Remedy

Je obdivuhodné, s jak jednoduchými prostředky si Polanski vystačí, aby vytvořil dokonale tajuplnou a místy skutečně hororovou atmosféru. Kromě toho šije na diváka pěknou boudu, protože právě pomocí oné atmosféry a svého režijního přístupu nás permanentně nutí, abychom tomu, co se děje hlavní postavě, věřili. Sice je poměrně jasné, že jde o paranoiu, ale ten nepříjemný vnitřní pocit máte i tak.))) Protřelý, psychologicky výborně zvládnutý thriller, ve kterém Polanski vedle režie ztvárnil i hlavní roli (obojí velmi dobře).

I když hlavní kostrou celého filmu je Oscarovo vyprávění, důsledky jeho vztahu s Mimi se přirozeně promítají do současnosti a postupně ovlivňují postavu Hugh Granta v jeho jednání a snažení:)) Líčení vztahu Oscara a Mimi je někdy až lyrické, kouzelné, idylické (krásně se zde střetává její mladická nevinnost a naivita s Oscarovým "probuzením"), chvílemi bizardní (ale zároveň i vtipné) a nakonec samozřejmě i vyhrocené (jak po fyzické stránce, tak po psychické). Neméně podmanivé je i prostředí, v kterém se Bitter Moon odehrává. V konečném součtu jde o mistrovský kousek, který podrobně (někdy snad až moc:)) líčí průběh jednoho poněkud zvrhlejšího, ale o to zajímavějšího vztahu a zároveň na sebe váže další (současnou) linii příběhu, se kterou se v závěru fantasticky protne.

Bez debat jeden z nejoriginálnějších filmů, co jsem kdy viděl. Naprosto intenzivní zážitek a to hned od začátku – už „jen“ úvodní titulky jsou fakt maso. Navíc Enter the Void není ani v psychologické rovině zcela PRÁZDNÉ:))) Jak Oskarova duše bloudí a vrací se do dětství i nedávné minulosti, má divák možnost poznat jeho osobnost blíže a snad i pochopit jeho budoucí směřování. Přesto to na plný počet u mě není, protože po vynikající první hodině (úvodní drogová rauš v dokonale stylizovaných a vypsychovaných obrazech je dokonalá, scéna Oskarovy smrti působí neméně podmanivě) začnete mít pocit, že se Noé v některých věcech opakuje a ty šíleně dlouhé záběry přeletu nad městem mohou začít nudit. To ovšem nic nemění na tom, že je to zážitek, na který se nezapomíná. Navíc i přes zmíněné předlouhé záběry je kamera zvráceně nádherná:))) 90%

Kultovní záležitost, která "stihla" být natočena ještě v té nejlepší éře Hollywoodu. Současně jeden z prvních Polanského filmů, které jsem měl možnost vidět. Skvělá dobová atmosféra, výborný Jack Nicholson a Polanského poctivá filmařina.

Při srovnání s nedávno rovněž debutujícím Michaelem Landerem a jeho "Peacock" má "After.Life" v celkovém součtu malinko navrch. Oba snímky mají vcelku zajímavý (v případě After.Life i poměrně originální) námět a slušnou atmosféru, ale zároveň onen námět nedokáží rozvinout tak, aby dokázaly zaujmout jako celky a ne "pouze" v jednotlivostech (herecké obsazení je v obou případech výborné - v případě Peacock ještě hvězdnější, pár mrazivých momentů lze také nalézt v obou snímcích, ani režie není zcela bez nápadů...)) "Život.po.smrti" je lepší mysteriózní thriller s několika hororovými záchvěvy, který v současné produkci působí vcelku originálním dojmem - jen se pořád nemůžu zbavit pocitu, oč mohl být ještě lepší. 70-75%

Film s takhle silným tématem by měl působit především věrohodně a uvěřitelně, což se tvůrcům jednoznačně a dost přesvědčivě povedlo. Té „věrohodnosti a uvěřitelnosti“ je zde docíleno pomocí herců a scénáře, který je z autorského pohledu životní. Jedinečný koncert Hilary Swank, která v určitých chvílích snad už ani nehraje, ale prostě tím klukem „je“, ve spojení s excelentně napsaným příběhem dohromady vytváří famózní celek, který varuje, šokuje, dojímá a zarývá se velmi hluboko do srdce.

Někdy i na první pohled nenápadné a zdánlivě „malé“ filmy mohou nabídnout mimořádný zážitek. „Veronika Decides to Die“ je toho dokonalým příkladem a nemusí jít nutně jen o vizuální stránku (i když v tomto případě mě absolutně neznámá Emily Young odvedla rovněž dobrou práci), ale také o vlastní přesah do našeho reálného života (vždyť ta holka měla vlastně skoro ve všem pravdu:)) Veronika, znechucená a deprimovaná současnou dobou, v sobě znovu objeví sílu žít až kvůli několika nádherným jednotlivostem-okamžikům (jak ostatně přímo ve filmu zazní), které zažije díky zvláštnímu seznámení, jehož prostřednictvím ve svém „novém“ životě najde to, co dříve tak postrádala (respektive, co jí její dřívější život nemohl poskytnout). Hluboký a psychologicky propracovaný příběh zdobí krásná, ale zároveň i obstojně hrající Sarah Michelle Gellar a samozřejmě zvolený styl vyprávění, který je tím nejlepším způsobem civilní a citlivý. Knižní předlohu sice neznám, ale třeba si ji časem pořídím.)

Extrémně vtipné, stylové, odporně nechutné a s obrovskou láskou točené (zaplaťpánbu, že nakonec dotočené.)) Brutální představení, na jehož konci budete mít pocit, že ho točil buď génius nebo totální úchyl. Což se nemusí nutně navzájem vylučovat:))) Skutečně jsem se hodinu a půl královsky bavil jako u Braindead, takže si to zaslouží plný počet.) Ještě mě čeká Meet the Feebles, tak jsem zvědav, jestli Bad Taste nebo Braindead trumfne.)

Speak je vlastně velmi jednoduchý a lineární příběh bez větších překvapení či jakýchkoli zvratů. Celé to vlastně stojí na hercích, konkrétně na jednom herci a tím je Kristen Stewart. Ničím (vyjma Kristen) výjimečné drama z prostředí americké střední školy na obehrané téma. 65-70%

Geniálně zrežírovaný film. Téměř každá scéna, každý záběr má neuvěřitelný šmrnc, ze kterého je cítit Jacksonův obrovský zápal pro věc. S použitím místy velmi dynamického střihu, "vtíravé" kamery a netradičních hudebně-imaginativních:))) vsuvek vznikl nadmíru vydařený snímek, u něhož není možné (alespoň z mého pohledu) se ani na chvíli nudit. Navíc zobrazení vztahu obou hlavních protagonistek bylo zvládnuto na výbornou.)) Mouchy by se našly, ale jak už jsem zmínil výše - Jacksonův cit pro režii je tak obrovský, že na nějaká negativa velmi rychle zapomenete.))