MM11

Název měl být spíše varovným apelem pro případné diváky. Luděk Sobota za časů slávy, ale už tehdy poznal, že jeho slavná role byla rolí jedinou a v nejlepším už jen opakovanou. Jinak totální pásovka sedmdesátých let -> umělecký přínos je nula, sázka na známé tváře a k tomu za zenitem dělající režisér. Touhu natočit skutečně poctivou komedii bych nevylučoval, ale je prázdná. Buď jak buď: Byť průměrná komedie, pro Sobotu v dalších letech už pouhá labutí píseň.

Tvůrce Trainspottingu Danny Boyle tentokrát šlápnul hodně vedle. Odpustím si výhrady směřující k obsazení(hlavně k tentokrát žalostnému DiCapriovi) a přejdu na scénář. Scenérie, za které by tuzemské cestovní kanceláře platily zlatem v úvodu působí i příjemně nejednoznačně a vše bylo jen v rukou tvůrců. Jenže ti kapitálně přestřelily. Po půlhodině Vám dojde, že dřepíte na mrtvém bodě s něhož už se film nevyhrabe. Všechno další je jen slátanina. Tvůrcům asi nedošlo, že sázka na prostředí vydrží jen něco po úvodních titulcích a pokud nechtějí sledujícího uspat, tak by mělo přijít ještě něco dalšího. Nepřišlo.

Moskalyk a pohádka. Proč ne, bylo by to terno, jenže se mu to jaksi vymklo z rukou. Spojení Trávníčka se Šafránkovou už nepůsobí ani zdaleka tak svěže jako u klasiky o jednu dekádu starší. Můžeme si tak postesknout nad prapodivně depresivně-afektovaným scénářem nebo mdlou režií. Jako by tahle pohádka předznamenala dekádu další a její trend filmů pro děti.

Skutečně tady není o čem diskutovat -> Nejznámější česká pohádka. Už roky běží a zůstává v srdcích dál, dokonce bych si dovolil tvrdit, že léty zraje jako víno. Mladí (skoro až nevinně vyhlížející) herci odvádí své na stoprocent, svým způsobem je inovativní už přístup známé předlohy, vždy z něho vycítím mírnou ironičnost a jasný český rukopis. Vánoční atmosféra je jednoduše božská a podléhající. Je to tak, Vorlíček a Německo zde ještě neznamenalo funus pohádek...

Jedna z nejvýraznějších českých pohádek si obsadila do rolí herců zpěváky s první ligy. A to je možná trochu problém, nemůžu si pomoct, ale mě by asi podstatně víc sedlo tradičnější obsazení. Kde nepomůže hudební stránka nastupuje výtečně situovaná atmosféra rutinéra a mistra pohádek Bořivoje Zemana, která napraví mnohé, ovšem ta kýčovitost nezmizí zcela a dnes spíš vadí.

Slavná to komedie, ten Růžový panter. Že tahle série fungovala rozhodně nebyla náhoda, což dokazuje jméno už tehdy renomovaného režiséra Edwardse. Jednotlivé gagy ještě teprve nabírají ty pravé grády, které vyvrcholí pozdějšími díly, Sellers si musel postavu zcela vžít. Na druhou stranu zde ještě nedocházelo k vnitřním bojům uvnitř štábu, pro pozdější díly tak příznačným. Odsunutí postaršího milovníka Davida Nivena na vedlejší kolej neodbytně připomíná obdobnou situaci ve Fantomasovské série o rok později. Na sérii to mělo vliv pozitivní, ale první film ještě svoji pravou tvář jen hledal.

Podobných komedií se v sedmdesátých letech vyrojilo jako hub po dešti. Mírně nahořklá satira a kritika poměrů, ovšem bez hledání konkrétních příčin, naivní děj, humor příliš násilný. Takřka všechny spoléhaly na osvědčené herecké kapacity, které opravdu v mnoha případech myšlenkově chudá díla povznesli. Petr Shulhoff byl rutinérem tohoto ražení, patlat se v záporných českých vlastnostech a jemně kritizovat (samozřejmě klouzal pouze po povrchu) mu šlo. Já bych možná ocenil menší frekvenci v televizi, jinak nic proti ničemu.

Mistrovská práce Stanleyho Kramera. Odvážná studie lidských vztahů v bezchybném podání ústředních hrdinů. Konverzace morálně jednotných, i když jinak smýšlejících lidí, kde právě jejich morálka dostala touto diskusí přetěžkou zkoušku. Pěkně rozložené karty v zásadním protikladu, ovšem bez zdání samoúčelného nahození rolí, vždyť podobná konfrontace je skutečně reálná. A to nejen mezi smetánkou. Její jemnou inteligenci neopakovatelně stělesnili, at už v roli černošského lékaře Johna Prentica Sidney Poitier (gentleman černošských herců a dodnec u vrstevníků nepřekonán), či konzervativního Matta Draytona Spencer Tracy (v poslední roli je vidět, že postavou i dýchá). Myslím, že divák toužící po vpravdě inteligentním a lidském snímku bude touto mistrovskou hrou dialogů uchvácen. Já snímek beru jako snad nejsilnější apel na lidskou důstojnost a toleranci.

Nepopírám, je to působivě natočený epos, divácky velmi vděčné, přesvědčivě budovaný příběh. I ten Mel Gibson působí na stoličce režiséra nesmírně zodpovědně a dává příběhu punc uvěřitelnosti. Jenže ty vítězné žně a nekončící obdiv mě asi poněkud zaslepil, protože jsem opravdu čekal ještě o něco větší pecku. Snad, kdyby se lehce krátilo (a že by bylo kde), tak bych se k nejvyššímu hodnocení nerozpakoval. Určitě se dá souhlasit, že celá historie netrpí hollywoodskou přikrášleností a dokonce i pověstná schématičnost postav nezůstává tak výrazná jako u dalších stěžejních historických velkofilmů. A vlastně i samotný vzkaz filmu budí důvěru, za svobodu se ještě bojovat vyplatí...

Jeden z nejodpornějších výplachů naši kinematografie. Na tomhle filmu je špatně všechno, co porevoluční filmy nabízí. Milan Muchna je asi opravdu blázen a dokázal zdánlivě nemožné - vyrval Olmerovi Plyšového lva ročník 1995, což je obdivuhodný výkon, když si vezmeme, že Olmer v tom roce natočil oba díly Playgirls... Divoké pivo je film nejen nevtipný a trapný, ale hlavně šíleně amatérský a blbý. Neradno se divit, že po tomhle úletu už Muchna zůstal v přísně střežené izolaci, ze které pro blaho všech našich občanů už doufám nevyleze.