MM11

Neuvěřitelnou scénáristickou nemohoucnost vynahrazuje Luc Besson neskutečnou vizuální parádou. Dluží se dodat, že velmi úspěšně, byť jeho svět místy působí kapánek přehnaně rozjásaně. Na podobných projektech je důležité, aby tvůrce příliš neujel a zachoval únosnou míru realističnosti, což je asi jediná věc, kterou Besson absolutně nezvládl. Jinak vytvořil vymakané, profesionálně zahrané, myšlenkově neurážející a celkově jedno z nejlepších zástupců sci-fi žánru devadesátých let.

Jako námět zajímavé, dokonce to působí až strašidelně, ale něco chybí. Chtělo by to duchaplnější zápletku mimo pínii, protože byť mít v arzenálu komika kalibru De Funése je výherní tiket, nechat ho celý film na jednom místě, v jednom autě vyvolá depresy u všech. Pár slovních perliček tvůrci vypotí, složité natáčecí podmínky rovněž vyšli, ale já bych do podobného tématu komický prvek snad ani nedal.

Hannibal Lecter. Pro každého, kdo film viděl už jeho jméno nebude nikdy znít stejně. Jeho představitel Anthony Hopkins vyráží dech a je z poloviny jeho zásluha, že kritik Jonathan Demme své kolegy tak nadchnul. Druhým pojítkem k úspěchu je charismatická Jodie Foster, která zde jako nikde jinde prokázala jak skvělá je herečka. Jonathan Demme "jen" poskytl těmhle dvěma potřebný prostor pro vytvoření výtečného zážitku, ale i to je hodno obdivu.

Asi si musím připravit štít proti kamenování a lynčování, ale hysterický a nenormální projev Meg Ryan skutečně nechápu. Především tady, kde roztáčí a svým "šarmem" buší do všeho okolo. Jako spása občas přileze pro tvůrce nedůležitý přihrávač Jean Reno, ostatní postavy jednají úplně nelogicky. Hlavní podstata romantické komedie v srdeční poloze nefunguje (kvůli hlavní postavě) a stejně tak v té komické (kvůli všem). Objekt zájmu, kvůli kterému dělá Kate tolik vylomenin je asi nejvíc plochá postava, kterou jsem za poslední roky viděl, ani jeho tvář si neumím vybavit. Chcete oddychovku? Máte jí mít, ale já půjdu radši o dům dál...

V temně rozjásaných začátcích padesátých let se jednalo o příkladný film, umělecké dílo, kterému se Jan Werich se svým "divně historickým" filmem nemohl vůbec rovnat. I Sequens si tímhle dílkem zadělal na slušnou kariéru, někdy je prostě možné vše. Pokud jde o film, tak výraz "všechno k pozvracení" asi líčí Traktoristku dostatečně. Věřím, že to Švorcová myslela vážně, jenže to takový vymaštěný výplotek neomlouvá. Ovšem jako mučící pomůcka bezvadné...

Útok na citové pasti diváků aneb naši hrdinové se při výstupu v problémech snad ani vyznat nemohou. Samozřejmě si k výzstupu přizval Vertical Limit kameramana par excellence, ale to je asi tak všechno. Propracovanější charaktery postav byste ani pod lupou určenou hodinářům nenašli a jediné, co funguje bez zadrhnutí jsou klasické Hollywoodské neduhy, kterými je snímek prošpikován do nejmenšího detailu. Závěr je nejen jasný, nicméně i nevzrušivý a pokud divákům nezáleží na postavách, tak je něco špatně už od základů.

Já jsem asi diametrálně odlišný divák, ale docela se mi to líbilo. Když pominu pár kravin, které musel scénárista "dovyřešit" aby to dávalo smysl, tak jako jednoduší film s tím problém nemám. Po absolvování druhého vojáka se na film strhly zničující recenze a dodnes jsem nepochopil proč. Viděl jsem i napodruhé, pravda má to chyb jak máku, ale existuje dvanáct tuctů horších filmů...

Obrovský paskvil s lekačkami pro chovance k nimž bych se asi hrdě přidal musel-li bych tenhle zážitek zase opakovat. Jenže nejen, že to neobstojí jako fantasy film, ale i komediální složka je naprosto marná. Pokud hodlá v podobném Eddie Murphy pokračovat, tak ať si začne tisknout pante, já mu snad pomůžu... Vážně, jen triky stojí za něco, ostatní nestojí za nic.

Nebudu zapírat, že se mi ten film líbil. Proč taky ne? Má to megahrdinu, tutový kopance, těžký hlášky... kritéria jsem za ta léta ale posunul o fous výš. A dnes? Dnes už ninju převálcuje i ta nejhorší "seagalovka" a můj pocit byl po nedávné obnovené premiéře opravdu tristní. Duddikof je zřejmě nejhorší herec vůbec a ty hlášky, kam se krucinál poděly? Nekoukejte se na klasiky z dětství.

Naivně jsem doufal, že Bruckheimer by nudnou marnost do světa nepustil, ale člověk se někdy sekne. Jako tady. Je sice hezké, jak režisér popisuje náročnost natáčení spojenou s masou komparzistů a obehnanou velkým rozpočtem, ale tohle alibi nestačí, protože to na výsledku je minimálně poznat! Megalomanské bitvy dají buď vzpomenout na legendárního Pána prstenů nebo z nich bolí oči, což je možná ten lepší případ. Prostě to tak někdy dopadá - Kdo chce mít moc, nemá nic. Fuqua chtěl obměnit příběh, udělat realistické bitvy, nechat diváka přemýšlet a ukázat velkofilm se vším všudy. Nakonec se nad filmem moc uvažovat nevyplatí a z proudu velkofilmů je Král Artuš jeden z těch nejpodružnějších.