Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi
  • Horor

Recenzie (888)

plagát

Sherlock (2010) (seriál) 

Neuvěřitelně mě nadchnul už Guy Ritchie, který svou adaptaci Sherlocka Holmese pojal jako svěží, akční a vtipnou podívanou, která nabídla i trošku jiný pohled na Doyleovu nejslavnější postavu – což jsem kvitoval s povděkem.) S touto britskou minisérií je to podobné – celé to perfektně šlape, má to náboj, neskutečnou atmosféru a zároveň to šikovně kombinuje prvky velmi promyšlené detektivky s akční složkou - v některých místech nemá Sherlock rovněž daleko k thrilleru. Ačkoli Ritchieho režie byla bezesporu více koulervoucí a našlapaná, tenhle čistě britský Sherlock se může pochlubit mnohem více propracovaným (a chytrým – ta pointa prvního dílu!!!) scénářem či vynikajícím castingem (je mi jasné, že většina bude opět vyzdvihovat Martina Freemana, resp. postavu Watsona, která „nechala samotného Sherlocka ve stínu“, ale v tomhle případě to Benedict Cumberbatch jakožto novodobý Sherlock neskutečným způsobem „zabíjí“:)) a strhává právem veškerou pozornost na sebe). Hodnocení jednotlivých „dílů“ (vzhledem k délce a celkovému konceptu to mohou být klidně plnohodnotné celovečerní filmy.)): 1x01 – 100% 1x02 – 90% 1x03 – 95%

plagát

Zákon gangu (2008) (seriál) 

Asi nejzajímavější věcí na celých SOA je fakt, že tu nenalezneme ani jednu vyloženě kladnou postavu, protože ať se jakýkoli charakter může zpočátku jevit čistě "černě" nebo "bíle", je téměř každá postava dříve či později konfrontována s vlastními zákony motorkářského gangu a chtě nechtě se musí "nějak rozhodnout". Další věcí, kterou je potřeba zmínit, je originalita - podobný seriál neznám a i když téma motorkářů se ve filmu sem tam objeví, takhle komplexní sondu do života fungování podobné skupiny jsem dosud neviděl. Co se týče scénáře - občas může být malinko přitažený za vlasy (obzvlášť v situacích, kdy toho chlapcům prochází až příliš moc), nicméně můj finální dojem z celého seriálu to ani v nejmenším neovlivnilo. Herci perfektní, uvěřitelní, režie lepší než u mnohých celovečerních filmů a sem tam nějaká ta chytlavá hláška. Kvalita navíc nejen zůstává konstantní, ale dokonce stoupá. 1. série - 90% 2. série - 95% 3. série - 95%

plagát

Decká sú v pohode (2010) 

Brilantní herecké obsazení, scénář sice dost předvídatelný, ale neobsahující v zásadě žádné rušivé elementy, pár velmi vtipných momentů, celkově příjemný oddych, pobavení a nějaká ta americká moralitka na závěr.) No, nejde si to nezamilovat?:)

plagát

Zelený sršeň (2011) 

Green Hornet sice nemá tak bláznivý drajv a „komiksovost“ v samotném zpracování jako Kick-Ass, ale má výborného záporáka (co do kvality na stejné úrovni jako Mark Strong v Kick-Ass), precizní vizuál na snyderovský způsob a Setha Rogena, který napsal perfektně vtipný scénář a stejně vtipně a dobře zahrál hlavní postavu. Rukopis Michela Gondryho se ani v takovémto jemu netypickém žánru neztratil, takže ve výsledku je to pop-cornovka na solidní úrovni.

plagát

Precitnutie v Garden State (2004) 

Zpočátku může "Garden State" působit jako "just another movie about parties, drugs and sex", ale jakmile vstoupí Natalie na scénu, line se už celý film v překrásném hořko-sladkém duchu, občas balancuje na hraně dramatu (ale jen lehce.), potěší příjemnou hudbou a zcela vybočuje z tradičního konceptu romantického filmu. I když snímků na téma "znovunalezení sebe sama" je poměrně dost, "Garden State" má u mě své zvláštní místo - třeba JEN proto, že mě krásně zahřálo u srdce, aniž bych z něj cítil kalkul.

plagát

Evropa (1991) 

Místo explicitního pohledu na válku jako takovou zvolil Lars von Trier spíše společensko-psychologický film, ve kterém velmi dobře vystihl bezvýchodnost poválečné situace v Německu. I když je hlavní příběh bezesporu napínavý a v některých momentech dokonce strhující, je zároveň zajímavé sledovat, jak válku a její důsledky (především v oblasti mezilidských vztahů) hodnotí vedlejší postavy. Určitě nejde o nejlepší Larsovo dílo, ale kvůli výborné práci s obrazem, několika silnějším momentům a pohlcujícímu účinku ve vypravěčských vsuvkách má své nesmazatelné místo v Trierově filmografii.

plagát

Podozriví (1995) 

Tohle má prostě švih a šarm! Mýtický nádech dodává příběhu tu správnou šťávu, hudba je až démonicky boží:)), herecké výkony už snad ani být lepší nemohou a Singer již ve svých pouhých třiceti letech dokazuje, že je schopen více než obstojně utáhnout "velký" film. Špička svého žánru, jejíž všechny takřka dokonalé složky ještě umocňuje famózní závěrečná pointa.

plagát

Mláďatá (1979) 

Vyjma finále je to horror jen chvílemi (nicméně právě v těch chvílích je jeho intenzita obrovská). Jak se postupně více seznamuji s Cronenbergovými filmy, začínám v nich polehoučku spíš vidět to "duševno" a upřímně se jím zaobírám raději než jeho oblíbenými explicitními nechutnostmi, které snad někomu přijdou odvážné, odvázané, originální a nekonvenční, ale kvůli nim mě Cronenberg až tolik nebaví.) Na The Brood oceňuji především tu zevrubnou a působivou expertízu (napsat jen "analýza" by bylo nedostačující.) původně čisté mateřské duše, která je odloučena od svého dítěte a musí žít v nucené izolaci a v odcizení od rodiny. Pozoruhodné, nemainstreamové, osobité, působivé.

plagát

Mesto hriechu (2010) 

Viděno v rozšířené verzi --- Do poslední chvíle jsem bojoval s konečným hodnocením. Pořád mám ale hóóódně daleko k tomu, abych tuhle skvostně zrežírovanou jízdu hodnotil podprůměrně s odůvodněním, že je to celé příliš zidealizované, předvídatelné, místy emotivní až hrůza a že na to Affleck "prostě nemá". Po řemeslné stránce to totiž zvládá víc než skvěle a že si tu a tam neodpustí nějaký ten emotivně vypjatější a zároveň i jednodušší moment:)), čert to vem. Víc než dobře natočená akce (hned úvodní scéna přepadení je dechberoucí), úměrným způsobem rozvedená psychologie (ani přehnaně "hloubková", ale ani příliš jednoduchá či směšná) hlavních postav, Elswitova výborná kamera a Affleckova důkladná režie - mně to stačilo.) 90% a uvidím, co napodruhé.

plagát

Červi (1975) 

Celé to na mě působilo jako krutý naturalistický experiment, leč experiment vynikající a po filmařské stránce mistrovský. Výborná kamera, tísnivá atmosféra (prakticky celá část filmu se odehrává v jednom bytovém komplexu) a člověk prezentován jako oběť svých vlastních tužeb a omezován striktně na svou biologickou podstatu. I když je to místy pěkně nechutné, pořád se jedná o brilantní záležitost. V samotném "bazénovém" finále mě už jen napadla taková cynická poznámka: "tak se konečně dočkala!!!":))