MM11

Žlutá rodinka - kdo by je neznal, kdo by je nemiloval. Tvůrci to s návazností krapet přehnali, proto jsou pozdější díly často jen satirickou narážkou na vybranou světovou ikonu. Humor je právě se svou jízlivostí a zdánlivou absencí hranic jedinečný a přístupný všem. Jedná se zkrátka o jeden z nejlepších seriálů, symbol devadesátých let. Dá se k tomu něco dodat? Stěží.

Paolo Villagio s tou svou postavou vyzkoušel vše možné i nemožné, takže potíže stárnutí ještě působí poměrně věrohodně. Zajímalo by mě, jestli si úplně uvědomuje, že téměř vždy vykrádá předchozí díly a v určitých momentech je ta doslovnost až trapná (prostě kopírák). Jinak vše při starém, brutální humor a několik hraničně nechutných scén. Kdyby Villagio příliš netlačil na pilu a nechtěl rozesmát za každou cenu (a to je smutným faktem, že jsem se občasně nudil), byly by ty jeho komedie daleko sympatičtější...

Typicky mentorující náběh na masy diváků, ale poprvé jsem v tom viděl i něco víc. Kid má problém ve vážných momentech, kde selhává hrozící výstražný prst a podupává solidní vtipné momenty. Nedá se tomu upřít rozhodná myšlenka, jejíž zpracování se však zaklínilo v nejasné oblasti žánru (komedie? drama? sci-fi?). Něco si v tom najdete, inspiraci nemůžu vyloučit, dojetí příjde, ale to nemění nic na faktu, že Vám Willis přijde znuděný a malý Breslin nesnesitelně otravný.

Neuvěřitelně dravý film, který nepotřebuje konvenční stavbu děje, ale vystačí si s pozorováním. A pozorovatelem nesmírně silným (a rovněž krutým a ironizujícím) se zde ukázal být mladý Miloš Forman. Jeho pohled na hrdiny rozhodně není laskavý, ale má příchuť cynismu. Na krátké ploše bez hlavního děje vidíme zklamané postavy, střet generací a marné sny. Rebélie právě začínala - netrvalo to dlouho a česká nová vlna se proslavila i ve světě.

Obsazení zachraňuje, co jen může, protože můj oblíbenec Barry Levinson zde naznačil myšlenkovou vyčichlost pozdějších let. Hlody do režie se mi nehodí, tenhle koráb potápí scénář, totálně bezdějový. Charaktery hlavních hrdinů jsou načrtnuty tak dobře, že vás až zarazí slaboduché formulky příběhu s heslem "Není to tak špatné, aby to nemohlo být horší..." Filmu je škoda, dělala na něm skupinka schopných lidí, ale ta koule asi měla vyšší moc. Snímek zahubila...

Dnes s odstupem času už se dají snadněji monitorovat zásadní milníky, které po příchodu Akta X nastaly. Tenhle duchařsky seriál podle mě znamenal příchod nové éry televizní zábavy. A snad se schodneme, že důstojné éry. Problém charismatických vyšetřovatelů paranormálních jevů je postupná okoukanost. Bylo by však krajně nespravedlivé kvůli pár "z vody vařícím" epizodám zaříznout celý seriál, to zcela jistě ne. Poznávací znamení seriálu, inteligentní scénář a všudypřítomná atmosféra se v zásadě držela až do konce.

Tak neuvěřitelně tupý scénář je zřejmě uměleckým záměrem (jinak dost průser, ale uvažujme první variantu). Besson neposkládá smysluplnou větu, solidní akční vycpávce to tudíž značně ztěžuje. Oproti akční stránce nejmenší námitka, ačkoli uhlazené prostředí a uhlazený Statham jaksi nedovolí divákovi vcítit se naplno do děje. Oddychová věcička, Besson však radí vypnout mozek.

Pět režisérů si rozdělilo povídky Bohumila Hrabala se stylem sobě vlastním. Trochu nevyrovnané, u některých je poznat, že ambicióznější díla už nebudou s Hrabalem svázaná. Velká část hodnocení patří za ten průvodní dojem, který kolem sebe tyto krátké povídky vyvolávají, někdy možná mimovolně. Kdybych to bral výčtově, tak Menzel v této poloze (v této době) samozřejmě nezklamal, Chytilová si s gustem zaprovokovala (jako v každé době) a Jireš šel zcela mimo mě. Zbylé pány mám raději jinde. Ale co už s tím, je to dobovka a tento mladický přístup si Hrabal zasloužil jako jen málokdo.

Rozhodně nadprůměrná oddychovka, co neurazí ani ty "vyzrálejší", ale vzhledem k ojediněle údernému námětu výsledek nadprůměr prostě nestačí. Jumanji je vlastně v oblasti akční fantasy pro děti misionářský počin, prozkoumal terén, vyzkoušel neúspěch a vymetl cestičku. Proto mu dnešní Narnie a spol. děkujte. Jumanji má zajímavý děj, zdařilé postavy, přijatelé triky, jenom jaksi vyčpěl. O deset let později by se jednalo o blockbuster s megalomanskou výbavou, tahle cesta je však skromnější a upřímnější. A naneštěstí může za to, že Jumanji je dnes jen polozapomenutá epizoda....

Kvalitní thriller režiséra Irwina Winklera se sympatickými hereckými výkony a ucházející zápletkou. Tak takhle bych to napsal v roce 1995. A dnes? Roztomile ujetá bejkovina se zápletkou, při níž musí počítačový mágové dostávat hromadně infarkty;). Ten nápad je skoro až dobrý, ale v polovině devadesátých let působí jeho rozpracování jako neslýchaný výsměch. Jinak slušný.