Remedy

Kdybych si byl před 15 lety pomyslel, že netflixovský spin-off seriál o „té gothic holce z Addamsovy rodiny“ bude vrcholem Burtonovy pozdní tvorby, asi bych si na to seriózně nevsadil. Nevím, jestli je to tím, že Tim Burton protentokrát nebyl v kleštích Disneyho, ale tady dostal tak nějak volnou ruku a na výsledku je to sakra znát. Je to taková bizarní směska všeho, co už je zavedené a funguje (nebo fungovalo), tj. hodně se připomene nedávné Chilling Adventures of Sabrina, samozřejmě i Harry Potter a chvílemi i Twilight sága, což zase až taková pocta není. Kraluje tu jednoznačně Jenna Ortega (ze který jsem byl už vydřenej v You a potom v X), jejíž taneční kreace na školním bále jsou zkrátka naprosto boží. Slušela by tomu poctivější dramatická linka, občas to má nevyvážené tempo a je to vlastně „jen takový trochu lepší spotřební materiál“ od Netflixu. Na slabší 4* to ale Tim Burton, Jenna Ortega a Christina Ricci (která je pořád celkem hot) na konec dotáhnou, takže za mě spokojenost a lehké doporučení. [70%]

O parník filmovější, opulentnější a epičtější než první Black Panther. Marvel se naštěstí vrátil ke konceptu celistvého příběhu na samotném okraji svého univerza, který navíc sympaticky skládá Chadwicku Bosemanovi asi tu nejvyšší možnou poctu. Wakanda Forever je naprosto plnokrevnou filmařinou, která má zcela plnohodnotné hrdiny a nebojí se ukázat jejich limity a bolesti. Další theme park se tentokrát opravdu nekoná a celkově se jedná o jeden z nejlepších marvelovských sequelů, který se určitě vejde do desítky nejlepších věcí, které v rámci MCU doposud vznikly. Ty paralely na současný svět jsou děsivě aktuální a po hodně dlouhé době jsem měl pocit, že všechny politické proklamace mají skutečně hlavu i patu. Ryan Coogler ukázal, že i v tak zavedeném a do určité míry již i sterilním marvelovském prostředí lze stále natočit sakra dobrý biják, který namísto všech mnohdy již nadbytečných odkazů a multiverzí svých hrdinů konfrontuje své postavy s mnohem civilnějšími tématy. [85%]

Česká televize vyrukovala s Podezřením, Netflix s Dobrou sestrou, která bohužel narazila na nedobrého bratra. Z tvůrčího hlediska zůstává Tobias Lindholm trochu tušen v pozadí, přesto je jeho osobní vklad v porovnání s dosavadní tvorbou dosti limitovaný. Atmosféra je místy tísnivá, ale ne dostatečným způsobem a v poslední třetině je to už vyloženě nudné. Nejzajímavější je linka se systémovým selháním nemocničního aparátu a jako vždy skvělá Jessica Chastain, přesto bych od takového námětu (a od Tobiase Lindholma dvojnásob) čekal mnohem více. Ve výsledku je to jen takový o něco trochu lepší spotřební netflixovský materiál, což je na takhle ambiciózní počin zoufale málo. [55%]

Slušně budovanou atmostéru v první polovině bohužel střídá naprosto neuvěřitelná scenáristická jalovost, která přináší nechtěně kouzelné komediální prvky (Justin Long se svinovacím metrem je můj takový soukromý highlight). Scény v exteriéru svou estetikou připomenou It Follows a celé to vlastně docela dobře odsýpá i vypadá, ale ve výsledku je to neskutečná kravina, která to stěží odtáhne na 3*. Jako jednohubka ano, ale jako žánrovka je to jen bohapustý průměr. [60%]

Naprosto nenáročný spotřební materiál, který je v úvodních dílech i celkem napínavý. Jak se ale postupně vše rozplétá a Ryan Murphy začne chrlit různě protichůdná a jalová vysvětlení, upadne to přesně do té roviny netflixovské "junk food" tvorby. Přesto bych to spíš doporučil. Neurazí, nenadchne, obstojně zabaví. [60%].

Tentokrát to nezachrání ani režijní invence Olivie Wilde a ani herecky skvostná Florence Pugh, protože vyjma prvních 30 minut jde o tu nejvyprahlejší vykrádačku všech filmů, které jste ve spojitosti s tímhle počinem slyšeli. Dosaďte si tam libovolně jakýkoliv film ze "šuškandy" a sami si odpovězte na otázku, jestli potřebujete vidět znovu již stokrát natočené. Ten retrolook, hudba, kostýmy a kamerové jízdy (největší highlighty skutečně zajistí první čtvrtina, pak to jde těžce do kopru) jsou sice fajn, jenže co naplat, když je to celé děsivě sterilní a bez nápadu. Snad bude mít napotřetí Olivia šťastnější ruku při volbě scénáře, protože jako režisérka je fajn. [40%]

Po dlouhé době silné 4* na poli televizní tvorby. The Terminal List je velmi poctivý military thriller, který pracuje se zavedenými postupy a schématy v podstatě bezchybným způsobem, přičemž oplývá navíc parádně nacastovaným Chrisem Prattem a Taylorem Kitschem (ač v podstatě „jen“ sidekick hlavní postavy, jeho charisma je tu neskutečné). Ta zdánlivě bohulibá a přitom zároveň šíleně nebezpečná představa vrcholných politiků o „konání vyššího dobra“ je zde poměrně dobře rozpracovaná a Prattova postava se svou kontradikcí vůči tomuto nesmyslu vytváří parádní konfrontační prostor na všech frontách. [80%]

Slabší odvar It Follows a Drag me to Hell dohromady. Výborný sound design a pár povedených lekaček to nakonec vytahují do trochu lepšího nadprůměru. Řemeslo je velmi solidní a těch pár scenáristických přešlapů naštěstí nepůsobí nijak extra rušivě. Jako hororová jednohubka je to vlastně celkem fajn. Pokud od hororů neočekáváte nějaké hlubší motivy a spokojíte se s jednoduchou (ale dobře podanou) zábavou a pár lekačkami, tak je to materiál přesně pro vás. [65%]

Tereza Nvotová to tentokrát zvládla tak napůl. To lehké opisování od Eggerse, von Triera a v určité nadsázce i od Kubricka je to nejmenší, co by mi vadilo, protože to dohromady celkem dobře funguje jako sociální drama s prvky folk hororu. Problém je v tom, že je zde rozvíjeno více motivů, z nichž většina na konci vyzní tak trochu do prázdna. Atmosféra a kamera jsou nicméně prvotřídní, některé momenty opravdu silné a celkově to v kontextu československé tvorby působí dost originálním a autorským dojmem. Svůj výborný debut Špína ale Tereza Nvotová bohužel nepřekonala. [45%]

Zoufalý slepenec těch nejnaivnějších motivů z vrcholných historických filmů, ve kterém Ondra Vetchý ukazuje, jak by se hrát nemělo a kde Jan Budař s Benem Cristovaem působí až nečekaně cool. Vlastně je to dost bizarní, šestáková a místy hrozivě amatérsky působící fraška, u které snad jen lidsky cením ten nadlidský zápal Petra Jákla. Jeho vlastní podání Jana Žižky je bohužel natolik nezajímavé a nefilmové, že na konci zůstane jen pocit další ohromně promarněné šance pro český film na mezinárodním poli. Chválím povedený sound design (to řinčení mečů bylo fakt super) a Rolanda Møllera, který tu herecky překonává ostatní kolegy na plné čáře. Za tyhle dvě věci dávám dvě slabší hvězdičky. [40%]