Remedy

Ve vrcholných scénách je to úžasně odzbrojující (mýval, bitka s koženou ledvinkou a fight v chodbě s dildama) a i přes ambiciózní koncept trochu jiného multiversa to povětšinou drží úplně v klidu pohromadě. Nejlepší je prostřední část, resp. druhá půlka první kapitoly, závěr je smířlivý, zahřeje u srdíčka a tak to má být. Teď už to jen nějak zakomponovat jako vedlejší linii do multiversa MCU a může vzniknout nekonečně mnoho sequelů. Kromě MCU a Matrixu jsem si občas i vzpomněl na Počátek. Velmi pěkná blbina na úrovni. [80%]

Jordan Peele si opět neodpustil sobě typické kontrasty a rádoby skryté významy, přičemž ta silná angažovanost jeho tvorby bude už navždy (logicky) jeho trademarkem. Zaplaťpánbůh, že ta angažovanost není tak křečovitá a otravná jako v Us, které bylo megapřešlapem a u kterého mi bylo až trapně. Nope je rozhodně nejfilmovější počin z jeho dosavadní tvorby, pokud jde o kvalitu řemesla a zejména práci s mizanscénou. Peele dovede vystavět scénu jako málokdo, v tom je takřka nedostižný. Problém je, že scénář nedává v některých rovinách ani zdánlivě uspokojivé odpovědi, čímž se bohužel ztrácí celková důvěryhodnost a divák je tak nucen si položit otázku, jestli nejsou některé významy vycucané z prstu. A „problém“ je taky v tom, že jsem začal takto uvažovat v podstatě až po projekci, protože valná část filmu je zkrátka a jednoduše elektrizující a pohlcující. U největších audiovizuálních highlightů jsem si vzpomněl i na Nolana nebo Villeneuva (na toho asi nejvíc). Jordan Peele asi nikdy nenatočí (na rozdíl od těch dvou jmenovaných) typický blockbuster a jeho tvorba bude vždycky tak trochu na okraji hollywoodské produkce, nicméně jeho narativní um je natolik vyšperkovaný, že mě každý jeho další počin bude dost zajímat. Viděno a prožito v IMAXu. [75%]

Už jsem jenom čekal, kdy tam frajerovi postavěj třeba kravín nebo chemičku a začne konečně pořádný voyeurský tóčo. Mimořádně zlý film (ne ve smyslu, že by působil zle na diváka, on totiž nepůsobí nijak), který není ani artový, ani alternativní, ani originální, ani festivalový a ani bizarní. Je totiž prostě jenom špatný a nudný. Jediný moment, kdy jsem se identifikoval s nějakým charakterem, byla ta žrací seance Rooney Mara, po který se následně poblila. Takový množství koláče a deprese by dostalo asi každýho. [10%]

Jedno z nejlépe zfilmovaných děl podle Stephena Kinga. Některé pasáže jsou oproti knize více „soft“, což jsem paradoxně ocenil, protože když jsem to někdy před 10 lety četl, tak se mi občas dost zvedal kufr. Kathy Bates v roli nejvíc zapálené fanynky jednoho úspěšného spisovatele nemá naprosto žádnou konkurenci a James Caan je se svým racionálním přístupem plným zoufalství naprosto boží. Děsivé, šokující, intenzivní a napínavé až na půdu (nebo spíš teda do sklepa…). [85%]

Asi jedna z nejlepších fantasy pohádek, co jsem viděl. Podobně se mnou zarezonoval snad už jen Hvězdný prach, který se v rámci své filmové adaptace taky nebál vykročit trochu jinou cestou, než by mainstreamový divák čekal. Princezna Nevěsta vyniká především skvělými postavami, které (zaplaťpánbůh!) nejsou až na naprosté výjimky jednorozměrné nebo šablonovité. Díky svým nedokonalostem a chybám mají totiž mnohem blíže k reálným postavám, což mnohdy vyústí do nečekaně vtipných i dojemných momentů. Vážně moc pěkná rozprávka. [85%]

Vtipná religiózní taškařice po smithovsku, která oplývá vynikajícím castingem a občas (ne)čekanými výlevy násilí. Jestli je to satira, tak opravdu jen trošku, spíš je to prostě další komedie od Kevina Smithe se spoustou nečekaných zjištění a životních mouder. Veškeré narážky na náboženskou víru zde Kevin Smith pouze využívá pro svůj účel a nutno říct, že tak povětšinou činí poměrně vtipně. „Neměli lístky.“ [75%]

Pořádný výplach, bohužel ne v tom dobrém slova smyslu. Od vyprávěcích postupů, prokreslení postav až k technickému provedení je to přinejlepším průměrné, objektivně vzato spíš podprůměrné. Milla Jovovich podobně nevýrazná a herecky prkenná jako v Resident Evil, zde je to bohužel ještě o spoustu usekaných končetin horší. Lehký záchvěv naděje jsem cítil na začátku, když to začínalo jako military survival (ty dialogy tahaly ale strašně za uši), jenže po přechodu do „fantasy světa“ na tom už vlastně nebylo moc co pochválit. Spíš vůbec nic. [30%]

Ten nejlepší možný mix nostalgie a poctivě těžkotonážní filmařiny, která je ve svých vrcholných momentech dechberoucí. Vše je navíc podpořeno velmi dobrým scénářem, který tu a tam otevře staré rány, ale činí tak naprosto fundovaně a sensitivně, aby "pouze" doplnil mozaiku všech věcí, které jsou na tomhle filmu úchvatné. Závěrečná mise je technickým, emočním a notně katarzním zážitkem, přičemž bych se nebál superlativ, že se jedná o jednu z nejpůsobivějších závěrečných sekvencí, které jsem viděl. Díky, Tome a všichni ostatní. [95%]

Úžasně atmosférická alegorie, která (nejspíš) tematizuje vypořádání se s PTSD a snahu o překročení vlastního stínu. Vlastně je to skoro po celou dobu hodně napínavé a audiovizuálně podmanivé, jen to rozuzlení je takové... no, hovězí. Nehledejte v tom žádné velké složitosti, užívejte si atmosféru a pak se vám to může i vlastně docela líbit. [60%]

Davidu Leitchovi se podařilo namíchat svěží a velmi sympatický akčňák, jehož formální parádičky a vychytávky jsou přesně na té hranici, kdy ještě nepůsobí otravně a samoúčelně. Pořád je to manýristické jak prase, ale vše se děje v rámci uceleného příběhu, který celkem dobře graduje. Není to prostě jenom další bezobsažná přehlídka soubojů a brutality (ačkoliv obojí tu je v míře vrchovaté a funguje to), protože to daleko více působí jako silný autorský film. [80%]