Pevné puto

Ani na moment nepochybuji, že Peter má velkou fantazii a umí jí krásně zprosředkovat nám, divákům a za to ho taky patřicně uznávám. Nicměně tady právě ten fantasy prvek s mezinebem nebo co to bylo, byl sice skvělý, vizuálně i vypravěčsky, ale až příliš tupil napětí a promíchaval emoce. Zřejmě bych chrochtal blahem, kdyby se film zaměřil jen na pátrání vraha, takhle to taky nebylo špatný, ale místo skandovanýho chrochtání, jsem si u TV jen tak pochrochtával. Stanley zahrál skvěle a Saoirse byla taky výborná, hlavně jak byla v tom podzemí, tak skvěle zahrála tu proměnu z prvotního nadšení v strach. (01.04.2011)

Kde nic není ani smrt nebere (scénář) a méně znamená mnohdy více (triková stránka). Předkládané obrazy jsou sice nejednou nádherné, ale emočně naprosto vyprázdněné. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Peter Jackson dojede na syndrom provázející tvorbu Tarsema Singha. A přitom to v úvodní půlhodině má všechno potřebné, včetně u tohoto typu snímku tolik potřebných zmiňovaných emocí. O to více bolestnější je zbytek stopáže, jelikož výtečný "prolog" akorát dokazuje, že by to bývalo šlo i jinak. Kupříkladu více v náznacích namísto okázalých CGI krajinek. (03.01.2010)

Peter Jackson ztratil soudnost a stal se z něj povrchní megaloman se sklonem ke kýčovitosti. Když řeknu, že co se plytkosti děje a dialogů týče, je na tom Pevné Pouto podobně jako Emmerichovo 2012, ani zdaleka nepřeháním. Až na to, že u rádoby silného dramatu je tato skutečnost mnohem smutnější. A u té sekvence s nešikovnou babičkou jsme se jako měli smát? Já jsem si u ní tedy spíše vzpomněl na trapnou českou Pánskou jízdu s Martinem Dejdarem. Vyrovnání se se ztrátou člena rodiny mělo být znázorněno tím, že tatínek se nechá zmlátit, maminka odjede kamsi na venkov trhat jablka a sourozenci se tváří jakoby nic? Dělá si ze mne Jackson srandu? Odrežírováno a zahráno je to sice s přehledem, ale co naplat, když po každém moudru, které postavy vypustily z úst, jsem měl nutkání zacpávat si uši a kroutit hlavou, jak to znělo uměle a povrchně. Když pak usměvavé dětičky začaly pobíhat po kukuřičných lánech, vybavila se mi strašlivá závěrečná scéna z Knowingu (ale to aspoň mělo koule celej předchozí děj), já film definitivně odepsal a zbytek stopáže už jsem se jenom bavil dalšími přicházejícími klišé. PS: Kdo se toto odváží srovnávat s Fontánou (se kterou to má společné jen část tématu a Rachel Weisz), a to ať už pozitivně - "je to stejně dobré", tak i negativně - "je to stejně špatné", anebo vizuální a dějovou stránku hodnotit lépe než u Avataru, je buď hloupý, anebo slepý. PS2: Tenhle člověk kdysi natočil Braindead OMG :´( (04.01.2010)

Velice rozporuplný film - zatímco vizuální efekty v čele s nádhernými sceneriemi mezisvěta dodávají tomuto mystickému místu potřebně fascinující nádech, tak myšlenkový obsah, logika, či jakákoliv hmatatelná sdělnost zcela chybí. Ovšem i tak patří tato obrazová onanie stále k tomu nejlepšímu z filmu, neboť se v ní aspoň neprojevuje plytkost a faktická bezobsažnost scénáře, kterou se navíc Pevné pouto snaží tak nestydatě a okatě zastřít patetickým emocionálním návalem (pár míst evokuje Twilight). Na druhou stranu vedení kamery a střih byli vážně dost dobré, Jackson není břídil. 5/10 (03.01.2010)

Když jsem byl malý, chtěl jsem být ovocem do Jogobelly. To Peter Jackson měl větší ambice - vyprávět dojemné příběhy skrze film. Pevné pouto se ale zaseklo tak nějak na půli cesty. Vše sice krásně vypadá, dobře se na to kouká a herecky nejednou překvapí (ahoj Marku). To ale nic nemění na tom, že příběh jedné epizody CSI tady režisér roztáhl na dvouhodinovou stopáž a ještě se do toho neustále snaží naplácat rádoby filozofické či artové momentky. S předlohou nemám zkušenosti, takže nemohu posoudit, jak moc se od své adaptace liší. Tuhle verzi ale Jacksonovi fakt nežeru. Chybí tomu duše. (03.01.2010)