Hana zakari no kimitači e: Ikemen paradise

Trefa do černého! Po Hana Yori Dango je to další japonský seriál, který mě skutečně dostal. Není to sice úplně nejlepší z japonských dramat, které jsem viděla, ale nejspíš by vyhrál jako ten nejzábavnější (nasmála jsem se až až). Někomu možná tenhle šílený typ humoru může přijít přehnaný nebo až moc trhlý, ale pokud nepatříte mezi ty skutečně "normální" jedince, tak si vás možná Hanazakari no kimitachi he taky získá. Skvělý příběh, horda humoru, úžasná atmosféra a postavy, které si oblíbíte - tohle všechno podle mého Hanazakari no kimitachi he nabízí (málem bych zapomněla ještě na bezvadný soundtrack, ze kterého tak nějak taky srší zábavnost). Líbily se především hlavní postavy, které hráli Horikita Maki a Oguri Shun, ale kupodivu jsem si oblíbila i Tomu Ikutu, který mi předtím přišel spíše nesympatický. Jenže jsem přišla na to, že když změní svůj obvyklý výraz bez úsměvu (jaký měl třeba v Hana Yori Dango nebo jaký mívá na různých fotkách v časopisech) za rozzářený veselý obličej, je to skoro stoprocentní rozdíl. Líbila se ale i spousta dalších postav, dokonce i včetně Oscara Himejimy, který by možná byl schopný vyhrát cenu za nejstupidnější postavu japonských doramat (pitomější postavu s hloupějším chováním a výrazy jsem snad ještě neviděla). Ale to ještě pořád není všechno - díky Hanazakari no kimitachi he jsem si byla schopna oblíbit i herce, které jsem předtím příliš neznala - třeba Mizushimu Hiroa nebo Kimuru Ryoa. Ať se na to dívám jak chci, byl to pro mě hodně "přínosný" seriál, který mě pobavil a zase mě o kousek blíž přitáhl do toho skvělého světa japonských hraných seriálů. Snad jediné, co se mi příliš nelíbilo, byla ta trapná rozlučková scéna v posledním (dvanáctém) díle, kdy zástupy lidí, kteří se s Mizuki loučily, působily opravdu klišovitě. Ale to je jedna jediná scéna v té spoustě jiných scén a situací, které jsem si po celých dvanáct dílů užívala... V hodnocení mám prostě jasno. ~(4,7★)~ (12.02.2011)

Nakatsu jako dokonalý komik, Sano lamač dívčích srdcí (což samozřejmě dělá jen tak mimochodem a vůůůbec o to nestojí) a naprosto nevěrohodná Maki Horikita. Kdo by téhle krásce věřil, že je kluk? Naštěstí se v japonských středoškolských bláznivých romancí na věrohodnost nehraje. Vsází se spíš na šílený humor, ulítlé nápady a "nečekané" zvraty. A to téhle partičce z Ósacké střední vychází. (03.04.2013)

U mě třetí setkání s doramou a první s Ikutou. Po tom, co jsem si zvykla na japonský humor, jsem se už jenom bavila. Monologům které měl Nakatsu (právě Ikuta Toma) jsem se smála vždycky ještě hodinu po skončení (kecám, když si vzpomenu na jeho oslavnou píseň, že není homosexuál tak se směju ještě teď) a vůbec se nedivím, že za roli dostal v Japonsku ocenění. Tak nenucený (nejen) komediální talent jsem už dlouho neviděla. Seriál není možné brát vážně a ani to nikomu nedoporučuju. Když ho budete brát s rezervou, tak se můžete jen a jen bavit. (13.09.2011)

Mé první dorama a trefa do černého, asi jsem si nemohla vybrat lépe. Oněch 5 hvězdiček je sice spíše za to jak jsem se bavila, než že by si je seriál opravdu zasloužil (skoro bych to viděla na guilty pleasure). Základní premisa je vskutku stupidní a slibuje už od začátku hojné množství crossdressingu, na kterém si Japonci tak rádi ujíždějí a hned si dokážete vytipovat dějové zvraty, ke kterým dojde. To ovšem ani nevadí, protože titulní trio je více než sympatické (Horikitě Maki sice toho kluka moc věřit nejde, ale je roztomilá, Oguri Shun jako cool týpek s dobrým srdcem získá na svou stranu každou divačku a Ikuta Toma je naprostý komediální talent), čekají nás šílené soutěže, které mezi sebou pořádají jednotlivé koleje (kromě relativně normální koleje sportovců jsou tu ještě mí favoriti, kolej bojových umění, vedená tvrdou rukou jejich vedoucího a kolej jakýchsi divadelníků, kteří jsou jak z jiného světa (věřím, že tady už i milovníci japonského humoru nechápou, protože, co ti tam občas dělají...)). Vůbec klání a rivalita mezi jednotlivými kolejemi je vždy základem každého dílu a už jenom kvůli nim by si Hanazakari no kimitachi e zasloužilo šoupnout do profilu žánr komedie. Ona i ta dramatická složka má v sobě vždy velký podíl humoru. A ačkoliv nejpodstatnější je tady ústřední milostný trojúhelník, s rozvíjením této zápletky se šetří a divák se nemusí bát přehnaného citového vydírání a i konec stojí někde na pomezí happy endu. Každopádně už mě dlouho tak nebolelo břicho od smíchu, a i nějaké to dojetí se objevilo. (11.04.2009)

Výborná série. Mizuki (Horikita Maki) se vydává na chlapeckou školu, aby pomohla jednomu sportovci znovu začít skákat do výšky. Tento sportovec Sano, však nejeví o nic zájem a nebude vůbec snadné ho k něčemu dokopat. Přesto člověk nemůže odolat a držet Mizuki palce, je vážně roztomilá kdo by pro ní nepadl. Sano (Shun Oguri) se ale přece jen začne měnit k lepšímu. Čekejte výbornou srandu, trhlé charaktery, nejvíce vyniká Ikuta Toma jako Nakatsu Shuichi. Ale i ostatní stojí za to. Je to hodně divoké někdy a slovo kýč zde dostává vskutku nový rozměr, jak zmínila zdenicka, ale nedejte se odradit. Budete odměneni dobrou kombinací komedie a dramatu. Maki Horikita je ve své roli vážně skvělá, stejně tak Shun Oguri, který musel nyní ze začátku hrát nepříjemného a "chladného" týpka, což nevím proč když v manze se takhle Sano nechová,ale čert to vem, stojí to právě na trojici hlavních herců, ale mé větší sympatie má prostě Maki a Shun. Pět hvězd si to v rámci sériálů asijských vážně zaslouží, tohle dorama mě přikovalo k obrazovce na pár dní v kuse. Všichni tři hlavní herci si za svůj výkon odnesli různá ocenění, stejně tak série, takže to patří ke špičce žánru. (16.02.2009)