MM11

Tohle vzešlo z konzervativní Anglie….? Přehlídka fekálních výstupů, proto kdybych to bral čistě z pohledu znechucení, tak nemůžu celý film jednoznačně zatratit. A jsem zcela přesvědčený, že o nic víc než sarkastickou provokaci v tomto případě ani nešlo. Tím spíš mě celkem děsí představa člověka, co si takovým dílem s vážnou tváří vytapetuje svůj dospívajícími hormony zahlcený pokoj (určitě se tací najdou). Naštěstí to není jen o beďarech a zvratcích, byť bez toho by stopáž zřejmě lezla do středometrážních hodnot. Milovník taneční muziky si přijde na své, což tvrdím bez jakékoli ironie. Hudba je všudypřítomná, byť nejsem zrovna expertem v tomto žánru a těžko soudím, zda Ed Bye pouští progresivní kusy či jen kýčovitý odvar, hudební stránka dodává alespoň nápaditost a neurazí. Na rozdíl od obsahu, i když ani ten mě vlastně neurazil. Chce to nadhled, když už do toho náhodou (nechápu vás stejně jako sebe ) vrazíte čas…

Zvláštní úkaz – pohádka, která je hrozně zastaralá (i na svou dobu), směšná a v některých fázích dokonce nevkusně kýčovitá. Ráž ani Kyselková moc hrát neumí (uchytili by se spíše coby recitátoři) a legrační básnivé dialogy jim ani trochu nejdou. Do toho věčný záporák Růžek, který dal do svého diktátora všechnu sílu. Jenže co na tom všem, zvláštní podmanivovst této pohádky vše vynahrazuje. Nádherný únik do pestrobarevného světa, kde nic neschází a všichni jsou nesnesitelně optimističtí. Přesně tohle od pohádky očekávám a v čase svátečním opakovaně vyhledávám. Princezna se zaltou hvězdou je mým průvodce štědrého dne už dlouhé roky a oproti jiným nemám pořád dost. Skvost!

Nevysílat tak často... Bořivoj Zeman pohádky uměl, Alena Vránová a Vladimír Ráž vstoupily těmito rolemi do dějin, ale mě už to věčné omílání klasickou pohádku pořádně znechutilo. Vytvořil se zde rychlý efekt nástupu televize. Díky nové formě vysílání některé filmy ožily a teprve po letech získaly punc kultovnosti (v USA Čaroděj ze země Oz nebo Občan Kane). Nebarevná verze navíc ztrácí atraktivitu až kýčovitě přebarevných pohádek stejné doby, které doslova září. Notorická citace a příjemné písničky, přidejte hvězdu, nějak zásadní děj a budovatelská mrkání, odečtěte hvězdu.

Úlet hodný nepochopeného génia, zde v podání DeVita. Nápad a obsazení se jeví skvostně, čekáte nával sarkastických narážek, co Vám utuží cynickou duši, ale... Po celý čas mi hlavou běžel pocit, že se ta pravá legrace teprve rozbýhá, že to "nemastné, neslané" se změní, jenže marná sláva. Smoochy patří do šuplíku průměrných komedií, které neurazí a na jedno podívání nenudí. Při tom složení mi to však přijde jako neodpustitelné zahození potenciálu.

Zajímalo by mě, co vedlo Juraje Herze k natočení takového filmu. Párkrát jsem se zasmál, to je sice pravda, ovšem po stránce patřící právě Herzovi to bylo horší. Režie je totiž pořádně prachbídná - zmatený střih a divné výkony odkazují k pozdějším příčinám masivního odchodu diváků, komediím Divoké pivo, Kanárská spojka atd. Jako pokus to beru, pokus zadrhnuvší se už v první fázi.

V silném tandemu pohádek padesátých let ta mírně slabší, režisér Josef Mach nikdy nebyl přílišný talent. Zaslouží si ale pozornost, i přes základnu složenou z kulis (obyčejně degradující vše kolem) je prostředí neodolatelně půvabné, možná paradoxně právě ty neosobní kulisy zde skvěle padnou. Bylo by asi velice "padnoucí" kritizovat rovnostářský děj, kde postavy záhadně mluví i ústy sociálními a náboženskými (což do pohádky nepatří), jenže já to nakonec beru jako malou daň za to, že pohádka vůbec spatřila světlo světa. Čert tentokrát příliš nepožadoval...

Ta prokletá nostalgie je snad tou největší mrchou na nám známém světě. A buďme za ní rádi. Člověk zkrátka nemůže zatratit ty dlouhé hodiny poslušného sledování, bláznění s vynechaného dílu a nedýchání ve chvílích, kdy na tom jsou podobně i věční hrdinové. Uznávám, asi by bylo bláhové předstírat, že si zaslouží plné hodnocení a tolik deka superlativů. Australská odpověď na pomádové ságy ze školních prostředí je vítaná změna v rámci žánru. Realisticky naznačené problémy a poměrně drsný scénář. Žádná velká limonáda, jde se nakonec vždycky dál. Že seriál koketuje i s atraktivním klipovým střihem a nebojí se špinavé reality je jedině bod k dobru. Že nepřekračuje stín produkce je logické. Pro mě nicméně platí, že zůstanu subjektivní a kazit si vzpomínky jakousi derniérou nehodlám. Jen ať scény posledního boje Nicka, tklivého zpěvu Jodie, slabých chvilek mrchy Kateriny, rozhodování Southgata, vzchopení se slabocha Charlieho, začleňování vyvrhela Drazica a další zůstanou tam, kde jim je nejlíp. V nostalgických vzpomínkách...

Neviděl bych to tak tragicky, ačkoliv díru do světa tím krimi u našich sousedů neudělá. Poněkud nedůvěryhodná trojice vyšetřovatelů, velice neinvenční případy se stejnou strukturou, televizní vizáž druhé cenové - to jsou hlavní neduhy. Úvodní znělka je chytlavá, ale na větší zapracování mozkových závitů bych to neviděl. Siska je pouze sympatický projekt, co se snaží o vše možné (i humor zkouší...), ale nakonec s houfu slabého průměru nevyleze.

Nesmlouvavý film s vynikajícími výkony. Sergio Leone šel vskutku až na krev a měl všechno dokonale pod drobnohledem, takže Vám rozsáhlá struktura bude v hlavě nabírat až epických rozměrů. Ukázka odvrácené strany napříč významnou částí dvacátého století je promyšlená a filmařsky umně provedená výpověď. Leone načrtne tolik linií, že mu ani čtyřhodinová stopáž vlastně nestačí a někde musí využít efekt zkratky. Je to impozantní dílo, ale Leone už vrchol zažil a v Americe to nebylo.

K současným pohádkám přistupuji se značnou nedůvěrou a o těch televizních ani nemluvě. O tento film bych nohou asi nezavadil, ale Olmer v říši za sedmero horami a sedmero lesy mě zajímal. Výsledek není nejhorší, režisér si odpustil využití trapných kulis a vituálně připravil slušné zázemí. Obsazení vypovídá o Olmerově renomé (které je slabé...). Ačkoli neuvidíte pohádkovou školu s nejlepších časů Olmer natočil příjemnou vsuvku naší veřejnoprávní televize, což je na něj dobrý.