Remedy

Účastníci zájezdu v bizarní vizi mladého Cronenberga, který se nejen potatil, ale i dost inspiroval poetikou a vizuálním stylem Nicolase Windinga Refna. V podstatě je to extrémní verze body hororu, ve které není nouze o intenzivní psychedelické scény a surrealistické výlevy. Podivně perverzní a provokativní podívaná, která je nejzajímavější do okamžiku odhalení pointy. Pak už je to jeden velký guláš, ovšem Alexander Skarsgård a Mia Goth jsou parádní. [55%]

Důstojná variace na vynikající Bídníky od Ladje Lyho, která opět servíruje nekompromisní pohled na oddělené lokality v současné Francii a která je noční můrou pro každého obhájce sluníčkové imigrační politiky. Je možné to hodnotit vlastně dost zjednodušeně a dívat se na to jako na demonstraci osobní statečnosti tří řadových poldů, kteří se (ne)mohou vždy spolehnout na podporu svého vedení. Politická rovina je tu samozřejmě hodně důležitá a vlastně i nejvíc depresivní, protože každý úspěch musí nakonec někdo odsrat. [70%]

Příliš mnoho prvotřídních herců v působivé retroatmosféře, kde je celkový styl filmu snad 100x zajímavější než samotný příběh. Rozhodně tím nechci říct, že by bylo samo o sobě špatné mít ve filmu tolik hereckých es, jenže taky musíte umět využít jejich potenciál a podpořit to alespoň elementárně celistvým scénářem. David O. Russell formálně i narativně navazuje na předchozí Špinavý trik, ovšem tentokrát je to už opravdu jen otravná nastavovaná kaše, které ten rádoby satirický a místy až sebeparodický přístup spíš jen škodí. A ty neustálé dějové odbočky a podzápletky se fakt skoro nedaly vydržet. Typická ukázka stavu, kdy se jinak originální a zajímavý tvůrce chytil do vlastní pasti. [45%]

Zvláštně nevyrovnaný mix kostýmního dramatu a feministické agitky, který by byl bez úžasné Vicky Krieps sotva poloviční. Nejpůsobivější ukázky císařovnina vzdoru byly již bohužel vystříleny v parádním traileru a film tak láká na něco, co ve výsledku není schopen na diváka přenést. Osobnost císařovny Sissi je tu fakticky utvářena demonstrativními postoji Marie Kreutzer o současném údělu žen a působí to dost prvoplánově a rušivě. Vlastně je to nevhodně zvolený žánr, který je násilně naroubovaný na současný společenský diskurz. 3* s odřenýma ušima. [60%]

Body positivity až na samotné hranici dermatologických možností. Hlavní hrdinka není nic jiného než výstavní attention whore, ovšem v natolik hardcore (spíš teda hardskin) verzi, že dala vzniknout roztomilému bizárku, který se poměrně nevybíravě a nestoudně vysmívá mediálnímu světu influencerů a sociálních sítí. Spíše než "kousavě satirické" je to "jen" trefně zábavné a zasluhujícím způsobem kruté. [75%]

Démonická podívaná, ve které se postupně přikládá pod kotel takovým způsobem, že budete na konci jen stěží dýchat. Začíná to v podstatě jako standardní whodunnit detektivka, ovšem to následné rozplétání minulosti a motivů hlavní postavy posouvá celý děj do mrazivých vod hororu, který rozhodně není tuctový. Ďábelsky přesný Richard Burton, bezútěšná atmosféra a nepříjemně hryzavý pocit na konci skutečně zajišťují mimořádný divácký zážitek, který z hlavy jen tak nedostanu. [90%]

Největší síla téhle televizní série se ukrývá v mikro-epizodách o konkrétních lidech a v nepříjemně explicitním znázornění dopadu závislosti na jejich životy, rodinu a nejbližší okolí. Stejně tak dobře zde ale funguje investigativní linie včetně nenaivního pohledu jak na praktiky farmaceutických firem, tak na jejich regulatorní veřejné instituce. Dopesick tak dokáže na ploše osmi hodin důmyslně propojit soudní drama s kriminálkou a navíc ještě manifestovat sociálně-rodinný aspekt celé kauzy. Vlastně je to dost komplexní seriál plný deprese a deziluze, ovšem nepatrnou jiskru naděje a neochvějného idealismu v něm lze také najít. Michael Keaton a Kaitlyn Dever jsou naprosto luxusní, zbytek hereckého osazenstva „jen" výborný. [80%]

Darren Aronofsky se po lehce transcendentální matce! vrátil zpět na Zemi a dopadlo to... vlastně dost slušně. Ta civilní poloha ála Wrestler mu svědčí o mnoho více, přičemž Velryba je dalším střípkem do jeho mozaiky filmů, kde hlavní postava šíleným způsobem trpí. Naprosto fascinující práce s hudbou (zejm. v první čtvrtině a potom těsně před finále), kdy se Aronofskému jako obvykle daří silně ztotožnit pocity/úděl hlavní postavy s divákem a důmyslně vystavět na samotném soundtracku rostoucí napětí. Aronofsky je v tomhle pořád extratřída stejně tak jako ve vyčerpávajícím využití prostředí (ten film se odehrává na nějakých 15 čtverečních metrech a každé místo je tu využito vskutku bravurně). Trošku jsem si vzpomněl na Black Swan, kde Aronofsky dokázal podobně do posledního milimetru využít baletního zákulisí. Opět se téměř ve všech ohledech jedná o hodně vysokou filmařinu s výbornými vedlejšími rolemi (ošetřovatelka a teenagerský pánbíčkář s přehledem vedou) a až na samotnou dřeň hrajícím a trpícím Brandonem Fraserem. Na Aronofského celkově takový lepší průměr, pro Brandona Frasera životní role a fakt mu dejte toho Oscara. Finále je sice slzopudné a lehce vydírající, ale taky silné jako prase (nebo spíš velryba teda). [80%]

A jde to i bez krvavých válečných flashbacků, resp. už od první chvíle je nadmíru jasné, že příběh bude stát na charismatu Jennifer Lawrence, která svou roli zlomené vojandy pojala setsakra sugestivně. Menší production values tak bohatě kompenzuje plnohodnotný příběh o vypořádání se s PTSD a o navázání jednoho zdánlivě nepravděpodobného přátelství. Křehké, civilní, malé a přesto dost silné. Jennifer Lawrence je jednoznačně lepší ve vážnějších hereckých polohách, což zde platí dvojnásob. [75%]

Scéna v autě s rouškou aspiruje již v tuto chvíli na komediální vrchol roku. Velmi povedený slasher od scenáristického boomera, který dal světu jeden z prvních meta-hororů a který i po smrti svého režijního parťáka stále dokazuje, že do starého železa ještě rozhodně nepatří. Motivace ústředního záporáka je vzhledem k tomu, s čím se celý svět před dvěma lety potýkal, uvěřitelná, a tak nějak smysluplně rámuje celý příběh. Dobré akční scény a sympatické naplnění většiny žánrových pravidel. [65%]