Remedy

Místo explicitního pohledu na válku jako takovou zvolil Lars von Trier spíše společensko-psychologický film, ve kterém velmi dobře vystihl bezvýchodnost poválečné situace v Německu. I když je hlavní příběh bezesporu napínavý a v některých momentech dokonce strhující, je zároveň zajímavé sledovat, jak válku a její důsledky (především v oblasti mezilidských vztahů) hodnotí vedlejší postavy. Určitě nejde o nejlepší Larsovo dílo, ale kvůli výborné práci s obrazem, několika silnějším momentům a pohlcujícímu účinku ve vypravěčských vsuvkách má své nesmazatelné místo v Trierově filmografii.

Tohle má prostě švih a šarm! Mýtický nádech dodává příběhu tu správnou šťávu, hudba je až démonicky boží:)), herecké výkony už snad ani být lepší nemohou a Singer již ve svých pouhých třiceti letech dokazuje, že je schopen více než obstojně utáhnout "velký" film. Špička svého žánru, jejíž všechny takřka dokonalé složky ještě umocňuje famózní závěrečná pointa.

Vyjma finále je to horror jen chvílemi (nicméně právě v těch chvílích je jeho intenzita obrovská). Jak se postupně více seznamuji s Cronenbergovými filmy, začínám v nich polehoučku spíš vidět to "duševno" a upřímně se jím zaobírám raději než jeho oblíbenými explicitními nechutnostmi, které snad někomu přijdou odvážné, odvázané, originální a nekonvenční, ale kvůli nim mě Cronenberg až tolik nebaví.) Na The Brood oceňuji především tu zevrubnou a působivou expertízu (napsat jen "analýza" by bylo nedostačující.) původně čisté mateřské duše, která je odloučena od svého dítěte a musí žít v nucené izolaci a v odcizení od rodiny. Pozoruhodné, nemainstreamové, osobité, působivé.

Viděno v rozšířené verzi --- Do poslední chvíle jsem bojoval s konečným hodnocením. Pořád mám ale hóóódně daleko k tomu, abych tuhle skvostně zrežírovanou jízdu hodnotil podprůměrně s odůvodněním, že je to celé příliš zidealizované, předvídatelné, místy emotivní až hrůza a že na to Affleck "prostě nemá". Po řemeslné stránce to totiž zvládá víc než skvěle a že si tu a tam neodpustí nějaký ten emotivně vypjatější a zároveň i jednodušší moment:)), čert to vem. Víc než dobře natočená akce (hned úvodní scéna přepadení je dechberoucí), úměrným způsobem rozvedená psychologie (ani přehnaně "hloubková", ale ani příliš jednoduchá či směšná) hlavních postav, Elswitova výborná kamera a Affleckova důkladná režie - mně to stačilo.) 90% a uvidím, co napodruhé.

Celé to na mě působilo jako krutý naturalistický experiment, leč experiment vynikající a po filmařské stránce mistrovský. Výborná kamera, tísnivá atmosféra (prakticky celá část filmu se odehrává v jednom bytovém komplexu) a člověk prezentován jako oběť svých vlastních tužeb a omezován striktně na svou biologickou podstatu. I když je to místy pěkně nechutné, pořád se jedná o brilantní záležitost. V samotném "bazénovém" finále mě už jen napadla taková cynická poznámka: "tak se konečně dočkala!!!":))

Chatroom je výborný film o obrovské a zrůdné moci internetu. Se zařazením do žánru horroru bych byl nicméně opatrný:)), víc by se hodilo psychologické drama s prvky thrilleru. Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale o ten celkový zážitek a závěrečné (vlastně i dost průběžné:)) souhlasné gesto se nepostará snad ani tak scénář (přičemž nemohu upřít propracovanost a vynikající gradaci - a v neposlední řadě ten samotný nápad, který je vynikající) a ani režie (kterak proti ní nemám nejmenších výhrad), jako spíš přesah do reálného života, alarmující stav závislosti mladé generace na internetu, která postupně ztrácí povědomí o normálním světě a svěřuje se se svými nejintimnějšími pocity raději imaginárním přátelům. Je pravda, že postavy v tomto filmu jsou možná až přehnaně naivní, důvěřivé a lehce zmanipulovatelné, což lze zdůvodnit jejich nízkým věkem, nedostatkem životních zkušeností nebo faktem, že je pro ně chatovací místnost ideálním prostředkem, jak uniknout z toho "zlého světa, který je nechápe". Proto považují svůj virtuální život v danou chvíli za nedotknutelný a bezmezně mu (jim) věří. Ano, vím, že nepřicházím s ničím novým:)), každý přece ví, že na internetu jsou úchylové, asociálové a možná ještě mnohem horší sebranka.) Spíš bych chtěl poukázat na to, že je v tomto filmu velmi důkladně a do detailů ukázáno, kam až může to zpočátku nevinné a nezávazné chatování dospět. Se svou výpovědní hodnotou (morálním přesahem, poselstvím) a skvělým Aaronem Johnsonem to úplně v klídku na nějakých 80% stačí.)

Už od začátku se mi strašně líbil koncept. Ve spojení s Wrightovým pološíleným (ale opravdu úchvatným) režijním trademarkem, sympatickým a vtipným scénářem, herci jako stvořenými pro (dle mého názoru) cílové publikum, se svým celkovým nadhledem a množstvím popkulturních odkazů funguje Scott Pilgrim dokonale. Mám hodně rád filmy natočené s energií, s invencí a pokud se to nepřežene a je zachována nějaká rozumná míra vkusu, většinou to "odnese" plné hodnocení - protože celá stopáž v takovémto případě neuvěřitelně rychle uteče, královsky pobaví a zanechá ve mně nutkání si to dříve či později dát znovu. Zkrátka je to čistě profesionální práce a je vidět, že tvůrci mají oblast, do které se pustili, velmi dobře zvládnutou a nastudovanou. Že to ve výsledku nepůsobí ani na chvilku nuceně, je jen další plus a opravdu nemohu jinak, než za 5*.

Velmi odvážná a originální záležitost. Snímek ve své podstatě tak komplikovaný a komplexní, že by vydal na několik stohů studií z různých oblastí. Psychologicky velmi propracované, nicméně emocionálně trochu strohé (vyjma závěru, který je opravdu silný a vynikající). A Jeremy Irons předvádí výkon(y) vskutku neuvěřitelný(é).

Jsem si více než jist, že ať bych napsal ve svém komentáři cokoli, nikdy to nemůže plně vystihnout všechno, v čem je tento film originální, dravý, neuvěřitelně dramatický, víc než geniálně napsaný a zrežírovaný, ozvučený a do nejmenšího detailu promyšlený. Životní role Heatha Ledgera (paradoxně doslova) a jeho sžití se s charakterem Jokera je zatraceně dokonalé, mrazivé a ve všech ohledech zastiňující Baleovo batmanovské snažení. Viděl jsem to už mockrát a ještě hodněkrát to taky uvidím.)

Nejlepší, nejsugestivnější, emocionálně silné a přesvědčivé jsou filmy vyprávějící o „běžném“, každodenním životě. Pokud se tvůrci navíc dokáží obejít bez zbytečné vaty, příkras a nejrůznějších kudrlin či zbytečně rušivých elementů typických pro tématicky podobně laděné americké snímky, může vzniknout dílo, které vás zasáhne jak svou čistou lidskostí, tak zvoleným způsobem vyprávění, který může být v určitých momentech „drsnější“, ale nikdy nesklouzne k psychickému teroru či citovému vydírání. Sociální drama jako hrom, ve kterém herecky debutuje a exceluje Katie Jarvis.