Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Akčný
  • Romantický

Recenzie (1 241)

plagát

Všetko je osvetlené (2005) 

Viděno spíše náhodu, ale byla jsem překvapena. Povedené vyprávění o hledání kořenů své rodiny a potažmo i hledání sebe sama v kontrastu dvou odlišných kultur. Navíc Elijahovi sedla role kupodivu hodně dobře, a líbila se i druhá hlavní postava Alexe, i když jeho představitele (Eugene Hutz) jsem předtím neznala. Zpočátku vtipné, pak spíš melancholické a trochu posmutnělé, ale jako by to ukazovalo život, jaký je, v jeho syrovém stavu. Tak nějak to na mě působilo. ~(4,3)~

plagát

Cudzinec (2010) 

Nebezpečná Angelina, sympatický Johnny a jeden slabší akčňák s překvápkem na konci. Chvílemi je to zábavné, chvílemi i trochu napínavé, jen ta pointa vlastně není žádná. Po zjištění, jak celý film dopadne, si už nedovedu představit, že by se na tohle chtěl někdo dívat podruhé. ~(2,8)~

plagát

Milý John (2010) 

Podobných filmů o lásce dvou lidí, ale nemožnosti být spolu, je už tolik, že nebýt něčeho výjimečného nebo originálního, už skoro nemá smysl na to koukat, pokud se v tom vysloveně někdo nevyžívá. I tento film spadá spíše do průměru nebo podprůměru, ale naštěstí jsou zde aspoň dva sympatičtí herci, především Amanda Seyfried, na kterou se stačí jen dívat a může vám být skoro jedno, jestli hraje nebo nehraje dobře. Plus se mi ještě docela líbil vložený příběh o sběru mincí, i když se nejednalo o hlavní dějovou linii. Aspoň něco tam tak působilo netuctově a to je dobře. ~(3,0)~

plagát

Jedz, modli sa a miluj (2010) 

Název stejně líbivý jako samotný film... Takže co vlastně Eat, Pray, Love nabízí? Julii Roberts, jak si užívá pojídání všelijakých dobrot, jak mění svůj život tím, že se začne modlit a meditovat, a jak nalezne svou životní lásku... a ať už je v Itálii, Indii nebo Bali, vždycky je kolem ní spousta milujících lidí, kteří jsou ochotní pomoci nebo poradit. To by bylo v kostce všechno. Kouká se na to sice hezky, ale jak už je vám možná jasné, na to, že se to tváří jako film s nějakým životním poselstvím, to ve skutečnosti téměř vůbec nemá hloubku. Pár "osvícených" scén se zde možná najde, ale celkově je to film povrchní, příliš idealizovaný a prvoplánový. Takže na zpříjemnění odpoledne nebo večera možná dobrá volba, ale nejspíš nemá cenu v tom hledat něco hlubšího. ~(3,2)~

plagát

Nadoraz (2010) 

V poslední době jsem spíš pro zábavné filmy, takže tenhle přišel neskutečně vhod. Navíc byl nad očekávání vtipný, s dobře napsaným scénářem. Jak Robert Downey Jr., tak Zach Galifianakis hráli skvěle a v roli hlavních postav padli tak nějak dobře k sobě, takže i tohle přidalo na kvalitě filmu. Zkrátka podařená komedie. ~(4,2)~

plagát

Harry Brown (2009) 

Co se stane, když policie nic nezmůže, a tak na stará kolena vezme jeden muž, který už nemá co ztratit, spravedlnost do svých rukou? No, poukázat na určité problémy film sice dokázal, ale nejedná se vůbec o můj oblíbený typ žánru, což se odráží v mém hodnocení. Smrt, střelba, pomsta, strach, výkřiky - nic v čem bych se příliš vyžívala, ač je film třeba sebelepší. ~(2,8)~

plagát

Jomei ikkagecu no hanajome (2009) 

Romantické drama podle skutečné události. To je sice fajn, ale pořád je to jeden z mnoha asijských filmů o nehynoucí lásce dvou lidí a následné tragédii, kdy jeden z páru má smrtelnou nemoc. A takových filmů jsem už viděla víc (i z korejských), takže se mi tak nějak začínají zajídat, i když žádný z nich vlastně nebyl špatný. Konkrétně Yomei Ikkagetsu no Hanayome je třeba určitě film nadprůměrný - má docela dobré herecké výkony a je dojemný v mezích, tak aby vysloveně netlačil na city, čehož si cením. Chci tím říct, že mi přišel o něco přirozenější než jiné tématicky stejné filmy. Takže zážitek pěkný, ale asi bych v nejbližších letech neměla vůbec chuť to vidět znovu. Silnější tři hvězdičky. ~(3,4)~

plagát

Hana zakari no Kimitachi e - Special (2008) (TV film) 

Slabší než seriál, bohužel. Původně jsem spíš čekala, že se bude jednat o jakési završení a že se speciálem dořeší vztah mezi Mizuki a Izumim, jelikož v tomto ohledu skončil seriál tak nějak nejistě. Ale místo toho sledujeme zpětně události, které se měly odehrát mezi sedmým a osmým dílem a jen něco málo z toho, co se stalo po skončení seriálu... a v tomto málu se nic zvláštního stejně nestane, takže nic moc navíc se nedozvíme. Díky speciálu se akorát seznámíme s novou postavou Julií a zažijeme pár dalších směšných epizod. Toť vše. Stále příjemné, jako byl seriál, ale na speciál mi to přijde tak trochu bezvýznamné. ~(3,8)~

plagát

Hana zakari no kimitači e: Ikemen paradise (2007) (seriál) 

Trefa do černého! Po Hana Yori Dango je to další japonský seriál, který mě skutečně dostal. Není to sice úplně nejlepší z japonských dramat, které jsem viděla, ale nejspíš by vyhrál jako ten nejzábavnější (nasmála jsem se až až). Někomu možná tenhle šílený typ humoru může přijít přehnaný nebo až moc trhlý, ale pokud nepatříte mezi ty skutečně "normální" jedince, tak si vás možná Hanazakari no kimitachi he taky získá. Skvělý příběh, horda humoru, úžasná atmosféra a postavy, které si oblíbíte - tohle všechno podle mého Hanazakari no kimitachi he nabízí (málem bych zapomněla ještě na bezvadný soundtrack, ze kterého tak nějak taky srší zábavnost). Líbily se především hlavní postavy, které hráli Horikita Maki a Oguri Shun, ale kupodivu jsem si oblíbila i Tomu Ikutu, který mi předtím přišel spíše nesympatický. Jenže jsem přišla na to, že když změní svůj obvyklý výraz bez úsměvu (jaký měl třeba v Hana Yori Dango nebo jaký mívá na různých fotkách v časopisech) za rozzářený veselý obličej, je to skoro stoprocentní rozdíl. Líbila se ale i spousta dalších postav, dokonce i včetně Oscara Himejimy, který by možná byl schopný vyhrát cenu za nejstupidnější postavu japonských doramat (pitomější postavu s hloupějším chováním a výrazy jsem snad ještě neviděla). Ale to ještě pořád není všechno - díky Hanazakari no kimitachi he jsem si byla schopna oblíbit i herce, které jsem předtím příliš neznala - třeba Mizushimu Hiroa nebo Kimuru Ryoa. Ať se na to dívám jak chci, byl to pro mě hodně "přínosný" seriál, který mě pobavil a zase mě o kousek blíž přitáhl do toho skvělého světa japonských hraných seriálů. Snad jediné, co se mi příliš nelíbilo, byla ta trapná rozlučková scéna v posledním (dvanáctém) díle, kdy zástupy lidí, kteří se s Mizuki loučily, působily opravdu klišovitě. Ale to je jedna jediná scéna v té spoustě jiných scén a situací, které jsem si po celých dvanáct dílů užívala... V hodnocení mám prostě jasno. ~(4,7)~

plagát

Gokusen: The Movie (2009) 

Skvělé završení celého Gokusenu. Obzvlášť se mi líbilo ono spojení několika generací studentů Yankumi ze všech tří předchozích sérií, potažmo tedy i generace herců, kteří v dřívějších sériích hráli studenty třídy 3.D. Přecejen, herci z první série jako Shun Oguri nebo Hiroki Narimiya už dávno nejsou žádná děcka, ale dospělí chlapi. Stejně tak Kamenashi (2. série), který si zde zahrál dost velkou roli, taky už dělal docela dospělý dojem. Jen je zajímavé, že samotná Yankumi (Yukie Nakama) vypadá už od první série, tedy od roku 2002, pořád víceméně stejně. A pak jsou tady samozřejmě hlavně všichni studenti z 3. série a nejmladší generace Japonců, kteří představují nynější třídu 3.D, v čele s mladým hercem a zpěvákem Yutou Tamamorim. Právě tohle setkání několika věkových vrstev japonských herců se mi líbilo nejvíce. Bohužel je ale pravda, že tohle nemůžou ocenit všichni, pokud to nevydrželi u všech předchozích sérií. A to je docela škoda. Na druhou stranu ale chápu, že mnoha lidem přijde stále se opakující téma celého Gokusenu protivné, a proto nemají chuť to zkouknout celé a třeba jim bohatě stačí série první. Já si ale vůbec nestěžuju - i když jsem si během celého Gokusenu začala uvědomovat, že přesně vím, co se stane a co Yankumi řekne, protože se to víceméně pořád opakovalo, i tak mě to bavilo až do úplného konce. Poselství celého Gokusenu mi totiž z nějakého důvodu přijde hrozně krásné. Jednoduché (a pro někoho možná i klišovité), ale prostě moc pěkné. Navíc jsem se skrze celé tři série, speciály a tento poslední film vážně pobavila. Ani zde u filmu tedy nechyběly nějaké ty scény, kterým se zasmějete. Nemám vlastně celému Gokusen: The Movie co vytknout, snad až na malinký šok, který jsem zažila na konci filmu. Celou dobu jsem čekala, kdy se konečně objeví Oguri (1. série) jako postava Uchiyama, a když se konečně objevil, skoro jsem se lekla, co mu to vybrali za příšerný kostým. Nějak to k němu absolutně nesedělo. :) Ale co, to je jen drobnost. Jsem jistá, že na celý Gokusen budu mít vždycky pěkné vzpomínky, a jsem vděčná, že něco takového bylo vytvořeno. ~(4,3)~