítomna nejpřitažlivější herečka Evropy a s ní i Tom Hanks, to teda byla rána pod pás. Z Audrey mi bylo skoro k pláči, protože celý její herecký talent a všechen její obrovský sex-appeal, je tu doslova zadupán do země a na ní samotné je to znát, že je tak trochu nasraná z toho, že nemá co hrát. A že si nedupnul Hanks, to už je vyloženě divný. Celý tenhle filmový projekt je neuvěřitelně naivní a troufalý... propadák. Opět si někdo myslel, že vydělá pár stovek miliónů dolarů bez toho, aby musel doopravdy máknout a takhle to dopadlo. Vysoce nadprůměrný potenciál, trapně podprůměrný výsledek a vraždění hereckých es bez jakékoliv injekce proti bolesti.

Pro spoustu lidí je tenhle seriál přitažlivej asi jako moje podpaží po turnaji v pinpongu - a kdysi jsem na tom byl podobně. Nechápal jsem, co je vtipného na tom, když o sobě nějakej páchnoucí skunk prohlasí, že je jen nechutnej neotesanej pologramotnej nemuzikální chlípnej tupej kosmickej vágus a jakýsi chodící vysavač mu na to opáčí, že už se mu konečně začíná vracet paměť. Leč co čekat od někoho, kdo se oblíká tak strašně jako já? Dokud moje IQ nenarostlo na 6000, byl pro mě každý, kdo koukal na Červeného trpaslíka obyčejným kryptofašistou a karikaturou muže, jež by nepřelstila ani čajový pytlík. Zkrátka dějiny píšou vítězové a dle direktivy Vesmírného sboru 362358892_B mají všechny národy na konferenci nárok pouze na jedno parkovací místo. A teď si jdu zahrát kulečník s planetama, vy slizcí měkkýši!

Nejefektnější, nejluxusnější, a vůbec nejlépe zpracovaná kritika a zároveň obhajoba současné globální filozofie - tedy utilitarismu (názoru, že jediným kritériem je vyšší dobro nebo, chcete-li, všeobecný užitek). Nekompromisní sonda do duše jedince, společnosti, kultury, lidstva a archetypu moderního hrdiny. Příběh, který by se měl stát jednoznačně jedním ze základních kamenů mytologie jedenadvacátého století. V tomhle filmu je prostě všechno. Od masek a ohně až po násilí a sex. Dokonalý a bezchybný kosmický vtip. Vytvarný kinematografický epos. Absolutní povinnost pro každého obyvatele tohohle malého koutu Vesmíru.

Vesměs zklamání. Kate Winslet je boží tak nějak sama od sebe, ale ona tady prostě nemá co hrát. Celé je to takové strašně utahané a nudné a ten jeden velký zvrat za dva díly jsem si nějak nebyl schopen užít spolu s hlavní hrdinkou. Působilo to na mě vždy chladně a ne úplně reálně. Mildred Pierce je další z děl, která jsou řemeslně na jedničku (proto ty tři hvězdičky), ale chybí jim nějaký rozměr, který by divákovi dovolil se do toho všeho vožit. Není tam něco, co by se ho přímo týkalo, něco důvěrně známého, co by mohl vzít za své a pomocí čeho by se vnitřně ztotožnil a spojil s tím, co se před ním odehrává. Pokud do toho tvůrci nedají srdce, tak je to prostě znát.

Celé vyznění a morální poučení (prachy nejsou všechno) je jasné a očividné. Co však dělá tenhle film zajímavý je reálný kontext. Jan Bárta alias Ahyde. Největší a nejbohatší český doménář a nejzářivější příklad a symbol moderní doby o sobě nakonec ze samého "štěstí" nechal udělat film (zatím poslední zápisek na jeho blogu facingtheabsurd.com odkazuje na trailer k tomuhle filmu s poznámkou, že ho sám produkuje). Ukazuje to na obrovský paradox. Ahyde sice ono "očividné" poselství (Tak máš všechno chlapče. A co teď s tím, že?) chápe a je si ho vědom, ale v duchu postmoderny udělal to, že svůj příběh vystavil všem na očích a tím ho zdánlivě zlegitimizoval (tahle snaha byla znát i na jeho starém, dnes už zavřeném, blogu). Jinými slovy, celé to zazdil ve smyslu "Prachy nejsou všechno, ale všechno stejně mít nelze, tak mám alespoň ty prachy. Víc happy už bejt nemůžu." -- na Czech Made Man nemá smysl dívat se bez toho, abyste věděli, kdo je ve skutečnosti jeho hlavním hrdinou; jinak pro vás bude snímek pouhým fiktivním příběhem s jakýmsi plitkým neoriginálním morálním poselstvím. (pro ty, co si myslí, že ten film není o Ahydovi, ale o Dennym: mám důvěrné insider info, že hl. hrdina je skutečně Ahyde)

"Neznáš mé pravé já." - "Andy, ty nemáš pravé já." Nechápu, že mi tenhle film tak dlouho unikal.