Tsuki

Snažím se o poněkud objektivnější hodnocení, abych zbytečně nedávala pět hvězd, jelikož ve skutečnosti tohle anime na vyšší hodnocení nemá. Ale pravdou zůstává, že jde o mou srdcovou záležitost, která, ať chci nebo ne, ve mně navždy zůstane. Jde o mé začátky s japonskou kulturou a ve slově "Prétear" je pro mě obsaženo mnohé "poprvé". Prvé zamilování si anime postav, ať už jde o Himeno, Hayateho, či Sasameho. Prvé okouzlení japonským soundtrackem - především úvodní písní White Destiny od Ishidy Yōko, kterou bych bez přehánění označila za výjimečnou a dodnes ji ráda poslouchám... Bohužel, přiznám se, že dívat se na tenhle seriál objektivněji je pro mě hodně těžké. Pokud chcete nějakou negativní kritiku, pak snad jen to, že ze začátku je tohle anime trochu zbrklé, a když už jsme u toho, rozhodně bych spíš než anime doporučila mangu (původní komiksovou verzi), kde se událostí příběhu tak uspěchané nezdají. Ve výsledku pro mě ale obě verze příběhu mají jakési magické kouzlo. Věřím však, že každý, kdo má nějakou tu svou srdcovou záležitost, tohle pochopí a nemůže mi to mít za zlé. ~(4,0★)~

O něco lepší než předchozí díl a naprosto odlišný od všech předešlých dílů. Přesto stále ještě 4 hvězdičky, jelikož mi vadila délka. Je pravda, že sedmá kniha Harryho Pottera je hodně dlouhá, ale nemyslím si, že dělit poslední díl do dvou dlouhých filmů je ideální. Z pohledu čtenáře se mi délka poslední knihy líbila a doslova jsem si rozvláčnost děje užívala. Ale přiznejme si to narovinu - ač taková délka v knize nevadí, ve filmu ano. Obzvlášť když se většina děje odehrává v lese a není tam pořádná akce, což ve filmu tvoří hluchá místa. Převést na plátno téměř všechno, co se děje v knize, se může zdát jako úžasný "dárek" milovníkům knižní podoby - a skutečně, na jednu stranu je zajímavé to sledovat, ale zkrátka to celý film tak nějak brzdí. Z tohoto důvodu bych byla spíše pro jeden delší film a ne dva. Odhlédnu-li však od tohoto negativa, pak 1. části HP a Relikvií smrti nelze v podstatě nic vytknout. Zajímavá atmosféra, dobré herecké výkony (dokonce i včetně naší mladé herecké trojice), několik opravdu povedených scén a skvělá Desplatova hudba, která do děje prostě báječně seděla. Zbývá mi se už jen těšit na vyvrcholení v druhé části a doufat, že rozvleklost děje skryje nějaká ta akce při posledním boji s Pánem zla. :) ~(4,3★)~

Dalo se vůbec čekat víc? Film je víceméně jako další z epizod seriálu. Oproti běžné epizodě je pouze 3x delší, kapku originálnější (dějově předchází celému seriálu a ukazuje, jak se Sam, Clover a Alex seznámily a jak se z nich staly špionky), a krom obvyklé instrumentální hudby nabízí v soundtracku dvě až tři zpívané písničky. To je z rozdílnosti asi tak vše. Já si ale vůbec nestěžuju - I když je Totally Spies záležitostí asi tak pro 12-leté holky, od té doby, co jsem se na seriál před lety dívala, mám pro tyhle špionky slabost. Takže za mě slabší 3 hvězdičky. ~(2,6★)~

Dokoukána první série. Z novodobých amerických seriálů pro mladé mi je sice víc po chuti Gossip Girl, ale Glee rozhodně není špatná záležitost. Pokud odhlédneme od toho, že je to místy tak trochu kýč a sem tam hloupé nebo přehnané, můžeme se královsky bavit. Krom toho, seriál byl především stvořen jako muzikál s množstvím hudebních čísel, takže se ani nedá divit, že cenou za to, aby to s muzikou všechno sedělo dohromady, je právě občasná pochybnost děje. Ve výsledku to naopak vypadá, že tvůrci dělali co mohli, aby to se všemi těmi písničkami skloubili. Dvě podstatné věci navíc zaslouží pochvalu - zaprvé, Glee oprašuje spousty starších hitů, na které by si člověk jinak téměř nevzpomněl, a tak máme šanci "znovuobjevit" některé skvělé písničky (mně takhle byla například připomenuta písnička "Gives you hell"). Zadruhé, Glee se může pyšnit dobře prokreslenými charaktery hlavních postav, čímž si určitě získá hodně diváků. Ve výsledku tedy musím říct, že absolutně není na místě srovnávat Glee se škvárou jako High School Musical, jehož hudební, dějové a snad i herecké kvality jsou daleko horší. Glee má na víc. ~(3,8★)~

Jak napsal hunty, zpočátku je to spíše komediálně pojaté, pak už to spadá do dramatu, což se přesně kryje s pocity Hirošiho, kdy mu zpočátku přijde hrozně zábavné a zajímavé jít bydlet do parku, ale pak postupně zjišťuje, že žít takový svobodný život vůbec není jednoduché a že s tím vyvstává řada problémů... a nakonec se to propadne do naprostého dramatu o důležitosti rodiny. Nutno říct, že druhá polovina mi přišla lepší. Začátek se mi zdál trochu divný a snaha o zábavný prvek taktéž, protože samotná situace mi vtipná nepřišla a navíc bylo jaksi nesmyslné, jak se Hiroši zpočátku vrhl do svého "houmlesáckého života" s takovým nadšením. Tohle ale pořád není to, co mi bylo trnem v oku nejvíce. Co mi totiž přišlo v první polovině skutečně neúnosné, bylo sledovat mého "oblíbence" Koikeho Teppeie v tak ponižující roli. Jasně, je to jenom role, každý herec má různé role... ale přece jen - vidět Koikeho, jak je odporně špinavý, jak s*re za křovím (dokonce několikrát) a jak požírá umazaný namoklý karton... zkrátka, nemohla jsem se ubránit znechucení a v hlavě mi pořád jen běželo "fuj, fuj, fuj..." Nevzpomínám si, že by mi někdy tak moc vadila role, v jaké nějaký z mých oblíbených herců hrál. Být celý film takový od začátku do konce, mé hodnocení by tím značně utrpělo. Konec si to ale vylepšil, a tak zpětně vidím Hômuresu chûgakusei jako příjemný film se zajímavou atmosférou. ~(3,8★)~

Milý film? To ano. Skvělá komedie? No, tak to zas ne... Podle několika komentářů, které jsem tady před zhlédnutím četla, jsem si udělala obrázek úžasně vtipné korejské komedie, ale tak vtipné to zas nebylo. Když si člověk zvykne na korejský styl úsměvného vtipu, začne mu to už připadat tak normální, že na tom nevidí nic speciálního. A popravdě, skutečně směšných korejských komedií tak moc není. Většina korejských komedií spadá do kategorie "milých, příjemných, úsměvných filmů", což je sice fajn, ale když už začnu hledat něco víc, je to trochu problém. Podle hodnocení a komentářů jsem tedy čekala, že by tento film mohl být tím "něčím víc", ale bohužel. Jedná se jen o další běžnou korejskou komedii, která je oproti ostatním snad jen trochu nadprůměrná. Takže, za zhlédnutí sice stojí, bavit se určitě taky docela budete... já ale nechávám tento a další filmy z korejské tvorby za sebou a vydávám se dál, hledat něco, co mě osloví v trochu silnějším smyslu. V poslední době se mi totiž v asijské tvorbě nějak nedaří vidět něco skutečně výjimečného. ~(3,6★)~

Slovy jedné z postav: Wicked! Šílené a nesmyslné, ale zároveň originální a nápadité. Body sice tomuto filmu ubírá příběh, který je v základě docela slabý, ale forma a vtip jsou tak skvostné, že příběh jako by téměř nehrál roli. Co se týče vtipu, tak tím to přímo sršelo (věta přeložená v titulcích jako "Ty hnusný hnuse" sice možná nebyla z těch nejvtipnějších, ale já se u toho tak zasmála, až jsem se skoro zakuckala - taky proto, že pokud si vzpomínám, už jsem sama něco podobného někdy vypustila z úst). A forma se bude líbit těm, kterým nejsou cizí komiksy a videohry. Ještě jsem neviděla žádný jiný film, který by tak věrně kopíroval komiksový styl. Scény se střídaly skoro tak rychle, jako kmitáme pohledem od jednoho k druhému komiksovému okénku. A kupodivu to fungovalo víc než dobře. Zkrátka z kina jsem odcházela s úsměvem od ucha k uchu. Jeden z nejlepších a nejpreciznějších filmových nesmyslů, jaké jsem kdy viděla. ~(4,5★)~

Kdo dneska není na facebooku? Facebook už "pohltil" tolik lidí a stal se takovým fenoménem, že když lidé uslyší "v kinech je film o facebooku", s radostí na něj zajdou. Přiznám se, že i já "jsem na facebooku", ale pravdou zůstává, že jeho příznivcem nejsem. Proto, když jsem poprvé o tomto filmu slyšela s jednoduchým vysvětlením, že se jedná o film "o facebooku", žádné nadšení se nekonalo. Stačilo ale vidět trailer a bylo mi jasné, že takové okleštěné vysvětlení tématu není tak docela na místě. The Social Network totiž vyjadřuje dnešní dobu s jejími tendencemi, dobu, kdy se nápady realizují na internetu, a kdy se na netu vytvořil nový druh života. A dějově se samozřejmě jedná o příběh tvůrce facebooku, který je plný soudních tahanic, ztráty přátelství a moderních idejí. To vše zabalené v nějakém tom vtipu. Je jasné, že skutečný příběh Marka Zuckerberga určitě přesně takový nebyl a že události jsou hodně přibarvené, přehnané a zdramatizované, ale tohle nemůže mít nikdo filmu za zlé, protože se jedné o klasické tendence, aby byl film "koukatelný". Já byla tedy na konci úplně spokojena, pobavena a jaksi i "osvěžena" svižností celého filmu. Takže když se mě jeden z uživatelů na čsfd premiéře zeptal, jestli je to podle mě film roku, sice jsem v té chvíli zaváhala, ale bylo mi jasné, že z letošních filmů se řadí hodně vysoko. Film roku a možná i desetiletí je pro mě momentálně Inception, ale odhlédnu-li od japonské tvorby, kde mě tento rok uchvátila Arrietty, pak se The Social Network v žebříčku letošních filmů řadí na druhé místo. ~(4,6★)~

Neviděla jsem to vůbec jako klasický romantický film, protože tenhle žánr to zdaleka nebyl, neviděla jsem to ale ani jako obyčejné drama, protože do toho to taky mělo daleko. Viděla jsem to pouze jako vzkaz, vzkaz zasazený do příběhu. Člověk může dělat v životě co chce, jakkoliv se chránit nebo se o něco snažit, ale nikdy nemůže tušit, co mu život připraví. Každý den, každou hodinu, minutu, sekundu, se vše může změnit, vše může být pryč. Jaký má pak všechna snaha smysl? .... Nebyl to žádný trhák, ale právě naopak docela jednoduše podaný film. A přesně to se mi na něm líbilo. Určitě se mnou hodně lidí nesouhlasí, ale mně přišel tenhle snímek tak obyčejný, že nesdílím pocity některých, kteří si myslí, že Remember Me tlačí na city. Já byla na konci pouze trochu zaskočena a film mě donutil přemýšlet. A tak by to mělo být. ~(4,1★)~

Toy Story nikdy nebylo z mých nejoblíbenějších disneyovek. Přesto, vzpomínka na to, jak jsem jako malá šla s taťkou do kina na první díl a dostala jsem v kině Toy Story plakát, který jsem si pak pověsila v pokojíčku na dveře, je pěkná. Takové věci se nezapomínají... Je sice pravda, že když takhle po letech přijde do kin třetí díl, člověk je možná trochu skeptický - já osobně ve třetí díly moc nevěřím. Ale přesto mi vzpomínka na první i druhý díl nedovolila se na trojku nepodívat. A byla jsem docela překvapena. Nejenže i trojka má slušný příběh a rozhodně má co vyprávět s tím, že osud Andyho hraček tak nějak ukončuje, ale je i vcelku zábavná. Já se tedy u pár scén docela nasmála (hlavně u Buzzových španělských kreací) a byla jsem ráda, že tvůrcům nedošly nápady... Rozhodně se nejedná o zbytečný film. Třetí díl totiž krásně doplňuje celý příběh. ~(4,2★)~