Precitnutie v Garden State

Krom několika krásných absurdností se mě snímek nijak nedotkl. Mám rád scény s křečky, psy i bazénem, ale bohužel jsou to jen úsměvná oživení nudné kaše. Vím, že dvě hvězdičky jsou možná příliš přísné hodnocení, ale tohle je přesně druh filmu, kde za den nebudu vědět, o co šlo. Garden State odepisuji, i když je Portmanová roztomilá. (27.08.2009)

Film, ktorý (ako spomína i Adrián) sa feelingom veľmi podobá pre mňa nepochopiteľne ospevovanému Sideways. Je to film z ktorého mám pocit, že mi chce povedať niečo „veľké“, cez zobrazovanie malých veľkých vecí, ale akosi nevie ako to má urobiť ani čo presne chce povedať. Celý film pôsobí strašne rozťahaným dojmom, jednotlivé scény sú na seba radené bez zmysluplnejšej nadväznosti. Garden State stojí a padá na jedinej osobe a tou je Natalie Portmann, ktorá vo svojej postave asi ako jediná má čo hrať a kedykoľvek je na scéne, zatieňuje i pána hercorežiséra Braffa. A práve kvôli jej postave a nehynúcemu obdivu k Natálkinmu umeniu si Garden State veľmi rád pozriem znova, ale nad 7/10 sa film u mňa nedostane. (09.06.2006)

Příjemně a citlivě natočený film,ze kterého si kousíček ponaučení každý odnese.Vynikající ''ulhaná'' Natalie Portman je zde roztomile ztřeštěná,Zach Braff mi jako herec dvakrát nepřirostl k srdci,ale poté co jsem se dozvěděla že film režíroval a napsal k němu scénář tak musím uznat že má něco do sebe... „Pokud se nebudeš umět zasmát sám sobě, tak se ti bude život táhnout víc, než bys chtěl.“ (24.04.2010)

„Pokud se nebudeš umět zasmát sám sobě, tak se ti bude život táhnout víc, než bys chtěl.“ Andrew se plouží životem v odevzdaném útlumu. Až úmrtí matky ho donutí poodhrnout mlhu svého světa sedativ a vydat se domů, do New Jersey na pohřeb. „Stalo se ti, žes překročila tu hranici, kdy si uvědomíš, že dům ve kterém jsi vyrůstala už dávno není tvým domovem. Najednou, dokonce i když máš stále střechu nad hlavou, se vidina domova rozplývá. Jako kdyby se ti stýskalo po místě, které ani neexistuje.“ Kromě kamarádů ze střední, na které naráží doslova na každém kroku a otce s kterým se nenávratně odcizil. Tady potká živel jménem Samantha. Něžný film o hledání pocitu bezpečí, důvěry, sebe. Trochu smutný, trochu veselý, trochu k zamyšlení a jeho pohodová nálada se dokázala přenést i na mě a to i díky skvěle vybrané hudbě. (19.02.2006)

Príjemný debut sympatického Zacha Braffa. Mierne melancholický, mierne poetický nezávislý filmík, do ktorého nabral Braff odvahu obsadiť samého seba a nechať Natalie sa do neho zamilovať. Tiež by som chcel byť režisér :). Inak trochu pomalšie plynúca, mierne nadpriemerná romantika, ktorá má ale potenciál kadekoho osloviť oveľa výraznejšie, ako mňa. (02.06.2012)